Klepiš: Představil jsem se jako řidič

V narážce na autonehodu, z níž jen se štěstím vyvázl živý a zdravý. „Tak jsem se mu hned takhle představil,“ směje se. Když ale o samotné bouračce mluví, hned zvážní.

Rozhovor s novou posilou Avangardu, která zazářila při posledním play off v dresu Slavie, probíhal nadvakrát. Po prvních minutách čtyřiadvacetiletého Klepiše přepadla horečka, celý se rozklepal.

„To bylo asi těmi otázkami,“ usmíval se druhý den. Už mu bylo lépe. Přesto dopolední trénink na ledě vynechal, věnoval se regeneraci.

Co s vámi bylo?
„Prý to bylo kvůli aklimatizaci, v poslední době jsem vystřídal hodně států – nejdříve Česko, pak Rusko, soustředění v Chorvatsku a zase Rusko. Navíc jsem tvrdě trénoval, ještě před odletem do Omsku jsem absolvoval dvoufázové tréninky se Slavií. Takže tak nějak všechno dohromady…“

Nebyl jste navíc rozklepaný z prvního osobního setkání s Jágrem?
„Malinko jo. Ale kvůli tomu jsem neonemocněl. (usměje se) Slyšel jsem, že těsně před odletem pověděl, že si mě vezme jako řidiče. Tak jsem se mu hned tak představil… Oba jsme se tomu pak zasmáli, takže to bylo příjemné.“

Jak se k vám jeho slova donesla?
„Dost rychle! Bylo to v televizi, v novinách, na internetu. Hned za ten den jsem měl dvacet textovek a telefonátů, jestli je pravda, že ho tady budu vozit. Ten mi pěkně zavařil. (usměje se) Volali mi i rodiče, taky se vyptávali.“

Co jste jim říkal?
„Že kdybychom si nesedli na ledě, tak za půlku jeho platu ho klidně budu vozit celý rok!“(smích)

A už jste tohle nabídl i přímo Jágrovi?
„Tu finanční otázku jsme ještě neřešili… Ale před chvilkou mi říkal, že mi dá šanci ještě při dvou trénincích. A když to nepůjde ani potom, sežene mi nějakou mašinu a budu už jenom řídit.“

Je vidět, že stejně jako on se vyžíváte v legráckách.
„Jardu jsem osobně předtím neznal, jen jsem proti němu párkrát nastoupil. Takže jsem z toho měl trošinku obavy. Ale lidi mi říkali, že je úplně v pohodě a fajn. A měli pravdu. Je super, na nic si nehraje, normální kluk. Navíc má rád srandu, stejně jako já. Což by nám mohlo vyhovovat.“

Už jste se při vtípcích na jeho adresu otrkal?
„Ještě nevím, co přesně si můžu dovolit, ale i tak jsem něco zkusil… Musím být opatrný, mám k němu veliký respekt, je to obrovská autorita. Nejsme kamarádi od narození, takže to je něco jiného.“

Na ledě budete jeho dvorním centrem. Jste z toho malinko nervózní?
„Zatím tím centrem jsem. Zatím… (směje se) Uvidíme, co bude dál, ale doufám, že s ním v útoku zůstanu co nejdéle. Záleží, jak si vyhovíme, samozřejmě je pro mě pocta, že s ním můžu hrát. Budeme i s Pavlem Rosou hrát podle něj, to je jasné. Musíme se přizpůsobit, on je pan Někdo… Snad si sedneme.“

Už jste se na tohle téma bavili?
„Ve vážném duchu ještě ne. Akorát v posilovně si dělal srandu, že v přípravných zápasech puk nechce, ať mu ho vůbec nedáváme. Že si ho vezme až potom při lize… Jinak mi jen povídal, ať se toho nebojím a střílím. A když on bude puk potřebovat, houkne si na mě.“

Nebude vás to svádět přihrávat mu až moc?
„Každý mu chce vyhovět, jenže nesmí se to přehánět, o tom vím. V minulosti mi všichni vyčítali, že málo střílím, poslední dobou ve Slavii ale už to bylo lepší. Takže se nebudu bát vystřelit, když se naskytne příležitost. Jarda určitě není takový, že by byl naštvaný.“

Většina jeho centrů z poslední doby, s výjimkou Jana Hrdiny v Pittsburghu, držela hůl na levé straně. Vy jste pravák, nebude to nevýhoda?
„Co vím, tak právě s Hrdinou hráli dobře. Sice mu budu muset přihrávat bekhendem, ale nevidím v tom problém.“

Vnímal jste v posledních letech, že pozice Jágrova centra je velmi důležitá a klíčová?
„Jo, něco jsem četl, že po odchodu Nylandera z Rangers to neměl lehké… Jarda tady bude hrát určitě třicet minut za zápas, všechny přesilovky a klíčové pasáže. A zezačátku bych s nim měl nastupovat já, takže věřím, že nám to sedne. Bude to důležité pro nás i pro tým.“

Fyzicky vydržíte?
„Z toho nemám obavy. Po této stránce se cítím dobře, už před odletem jsem měsíc trénoval doma, připravoval jsem se fakt dost. Také jsem shodil dvě tři kila, protože tuším, že ruská liga bude rychlejší. Takže v tom potíž nevidím.“

Nesnil jste v mládí o tom, že si s takovou legendou zahrajete?
„Kdo by si to nepřál… Když šel v osmnácti do NHL, jako malej jsem se díval o víkendech na souhrny z NHL a viděl jsem ty jeho kličky. Jak tam všechny motal. Něco úžasného. A v pokoji jsem měl jeho plakát i s podpisem.“

Na hvězdy máte štěstí, ve Washingtonu jste si zahrál i s Ovečkinem.
„Ani na něj nedám dopustit. Nemůžu proti němu říct jediné křivé slovo. Vůbec bych neřekl, že je to Rus, protože oni bývají namachrovaní. Ale on vůbec. Na rozdíl od Semina, to byl jiný případ. Pořád nadával, něco se mu nelíbilo, mluvil jenom o sobě. Saša (Ovečkin) byl v pohodě, pomáhal i mladým klukům. No a ten jeho přístup k hokeji, neskutečné!“

Pokračování článku zde >>>