Už minimálně půl roku je jisté, že zamíří do zahraničí. Ze všeho nejvíc to vypadá na bundesligové Schalke, kde byl v zimě na stáži. „Když to vyjde, bude to velký skok,“ uvědomuje si Jan Morávek, stále ještě záložník Bohemians 1905.
Jste připraven na odchod do zahraničí?
„Řekl bych, že ano. Ovšem na druhou stranu mám i obavy. Vidím totiž ty příběhy mladých kluků, kteří se v zahraničí neprosadili a mají tam problémy. Cítím respekt.“
Bojíte se?
„Ne, to zase ne. Ale uvědomuju si, že se ze mě venku nikdo neposadí na zadek. Tam bude výborných frajerů třeba pětadvacet! Nepůjdu tam s tím, že budu hned hrát, jak to doposavad v mé kariéře bylo.“
Spousta mladých hráčů v zahraničí pohoří. Máte jejich příběhy před očima?
„Samozřejmě. Člověk to vnímá. V týdnu jsem četl ve Sportu rozhovor s Lubošem Kaloudou a přitom jsem si znovu uvědomil, že je ohromně těžké se v zahraničí prosadit a uspět tam. Nebo Honza Hable. Do Fiorentiny odešel brzy a musel se vrátit zpět do Česka. A i tady v české lize to pak měl těžké.“
Hable zamířil stejně jako vy do zahraničí z druhé ligy. Není to příliš velký skok?
„Určitě je. Ale bavil jsem se o tom hodně s trenérem Hoftychem a ten mě poslední rok pořád hecoval. Říkal mi, že když na tréninku cítím, že mi stačí sedmdesát procent, ať se všechno snažím dělat na sto, že se mi to v budoucnu bude hodit. Pořád mi opakoval, ať mě druhá liga neuspí.“
Myslel jste na jeho slova?
„Snažil jsem se to dodržet. Ale byly zápasy, které se mi nepovedly a moc dobře to vím. Měl jsem do toho maturitu a řidičák, bylo to pro mě hodně složité. Jsem rád, že mám tyhle mimofotbalové věci za sebou a můžu se soustředit jen na fotbal.“
Jak jste se během posledního roku připravoval na odchod?
„Doteď jsem kvůli těm věcem okolo moc nemohl. Někteří kluci třeba zůstali po tréninku a pilovali si některé věci. Já se musel sbalit, hodit tašku na záda a jít do školy. To mě mrzelo. Ovšem teď už mám klid a chci na sobě začít makat. Nechci přijít někam v rozloženém stavu. Rozhodně se nepojedu na dovolenou fláknout k moři a deset dní se tam válet. Pojmu dovolenou aktivně.“
Připravoval vás na přesun do zahraničí trenér Hoftych?
„S trenérem jsme pracovali na mé hlavě. Po celou dobu, co jsem pod ním byl. Tedy od loňského léta. O mé hlavě jsme se hodně bavili, trenér ví, že tam mám mezery. A já to vím taky.“
Jak jste na psychice pracovali?
„Pan Hofytch se mi snažil vnutit, ať si co nejvíc na hřišti věřím, ať si co nejvíc dovolím, a když něco zkazím, ať dám hlavu nahoru a jsem úplně v klidu. Jsem typ, že o všem dost přemýšlím a trošku si beru. Dennodenně jsme se s trenérem bavili. Jak před tréninkem, tak po něm. Kdykoliv jsem něco potřeboval, mohl jsem za ním zajít. I před maturitou. Den před zkouškou mi bylo strašně zle a cítil jsem se, že to nezvládnu. Tak jsem zvedl telefon, zavolal jsem mu, čtvrthoďky jsme pokecali a mně to pomohlo. Podpořil mě, dostal mě na jiné myšlenky, pobavil mě.“
Prý zápasíte s nervozitou.
„Co se týče školy, tak ano. Každá větší zkouška mě dokázala hodně rozházet.“
Jak se to projevuje?
„Je to obrovská nervozita. A nebývá mi dobře ani fyzicky. Je mi zle od žaludku a tak.“
Před zápasy je to stejné?
„Právě že ne. Je to jen ve škole. Ve fotbale jsem se v tom už hodně zlepšil. Myslím, že už před zápasy nebývám nervózní. Něco už mám za sebou. Šampionát devatenáctek, hrál jsem s jednadvacítkou v Anglii před dvaceti tisíci a byl jsem v klidu.“
Nervozita by nebyla při přesunu do ciziny ta nejlepší výbava.
„Přesně tak. Ale pokud to angažmá venku vyjde, s přítelkyní jsme domluveni, že půjde se mnou, to také hraje svoji roli. Zázemí doma jsem vždycky měl. Přítelkyně Terezka mi hodně pomáhá.“
Byl na vás kouč Hoftych v posledním půlroce záměrně přísnější?
„Svým způsobem ano. Při tréninku jsme třeba hráli mladí proti starým. On mě vyhledal a vrazil do mě. K tomu ještě prohodil nějakou peprnou hlášku. Tím mě chtěl zocelit. Říkal, že takhle to v zahraničí chodí, že se na to mám připravit, že tam každý hraje na sebe. A mně to pomohlo. Nenechal jsem si to totiž potom líbit a taky jsem do něj vrazil, nebo zajel.“
To byla dobrá škola.
„Přesně tak. Tvrdá, ale dobrá. Jsem trenéru Hoftychovi hodně vděčný. On je výborný kouč, člověk i psycholog. Když jsme se teď loučili, říkal mi, že kdykoliv budu něco potřebovat, mám se ozvat. Jeho velká výhoda je, že dennodenně komunikuje s hráči. Díky tomu vidí všem klukům do hlavy.“
Ředitel Bohemky Lukáš Přibyl, který dřív pracoval v České televizi, vás prý zase učil, jak vystupovat v médiích. Je to tak?
„My spolu máme kamarádský vztah a on mi jako zkušenější dával rady. I tahle škola je pro mě plus.“
Co vám třeba radil?
„Je to už skoro rok zpátky, takže si to úplně dobře nepamatuju. Bylo to v době, kdy se kolem mě objevil první humbuk. Lukáš si vzal nás mladé a vysvětlil nám, jak máme v médiích vystupovat. Co je špatně, co je dobře. Říkal, ať nekuňkáme a vystupujeme suverénně.“
Nejblíže máte k přesunu do Schalke. Tam přišel nový trenér Felix Magath, přísný kouč a pes na fyzickou přípravu. Mění se tím pro vás něco?
„Jeho příchod jsem přijal naprosto pozitivně. Vždyť on je v Německu jeden z nejlepších a nejúspěšnějších trenérů. Měl výsledky v Bayeru, získal tam dvakrát double za sebou. S Wolfsburgem taky získal titul. Sbírá jeden úspěch za druhým. Ale vím taky, že je hodně tvrdý.“
To vás neodradí?
„Ono je to potřeba. A co jsem četl rozhovory s Honzou Šimůnkem, prý jsou pod ním přípravy opravdu hodně hodně drsné! Jenže když člověk tohle podstoupí, musí to být pro něj na hřišti o to snazší. Já bych se toho nebál, tvrdou dřinu už jsem zažil pod trenérem Bustou, nemělo by mě to nějak výrazně rozházet. A co se týče fyzičky na tom nejsem nějak špatně.“
