Pavel Kalouš
2. srpna 2014 • 15:01

Nikdo nedokázal s jedním klubem tolik, co Hrdlička s Teplicemi

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Dresy repre? Neurazí, ale žádná sláva. Konečně zajímavé nápady, ale sráží je…
Dostál: Moc se mi líbí Kovář. Staňkovi pomohla Slavia, kdo ale jako trojka?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Častokrát mi zvonil telefon a já už věděl, která bije. „Co jsi to o nás zase napsal?“ spustil na mě naoko vážně šéf Teplic František Hrdlička. Před mnoha lety jsem pro jeho klub napsal svůj první článek a on mě vždy popichoval, abych na to nezapomínal. Ale nezlobil jsem se. Na něj to ani nešlo.



Sedmapadesátiletý Hrdlička, který v sobotu dopoledne zemřel po prodělané mrtvici, byl spravedlivý a férový člověk, který ve fotbale neměl téměř žádné nepřátele. Což je obdivuhodné, protože spousta bafuňářů se k tomu dopracuje za půl roku. A on šéfoval Teplicím nepřetržitě 21 let.

Když o někom v podobné vzpomínce napíšete, že miloval svoji práci, zní to většinou jako fráze. V případě Františka Hrdličky však nikoliv. Nikdo v českém fotbale nedokázal s jedním klubem tolik co on, byť se nikdy nedočkal titulu, o kterém tajně snil.

Bez Hrdličky by se dnes v Teplicích dost možná fotbal vůbec nehrál. Nestál by tam jeden z nejlepších stadionů v republice, na kterém česká reprezentace neprohrála 19 zápasů. A Edin Džeko, kterého objevili Severočeši, by dnes možná nebyl v Manchesteru City.

Před dvaceti lety totiž Hrdlička sehrál klíčovou roli v příchodu společnosti Sklounion Teplice (dnes AGC) do teplického fotbalu. Přesvědčil jejího tehdejšího ředitele Štěpána Popoviče, že stojí utratit spoustu milionů v něčem, co tehdy živořilo. A jen o pár let později začalo vzkvétat.

Teplice pod Hrdličkovým vedením postoupily ze třetí ligy do první, v sezoně 1998/1999 vyfoukly Slavii druhé místo, což je dodnes historicky největší úspěch klubu, a rvaly se s Dortmundem o postup do Ligy mistrů. A z provinčního klubu se stal pravidelný účastník evropských pohárů.

Jistě, myslet si, že jde strávit v nejvyšších patrech fotbalu dvacet let bez sebemenší poskvrny, je bláhové, jenže na rozdíl od dalších matadorů Miroslava Pelty nebo Jaroslava Starky si Hrdlička nikdy image neušpinil. Platil za slušného muže, kterému se vyhýbají skandály.

Přinejmenším posledních deset let to ani jinak nešlo. Dohled z nejvyšších pater společnosti AGC, kterou vlastní Japonci, ani žádné levárny a špínu nepřipouštěl. Hrdlička si průšvih nemohl dovolit, protože dobře věděl, jak složité bylo současného majitele do klubu přivést.

Podle zákulisních hlasů právě proto, že se vzepřely zaběhnutému systému, teď Teplice zažívají ústup ze slávy, mnohem prozaičtější vysvětlení však je, že AGC začalo v důsledku krize šetřit a opasky si museli utáhnout i na Stínadlech. I s tím se ale Hrdlička naučil žít.

„Až bude mít koruna stejný kurz jako euro, bude tady fotbal vypadat jako v Německu,“ říkával mi často Hrdlička, když jsem namítal, že klubu klesá návštěvnost a úspěchy, ke kterým měly Teplice na konci 90. let našlápnuto, nepřicházejí. Většinou jsem mu neoponoval.

Silné koruny, o které tak často mluvil, se Hrdlička nikdy nedočkal. A bohužel už ani nedočká. Pokud se teď ale z nebe podívá tam dolů, kde stojí teplická Stínadla, nemusí si nic vyčítat. Bez sebemenšího patosu mu rád potvrdím, že toho i tak dokázal obdivuhodně hodně.

Odpočívejte v pokoji, pane Hrdličko.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud