Divočák, co uměl odlehčit. Janotka vzpomíná na Uličného, přidal se i Řepka: Úcta a respekt
Mnozí ho brali jako továrnu na povedené šprýmy a historky. Bouřliváka, elegána, ale i prima chlápka v jednom, navíc s jedinečným smyslem pro humor. Další zajímavé příhody už ale od Petra „Johna“ Uličného (†76) neuslyšíte. Uznávaný trenérský doyen zemřel v pátek ráno po dlouhé a vážné nemoci. S úctou na něj vzpomínají kluby, někdejší svěřenci, ale i dlouholetí soupeři. „Byl jedním z mála trenérů, který měl můj velký respekt,“ říká legendární stoper Tomáš Řepka.
Úmrtí Petra Uličného zasáhlo celou fotbalovou veřejnost. Kondolence dorazily z adres, které kouče v minulosti zaměstnávaly. Třeba ze Zlína, Brna, Baníku, Plzně, Hradce Králové, Opavy či Žižkova. Největší stopu však dobře známý „John“ zanechal v olomoucké Sigmě, kde byl prakticky doma a s níž získal český pohár v sezoně 2011/12.
Pod Uličným tehdy nastupoval i Tomáš Janotka. „Mám na něj jen ty nejlepší vzpomínky. Zažil jsem ho při svém úplném začátku kariéry, když jsem dostával příležitost jako mladý hráč z béčka. Potom se naše cesty potkaly v extra úspěšné sezoně. V zimě vzal Sigmu a šel jí pomoct,“ vzpomíná čtyřiačtyřicetiletý kouč pro deník Sport.
V Olomouci hrál pod Uličným už v letech 2004 až 2006, největšího úspěchu však spolu dosáhli na jaře 2012, kdy Hanáci zvítězili v poháru. „Tehdy jsme nebyli v jednoduché situaci, protože jsme se kvůli odečtu devíti bodů zachraňovali. On do toho ale šel, byl jedním z mála trenérů, který se nebál toto rozhodnutí udělat. Dal hlavu na špalek,“ vyzdvihuje Janotka.
„Odměnou mu kromě záchrany bylo vítězství v poháru. Jízda to byla fantastická. Dokázal se obklopit silnými asistenty, kterými byli Martin Kotůlek a Pepa Mucha. On to pak dokázal perfektně zastřešit,“ doplňuje.
Právě Janotka na Uličného úspěch před třinácti měsíci navázal. Coby hlavní kouč vyhrál s olomouckým klubem MOL Cup, aby v následné sezoně zazářil v Konferenční lize. „Určitě byl jedním z trenérů, který mě profesně ovlivnil. Některé věci dokázal neřešit, respektive si správně vyhodnotil, jestli jsou a nejsou podstatné. Zároveň do toho dokázal říznout ve správný moment,“ povídá Janotka.
„Měl takové dvě tváře. Dokázal mít cit, kdy to zvolnit, udělat si srandu a odlehčit to. Naproti tomu uměl vypozorovat moment, kdy je do týmu potřeba trošičku šlápnout, aby byl na špičkách. Takového divočáka, kterého v sobě měl, ukázal v momentě, kdy se mu něco nezdálo. Zároveň měl obrovský respekt, a proto to přinášelo efekt,“ líčí olomoucká legenda.
Řepka: Respekt tam byl obrovský
Při vzpomínkách na „Johna“ přidal Janotka i úsměvnou historku z týmových večeří. „Stravu vůbec neřešil. Jestli jsme si dali kofolu? Nevadilo mu to. Navíc nám rozdával tatarku s tím, že kdo chce, ať si ji klidně dá. Věděl, jak je důležité, ať jsou hráči spokojení. Pro něj bylo hlavní, aby mu to další den vrátili na hřišti,“ vybavuje si Janotka.
„Měl kolem sebe takovou pozitivní auru. Všichni ho známe jako člověka, který rád bavil a rád byl středem pozornosti. Šířil pozitivní energii, a proto ho měli všichni rádi. A on měl rád život,“ dodává trenér.
Podobně vnímali Uličného i lidé zvenčí. Třeba hvězdy klubů, které nikdy netrénoval. V roli soupeře ho nesčetněkrát zažil třeba Tomáš Řepka. „Vždycky jsme se pozdravili. Tak na dálku jsme se měli rádi a vzájemně se respektovali. Vždycky na něj budu vzpomínat v dobrém, s velkým respektem a úctou,“ hlásí bývalý obránce Fiorentiny, West Hamu či pražské Sparty.
„Měl obrovské charisma a věděl, co po hráčích chce. Paradoxně nebyl takový zarputilý, uměl si udělat legraci. Takhle jsem ho vždycky vnímal. Kluci v jeho týmech za ním asi vždycky šli, protože to mělo hlavu a patu. Když jsem viděl, jak se vyjadřuje, jak na lavičce působí, pro mě to bylo nejvíc. Podle mě byl i strašně lidský, což je hodně důležité,“ říká Řepka pro deník Sport.
V roli soupeře ho zažíval v devadesátých letech a poté i po návratu z ciziny. S nostalgickým úsměvem dodává, že když byl Uličný na lavičce, ze hřiště ho pravidelně slyšel. „To byly takové věci, které byly super a fajn. Má úcta byla taková, že k tomuto člověku bych si nikdy nic nedovolil. Respekt tam byl obrovský,“ popisuje Řepka.
