Bývalý šéf Teplic o Františku Hrdličkovi (†57): Pro hráče byl jako otec
Léta pracovali spolu, za dobu působení v teplickém fotbale se z nich stali velcí přátelé. Náhlé úmrtí Františka Hrdličky hluboce zasáhlo i Štěpána Popoviče. Někdejšího šéfa teplických skláren (dlouholetý hlavní partner klubu) a bývalého předsedy představenstva severočeského klubu nečekaná ztráta velkého přítele silně zasáhla. „Franta fotbal miloval,“ vykládal Popovič novinářům po skončení čtvrtečního pohřbu.
Jak se s náhlým odchodem Františka Hrdličky vyrovnáváte?
„Ještě ve středu v poledne jsem s ním mluvil. Když jsem odcházel, on mě šel vyprovodit k autu. Já jsem mu říkal Franto, ten tvůj tlak se mi vůbec nelíbí ani trochu, koukej se opatrovat. To bylo poprvé v životě, kdy mě zklamal, protože takhle odešel. Byl jsem za ním ještě v noci v nemocnici, volali mi, že jestli se chci rozloučit, abych tam přijel. Poklepal jsem mu na rameno a říkal, drž se. Už to nešlo. Pro mě je to hluboká rána.“
Vzpomínáte si, kdy jste pana Hrdličku poprvé potkal a rozhodl jste se, že se sklárnami vstoupíte do teplického fotbalu?
„Tenkrát jsme se s Frantou sešli, řekli jsme si pár vět, které jsme nikdy nechtěli publikovat. Takže je neprozradím ani teď. Ale na základě toho rozhovoru jsme my (teplické sklárny) vstoupili do fotbalu. Řekli jsme, že to chceme řídit jako firmu. Že nejdřív uděláme stadion, ekonomické zázemí, až potom budeme hrát fotbal. Myslím, že se to podařilo.“
Bylo na Hrdličkovi vidět, jak moc chce teplický fotbal pozvednout?
„On fotbal miloval. Několikrát říkal, že by rád skončil. Já mu odpovídal, že on by bez fotbalu nemohl být ani týden. Jsem hluboce přesvědčený o tom, že on a fotbal, to patřilo k sobě. Bez toho by on nemohl být.“
Jak moc mrzelo pana Hrdličku, že s Teplicemi nikdy neoslavil titul?
„Teplice jsou malé město, chudý region, jakkoliv jim fandím, nikdy nebudou velkoklub. Prostě nejsou z Prahy. Dosáhli jsme vrcholu toho, co v Teplicích bylo možné. Franta to ale takhle neprožíval. Byl si dobře vědom toho, v jakém regionu se pohybujeme, za jaké peníze hrajeme. To jsou nesrovnatelné věci, přesto jsme si sáhli na titul a skončili druzí. Vnitřně by ten titul chtěl, ale znal reálné možnosti.“
V čem byl tak výjimečný?
„Byl vnitřně velmi poctivý, pro fotbal žil a dělal ho čestně. Nikdy nehrozilo jeho vystřídání, jednou se uvažovalo o tom, že by k němu do funkce sportovního ředitele nastoupil Ivan Horník. Jeho pozice ohrožená nebyla, jen on sám se někdy cítil pod tlakem. Víte dobře, že fotbal je sport, kterému rozumí všichni. Byl velmi vnitřně poctivý kluk, dělal to tak, aby se za to nemusel stydět.“
Nemáte obavy o teplický klub?
„Nechci předjímat budoucnost, nebylo by to fér. Mně chybí v podstatě pět let informací, teď je to v rukách těch mladších. Vždycky to takhle bude.“
Na jaké hráče vzpomínal nejraději?
„Nerad bych mluvil za něj… Měl rád všechny kluky. Někteří byli problémovější, byl pro ně něco jako otec. Uměl je vychovat, zapůsobit a ně. Jako jeden z mála na ně platil. Ale nikdy se nesnížil k tomu, aby chodil po hospodách a kontroloval, jestli hráči pijí nebo jak se chovají.“
