Hamrlík nechtěl věřit, jak je dobrý, vzpomíná kamarád Petr Klíma
Petr Klíma doprovázel Romana Hamrlíka tři sezony v Tampě Bay. Uváděl ho do světa NHL, zastával se ho, pomáhal mu na vrchol. Vedle něj prožil svou nejlepší sezonu. „Pořád nechtěl věřit, že je tak dobrý. Vzhlížel k velkým hvězdám a já ho přesvědčil, že je ještě lepší,“ vrací se 49letý bývalý útočník, který v zámořské lize sehrál třináct sezon a usadil se v Detroitu.
Zůstali velcí kamarádi. Volají si, navštěvují se. „Na Petra Klímu nedám dopustit,“ chválil Hamrlík parťáka, s jehož podporou se vypracoval. V pondělí oznámil konec kariéry. Litvínovský odchovanec patřil k prvním lidem, jimž se svěřil se svým úmyslem.
Co jste Hamrlíkovu odchodu říkal?
„Už v létě jsme spolu byli v Praze, dokonce jsem bydlel u něj doma. Roman jezdil na tréninky, dřel a já mu říkám: ´Proč se tak honíš? To je přece konec.´ Tohle poznám. Dojedete vlakem na konečnou a musíte vystoupit. Záleží na každém, jak se s tím vyrovná. Někdo chce jet dál. Nechci Jágra nějak… Ale proč jako?! Hrál jsem NHL s přestávkou třináct let, začaly ubývat góly, všechno. Jednou se probudíte a řeknete si: Už na to nemám. Totéž jsem prožil po návratu do Litvínova.“
Ale je snadné si tohle připustit po dvaceti letech v NHL?
„On se snažil hrát dál a mohl by pokračovat. Před patnácti lety by hráč jako on klidně pokračoval ještě dva, tři roky. Člověka tam může posunout i jméno. Ale v NHL teď nastolili trend, že dávají přednost mladším. Proto nemá smlouvu, nemá kde hrát. Ráno si čistíte zuby, koukáte se do zrcadla a uvědomujete si, jak mužstvo jede a vy už nestíháte. Myslíte, že vás potřebují? Ne. Dal jsem v NHL přes 300 gólů, ale jednoho dne jsem poznal, že na to nemám. Aspoň na úrovni jako vždycky. Roman prožil super kariéru, jenže každý film má svůj konec.“
Zůstal stejný, jako když začínal?
„Když se tam dostanete, nemůžete na někoho dělat machra. Roman takový je pořád. Čekal, jestli někde podepíše, ale oni nehledají čtyřicetileté hráče. Chtějí ty mladé, za které dají míň peněz a za dva roky je mají někde jinde. On měl výhodu, že byl výborný hokejista. Ještě v Tampě jsem ho vzal k sobě domů, jezdili jsme na tréninky a on pořád nechtěl věřit, že je tak dobrej. On vzhlížel ke hvězdám jako MacInnis, Leetch a tihle. Já ho přesvědčil, že je lepší než oni.“
Zůstáváte často ve spojení?
„Pořád, každý den. Poletíme spolu na Floridu, na týden se tam podíváme, i když jsem se rozvedl a starám se o tři děti. Musím si to zařídit. Ale když se bavíme o hokeji, jednou prostě musíte vystoupit. Díváte se, jak ti Hertlové a další jedou dál. A už jim jen máváte…“
