Šmicer otevřeně: Komu by dal pěstí a proč nepracuje v českém fotbale?
S kým by chtěl legendární fotbalista Vladimír Šmicer strávit dvanáctihodinový let? Komu by s chutí dal pěstí? Proč se nežene do trénování ani do spolupráce s vedením českého fotbalu? To všechno řekl v rozhovoru pro MALL.TV Luďku Staňkovi.
Ve své kariéře toho dokázal hodně. Vyhrál s Liverpoolem Ligu mistrů i Pohár UEFA, získal tituly ve francouzské i české lize, s národním týmem zažil stříbrné i bronzové EURO v letech 1996 a 2004.
Nyní je Vladimír Šmicer ambasadorem Slavie i Liverpoolu, vlastní hotely v Praze i Mariánských Lázních a užívá si role fotbalového komentátora. „Někteří bývalí hráči říkají, že je už nebaví na fotbal koukat, ale já to mám jinak. Sleduji hlavně Premier League a českou ligu, která mě hodně baví. Za víkend vidím každý den klidně dva tři fotbaly,“ říká.
Naopak do role funkcionáře se po krátké zkušenosti manažera české reprezentace nežene. A to, že nyní není s Fotbalovou asociací ČR nijak zaháčkovaný, dokonce považuje za jeden z důvodů, proč má mezi fanoušky dál image charakterního sportovce.
„Asi si tuhle image opravdu držím tím, že v současném českém fotbale nepracuji,“ říká s tím, že praktiky v něm mu nesedí. „Oni tam podle mě nyní vlastně ani moc nechtějí lidi bez škraloupů, kteří nic nečekají a nejsou nikomu zavázaní. Navíc já jsem finančně soběstačný, takže ani uplatit mě nejde,“ pokračuje.
Neláká ho ani trenérská kariéra, i když to z jiného důvodu. „Nemám v sobě tu tvrdost, kterou trenér musí mít. Spíš hráčům rád pomůžu, než abych jim o přestávce dával fény,“ směje se.
V rozhovoru došlo i na pikantní dotazy. Například kterému soupeři, s nímž se na hřišti potkal, by dal zpětně pěstí. „No, jeden mě napadá… Ještě když jsem hrál francouzskou ligu, tak v zápasech s Bastiou byl jeden kluk Sébastien Peréz. A ten mě pořád okopával. Tak možná jemu,“ usmál se.
A s kým by chtěl strávit dvanáctihodinovou cestu letadlem? „Možná s Mariem Lemieuxem, toho jsem obdivoval. Anebo ještě spíš s Ivanem Lendlem. Tenis mám rád a on má hodně inspirativní příběh. Byl to první pořádný profík, kterého pak napodobovali ostatní sportovci,“ vyznal se Šmicer.
