Platí špínu a nevadí jim to. Tak lze shrnout většinový pohled veřejnosti na sponzory FAČR a českého fotbalu obecně. Omyl. Generálnímu partnerovi Zbrojovky Brno a hlavnímu partnerovi Českých Budějovic se mafiánské pavučiny vytvořené Berbrem a spol. příčí. „Pro fotbal nastává těžká doba, možná jedna z nejtěžších v historii, a pokud nebude někdo říkat pravdu a nahlas, tak se nic měnit nebude. Musí tady být vůdce, který to strhne. Fotbal potřebuje radikální a ne jen kosmetické změny,“ říká Josef Grill, majitel úspěšné společnosti Wedos. V rozhovoru pro iSport Premium mluví o vlastních zkušenostech, setkání s Miroslavem Peltou, iniciativách za očistu fotbalu či o tom, jak sledoval „mafiánské“ líbání s Romanem Berbrem v Plzni.
Je fotbalovým nadšencem. Ještě před rokem a půl kopal pro zábavu okresní přebor. Také však dvakrát vybudoval z nuly webhostingovou firmu, která se stala jedničkou na českém trhu. Tu první prodal italskému zájemci, s tou druhou podnikl jiné dobrodružství: před rokem a půl s ní vkročil do nejvyššího patra tuzemského profesionálního fotbalu. Záhy si potvrdil, že prostředí kolem trávníků si zasluhuje důkladný průvan.
Co si představujete pod pojmem radikální změny?
„Někteří říkají, že český fotbal se musí změnit odshora. Že když se vymění předseda, bude všechno růžové. Jiní namítají, že se musí začít odspoda. Že když se vymění na okresech a v krajích pár lidí, bude to dobré. Já říkám, že to nestačí!“
Proč?
„Lidi, kteří Berbrův systém roky schvalovali a podporovali, protože s ním nic nedělali, převlečou kabát a budou fungovat na druhou stranu. Nedá se jim věřit. Změnit ve třech okresech vedení taky nic neřeší. Musíte změnit nadpoloviční většinu lidí. Vím, že je to strašně náročné, strašně složité, ale bez toho to nepůjde.“
Jiní ovšem chtějí postupnou evoluci.
„Taky mi psali z iniciativy Fevoluce, abychom je podpořili a že mě přijedou o tom přesvědčit. Ale já považuju kosmetické změny za ztrátu času a energie. Musí být prostě velká změna. Aby bylo jasné, že když do fotbalu posíláme peníze, že se to prostředí nevrátí tam, kde bylo. Mám strach, že když se to jenom kosmeticky upraví, zůstanou ve fotbale lidi, kteří ho léta zneužívali. A najednou budou mít ještě větší pocit, že se jim nemůže nic stát. Možná se najde jedna oběť, ale jinak pojede vše dál ve starých kolejích. Jejich výsledný pocit bude ten, že můžou ještě víc.“
Jako v obří korupční aféře, kterou v minulosti de facto odskákal jen Ivan Horník.
„Během posledních dvou tří měsíců jsem poslouchal příběhy o tom, jak se na okresech a krajích kupují hlasy. Jak se jezdilo na výlety, třeba na fotbal na Bayern. Jak se rozdávaly branky, dotace a časomíry na hřiště za to, že oddíl dá někomu hlas. To je přece nemyslitelné.“
Dobrá. Ale jak to rozbít?
„Je potřeba přesvědčit lidi, že se vyplatí dělat fotbal čistě. Aby v klubech byla většina, která nebude chtít za každou cenu postoupit do okresního přeboru nebo do I. B třídy, třeba i s použitím nefér prostředků. Což jsem taky zažil na vlastní kůži. Soupeř nám v posledním zápase nabízel sud piva, když jim to pustíme. Jako kapitán jsem odpověděl, že to v žádném případě neudělám. Šel jsem za kluky do kabiny a ti také říkali: Tohle v životě nevezmeme. Výsledek byl ten, že jsme stejně prohráli a musel jsem pivo do kabiny dát já.“ (usmívá se)
Zmůže to však jen přesvědčování?
„Jiné cesty než přesvědčování není. Ale zároveň platí, že jakékoli nedodržení pravidel, jakýkoli podvod musí být přísně potrestán. Po Berbrově zadržení bylo patrné, že to funguje. Všichni žili ve strachu a dávali si pozor, aby neudělali přešlap. Musí z toho vzejít trvalá norma - že za jakékoli pochybení bude následovat trest. A ty tresty musí padat bez výjimky. A nejen u rozhodčích. V novinách se psalo o předražené dezinfekci, ale svazu podobně utíkají peníze za další věci. Někdo někde něco nakoupí bez výběrového řízení a pak se to používá jako úplatky. Svazu tímhle způsobem utíká spousta finančních prostředků.“
Což je pro vás, nejvyššího hospodáře úspěšné firmy, asi nepochopitelné.
„Jsme malá firma a s prominutím řešíme každou korunu. Všechno se snažíme sehnat a vysoutěžit co nejlevněji. Máme stovky tisíc klientů, ale každý nám platí pár korunek. Proto moc dobře vím, jak je každá koruna důležitá. Že se nedá říct, že když koupím branku o tisícovku nebo dvě tisícovky dráž, že to nehraje v rozpočtu roli. Hraje! Když těch branek koupím sto, jde o statisíce zbytečně vyhozených peněz. A když si k tomu přičtete, že nejde jen o branky, ale i o časomíru nebo kužely, tak už jdeme do milionů. Takže – pokud někdo přesná pravidla nezavede, nebude je sám dodržovat a kontrolovat, nelze se pohnout vpřed. A to se starými lidmi nejde. Je to potřeba provětrat a my tomu pomůžeme.“
Řídit FAČR jako firmu
Ale jiní tak radikální nejsou.
„Měl jsem chuť se do iniciativy Fevoluce zapojit, ale po všech jednáních jsem trošku nabyl pocit, že plánují víc jen kosmetické změny než radikální. Ale já si opravdu myslím, že bez radikálních změn to prostě nepůjde. Fotbal se musí dělat jinak. Nevím, jak jsou lidi na okresech motivovaní finančně, ale svaz by neměl mít problém dostatečně zaplatit funkcionáře, aby byli schopní pracovat dobře a čistě. Z toho musí vzejít lidi pro kraje, kde je podle mě největší prolezlost.“
A co tam úplně nahoře?
„Do čela FAČR musí přijít někdo, kdo není propletený se starými strukturami. Manažer, který to bude mít v hlavě srovnané, nebude mít na nikoho vazby, bude bouchat do stolu a bude chtít fotbal v uvozovkách řídit jako firmu. Ale ne pro sebe a svůj vlastní prospěch. Pro fotbal. Pochybuji, že někdo z těch, kteří jsou teď na Strahově, by na to byl vhodný. Jsou natolik provázaní, že se jim nedá věřit.“
Byl byste tedy pro manažera odjinud?
„Nebál bych se toho. Rozhodně by to měl být někdo, kdo nemá vazby na minulý systém. Poté, co unikl do médií malý vzorek odposlechů, musí být asi všem jasné, že v tom jsou namočení téměř všichni. Měl jsem nutkání udělat výzvu, ať my i ostatní sponzoři dáme od fotbalu ruce pryč. Aby byl na FAČR a na celé hnutí i ekonomický tlak. Aby všichni dostali strach, že pokud neudělají radikální změnu, bude zle. Bylo to v době, kdy jsem mluvil s panem Peltou, a všechno ve mně bobtnalo.“
Vy jste mluvil s Miroslavem Peltou?
„Ozval se loni v prosinci, že se chce se mnou potkat. A jestli bychom nechtěli spolupracovat s Jabloncem. Jel za mnou skoro přes celou republiku. Byli jsme na obědě a probírali jsme různé věci.“
Neměl jste nutkání se s ním nesetkat? Pelta je jedním ze symbolů starých pořádků, vůči kterým se vymezujete.
„Moje první reakce byla, že s ním ani nechci být spojovaný. V životě jsem ho předtím naživo viděl jen jednou, když jsem kolem něj prošel na zápase. Pak jsem si ale řekl, že ho vyslechnu, abych neměl zprostředkované informace a udělal si vlastní obrázek. Nechtěl jsem se s ním scházet někde potají, a tak jsme šli na oběd do restaurace, které tehdy ještě byly otevřené. Že se s panem Peltou jdu potkat, jsem také předem napsal jak do Dynama České Budějovice, tak do Zbrojovky Brno. Chtěl jsem mít čistý stůl.“
S čím jste se rozešli?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
