Už se pomalu smiřoval s myšlenkou, že začne sezonu jako nezaměstnaný. Brankář Tomáš Pöpperle trénoval, trénoval a čekal. Občas koukl na telefon, ale zpráva se jménem nového chlebodárce nepřicházela. Až na poslední chvíli konečně pípla. Soči. To je od tohoto týdne jeho nová adresa.
Skousnout vyřazení Sparty z play off nebylo pro Tomáše Pöpperleho snadnou věcí, vždyť titul s tímhle klubem je jedním ze snů jeho kariéry. Jenže teď se odkládá. Ještě pár let vydržet v KHL, takový je plán devětadvacetiletého gólmana.
Angažmá v Rusku jste si přál, splňuje Soči parametry vašeho ideálu?
„Teď jsem za něj strašně rád. Vyjednávání o nové smlouvě jsem si představoval trošku jinak, mohlo to proběhnout poněkud víc bez nervů. (usmívá se) Už jsem byl pomalu připravený na situaci, že budu čekat po startu sezony, až se někde uvolní místo. Což byl vlastně i tenhle případ, protože Michaela Leightona vyřadily zdravotní potíže.“
Byl jste už hodně nervózní, když se trh práce vylidňoval a vy jste pořád nic neměl?
„Sám o sobě bych byl poměrně v klidu. Jenže člověk chodí mezi lidi a pořád to řeší. Trénoval jsem na Spartě před kluky a každý den se mě ptali na novinky. Tak to už jsem trošku nervózní byl, protože pořád nic nebylo. Na druhou stranu když všichni začali odlétat do Ruska na kempy, tak jsem si říkal, že není špatné si ještě užít léto s rodinou. (směje se) Už jsem to musel pustit z hlavy a nakonec dopadlo Soči. Takže spokojenost.“
O to hektičtější pro vás teď bude přesun?
„Po víkendu musím nastoupit do letadla. Zařizování bylo takhle narychlo docela dost. Bylo potřeba dát dohromady výzbroj a vyřešit tyhle věci kolem. Brát si s sebou asi moc věcí nebudu, snad se stihnu ještě otočit v Praze před startem sezony. Ani nevím, jak za mnou přiletí rodina, to se všechno musí teprve zjistit.“
Už jste si o Soči něco zjišťoval?
„Během olympiády jsem viděl arénu, ta je samozřejmě nádherná a bude radost hrát v takhle luxusní hale. I město bude asi hezké a moderní. Navíc klimatické podmínky jsou příjemné, je tam daleko větší teplo než někde na Sibiři. Sešlo se to hezky. Ale já už byl v situaci, kdy bych musel vzít cokoliv.“
KHL jste si vyzkoušel v dresu Lva, jenže ten měl základnu v Praze. Nemáte obavu ze své první typicky ruské štace?
„Částečně už jsem to právě zažil, cestování jsem si vyzkoušel. Největší rozdíl je to pro rodinu, ale připravovali jsme s na to dost dlouho dopředu. Holt to bude bydlení po hotelích, klasika. Nicméně to k tomu patří a mělo by to snad být v pohodě.“
Klub v Soči vznikl až po olympiádě, znáte někoho? Bavil jste se s trenérem?
„Ne, to zatím vůbec. Jenom jsem koukal na soupisku a měl bych tam mít nějaké staré známé. Američan Clay Wilson byl se mnou kdysi v Americe na farmě a v Columbusu, potkal jsem se i s dalším bekem Andrejem Plechanovem. Takže nějaké povědomé tváře tam budou a snad mi to pomůže k rychlejší adaptaci.“
Ještě se vrátím k minulé sezoně, jak dlouho jste vstřebával vyřazení Sparty od Komety a konec nadějí na titul?
„Teď už to čas trošku zahojil, všichni už se pomalu připravují na novou sezonu a s tím zase přichází nová výzva. Ale ty první měsíce byly dost těžké. Člověk pořád nedokáže pochopit, co se vlastně stalo. Jak jsme to mohli takhle zbabrat… Bohužel. Stalo se to a nikdo to nevrátí, bylo to pro mě hodně bolestivé. Zbytečně zpackané.“
Sen o titulu v domovském klubu ve vás zůstává?
„Rozhodně. Vzhledem k tomu, jak to dopadlo, je tohle pořád někde přede mnou. Moc bych ho chtěl jednou se Spartou vyhrát.“
