Sláva, Lord Voldemort je pryč, český fotbal bude očištěn! Brzděme. Zpřetrhat pavučinu Berbrovy moci, utkanou s vojenskou disciplínou a zdevastovanou morálkou, bude těžší než porazit Manchester City, Bayern Mnichov, Barcelonu a Real Madrid dohromady. V impériu Náčelníka se totiž z podvodů stal neprůstřelný systém. Přečtěte si komplexní sondu, která odkrývá jeho fungování, konkrétní vzpomínky bývalého rozhodčího Lukáše Říhy, jenž založil iniciativu Čistý fotbal, či nová zjištění. V obsáhlém materiálu iSport Premium najdete podrobně popsaná ohniska Berbrovy moci s osobními vazbami i shrnutí hierarchie českého fotbalu.
Okresní přebor minipřípravek. V sestavě špunti Šimon, Tadeáš, Lukáš, ale také malá slečna Sára. Poločas 3:1, konečný výsledek 7:3.
Za domácí se nejvíc střelecky dařilo Šimonovi, který se trefil dvakrát, u hostí se radovala z gólu Sára.
„To musel být hezký fotbal,“ řeknete si.
Nebyl.
Tenhle zápas se odehrál jen na papíře. Do elektronického informačního systému FAČR byl vložen perfektně vyplněný zápis o odehraném utkání – s autory branek, trenéry, rozhodčím i hlavním pořadatelem. Můžete si jej prohlédnout na snímku.
Ovšem na trávníku, po kterém se měly v inkriminovanou dobu prohánět za mičudou fotbalové naděje, se nic nehrálo. Že se tahle habaďůra chystá, dopředu tušil Jiří Trněný, předseda Okresního fotbalového svazu v Prachaticích a bojovník proti Berbrovi a jeho rotě už v dobách, kdy to přinášelo velké nepříjemnosti všeho druhu. Jeho náturu vystihuje, že tahle levá se měla dít v klubu hrajícím kousek od sídla jeho svazu, v domovských Prachaticích. „Ale na to se nemůžu ohlížet. Zavolal jsem proto Lukáši Říhovi z Čistého fotbalu, ať se přijede podívat,“ vypráví Trněný.
Předseda iniciativy mapující korupční praktiky v českém fotbale sedl do auta a za chvíli se procházel po prachatickém hřišti. Co viděl? „Našel jsem prázdné hřiště, tak jsem vytočil číslo funkcionáře jednoho z mužstev, abych se zeptal, co se děje. Odpověď? Co by se dělo, hrajeme zápas,“ líčí Říha. „Na to jsem mu pověděl: Ne, vy tu nejste. Zato já ano, sám, a žádný zápas se tu nehraje.“ Podvod odhalen!
U nejmenších dětí, které má vést sport k tomu, aby nejen v zápasech, na tréninku, nýbrž hlavně v běžném životě ctily pravidlo fair play. Možná o tomhle šméčku ani děti nevěděly, museli s ním však být seznámeni ti, kdo se na fiktivním mači dohodli. Trenéři, rodiče, představitelé zúčastněných klubů, dál se to ani nechce domýšlet.
Malík nic nezaregistroval
Tenhle příběh, který skončil kontumací a trestem, se udál v roce 2018 v prachatickém okrese třikrát. Sport Magazín zná podrobnosti, ovšem ty nejsou podstatné. Mohly by zakrýt mnohem důležitější skutečnosti. Zkrátka abychom kvůli pár stromečkům nepřehlédli mohutný les. Spíš prales.
Zcela zásadní totiž je, že fiktivní zápasy jsou důsledkem naprosto zdeformovaného prostředí českého fotbalu. Leitmotivem oněch neodehraných zápasů byly dotace pro talentovanou mládež. FAČR má přesná pravidla na jejich rozdělení. Je mezi nimi i paragraf o povinném počtu mládežnických týmů. Pokud máte jen jeden, na podporu nedosáhnete.
Co s tím, když v klubu napočítáte děti pouze na jedno mužstvo? Přihlásíte ho do dvou soutěží a hned jsou z jednoho dvě. A když hrajete ve středu na jedné frontě, ale o víkendu se vám to nehodí, protože rodiče odjedou s polovinou žáčků na chalupy, tak se prostě dohodnete, že stačí počítač, data aktérů a je odehráno. Bez sankcí, naopak s odměnou. Pokud tedy na to aktivní předseda OFS a dlouholetý bojovník s berbrovskou kumpanií nepřijde.
Proč by se to nedělo, když příklady táhnou. Hlavně když přicházejí od těch nejvyšších. Třeba od samotného předsedy Martina Malíka. Pamatujete na jeho první reakci, když policisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu zabásli Romana Berbra, s nímž spolupracoval čtyři roky a jehož zásluhou byl zvolen? Řekl, že je překvapen. Zároveň přísahal, že žádné podněty upozorňující na špínu ve spolku, který vede, nezaregistroval. Takže nezaregistroval otevřenou výzvu Jihlavy stěžující si na zmanipulovanou baráž o první ligu v létě 2019 a žádající o opakování souboje s Karvinou.
Nezaregistroval, na rozdíl od tisícovek fanoušků u televizních obrazovek, zářez Brna v téže baráži s Příbramí.
Nezaregistroval několikerá upozornění Živanic na řezničinu sudích v amatérských soutěžích, jejichž předseda byl za to vyloučen rozhodnutím podepsaným Martinem Malíkem a Romanem Berbrem.
Nezaregistroval Berbrovu hru s rozhodčími.
Nezaregistroval nic. Pak se nemůže nikdo divit, že si to někde fiktivně rozdá přípravka.
Kde se vzal kult zákonů džungle a všehoschopných velitelů v českém fotbale?
Rozhodně ne až s příchodem Romana Berbra k veslu. Základy byly položeny již dříve. Jsme přece jen lidé a každý z nás je tvarován tím, co mu okolí dovolí. Pokud ukradnete lízátko a rodiče vás za to pochválí, příště si v obchodě schováte do kapsy dvě.
Takhle se v tuzemském fotbale budovaly kaskády vzájemně propojených mantinelů. Ti, co tvrdili, že vznikly za účelem maskování švindlů, na ně narazili. Kdo si na ně zvykl, měl klid nebo i nárok na profit. Zastřešoval to známý slogan: Silnější pes mr..!
I osud jeho autora, proslulého šíbra Ivana Horníka, byl vzorcem chování. Obří korupční skandál z roku 2004 odnesl pětiletým trestem demonstrativně za všechny, pak byl Miroslavem Peltou, jehož výrok o cinklém jaru zlidověl, angažován do prvoligového Jablonce coby sportovní ředitel. Pelta již zároveň seděl v křesle šéfa fotbalové asociace, do kterého ho hnutí navzdory průšvihu povýšilo.
Berbra nikdo nemusel učit se v těchto kulisách orientovat. Vyrůstal v komunistickém Československu, a protože se chtěl mít dobře a něco znamenat, přizpůsobil se totalitnímu režimu. Maturoval na Praporčické škole Sboru národní bezpečnosti a poté se dal do služeb kontrarozvědky Státní bezpečnosti.
Pro později narozené: Státní bezpečnost pro komunistický režim fízlovala, mučila, vydírala lidi se svobodným názorem a snažila se je dostat pod kontrolu. Ti, co podlehli a začali spolupracovat, získávali výhodnější pracovní místa, jejich ratolesti mohly na vysoké školy a jednou za čas mohli vyrazit do ciziny, kam se jinak nesmělo.
Chceš výš? Zaplať
Berbr tenhle komunistický mustr účinně uplatnil v českém fotbale. Navzdory tomu, že se republika mezitím převlékla do svobodného hávu. Myšlení a zajeté zvyky přes noc nezměníte. Jako rozhodčí to dotáhl do první ligy. Nikdo mu nemusel vykládat, že fotbalový sudí má na výsledky větší vliv než arbitři v atletice při běhu na 100 metrů s elektronickou časomírou. A na tom si založil živnost. Nejdřív jako rozhodčí, pak coby funkcionář.
Skrz rozhodčí ovládnout celý český fotbal, to byl jeho bafuňářský byznys plán. Nebyl to originální projekt, což dokládaly už dřívější úplatkářské aféry, ale on ho vylepšil. Začal si odspoda budovat armádu berbříčků, aby si s její pomocí postupně podmaňoval vládu nad vyššími patry. Až nakonec vylezl na samý vrchol.
Nábor berbrovských rozhodcovských branců se děl pod heslem – kdo chce výš, musí za to zaplatit. Tady je patnáct let stará vzpomínka Lukáše Říhy, vášnivého fotbalisty, jehož hráčskou kariéru ukončilo zranění. A tak chtěl v milovaném sportu pokračovat coby sudí. Brzy z toho vystřízlivěl a založil iniciativu Čistý fotbal, bojující proti korupci a jiným nešvarům v tuzemském fotbale.
Ale nechme ho povídat: „Pískal jsem zápas v I. A třídě. Po utkání mi svazový delegát říká:
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
