AKTUALIZOVÁNO - Jakým směrem se posune kariéra Petra Průchy? Rozhodnou příští měsíce. Útočník Rangers vstupuje do klíčové sezony, po níž bude uzavírat nový kontrakt.
Musí pálit tak dobře jako při svém nástupu do NHL před třemi lety. Pak nemusí mít strach o dobrou práci. Povede se mu to?
V ročníku 2005/06 nováček ligy nasázel 30 gólů. Překvapil všechny. I sebe. Rok poté to dělalo 22 tref, posledně jen sedm. Pokud gólový propad nezastaví, stávající roční gáži 1,6 milionu dolarů nerozmnoží podobně milou sumou.
Navíc se zvyšuje riziko trejdu. „Vyměnit vás mohou vždycky. Kdybych nad tím přemýšlel, moje výkonnost by šla hodně rychle dolů. A odejdu odsud dřív, než bych si myslel. Na tyhle myšlenky je čas, vždyť ještě nezačala sezona,“ říká Průcha, jenž má v přípravných utkáních problémy s koncovkou. „Je to moje nemoc,“ vykládá upřímně.
Až tak?
„Momentálně mě to tíží. Ale snažím se na to nemyslet a na tréninku se ještě víc soustředím na palbu. I když jsou to třeba jen rozstřelby na gólmany. Je to hlavně o psychice.“
Jistě. Povězte, je hodně náročné udržet si pozici v takovém klubu, jako jsou Rangers?
„Je to složité každý rok a v každém týmu NHL. Nemyslím si, že by to jinde bylo jednodušší. Dokud to půjde, chtěl bych tu zůstat. V Rangers anebo jinde v NHL. Do téhle ligy jsem šel s tím, že to zkusím a uvidím, jestli to vyjde. Vybudoval jsem si určité jméno, tak ho nechci ztratit.“
Co od sebe očekáváte v nové sezoně?
„Rád bych se propracoval do prvních tří lajn a hrál aspoň třináct minut za zápas. To by bylo optimální. Doufám, že to vyjde. Konkurence je tady velká, každý den trénujeme a hrajeme v jiném složení. Pořád se zkouší.“
To je dost nepříjemné, nebo ne?
„S tím se musíte smířit a vzít to jako fakt. Takhle to funguje každým rokem. Asi až v Praze se ukáže, kde je moje místo.“
Dokážete v novém ročníku navázat na svých 30 gólů z premiérovy sezony?
„Obhajovat takovou porci je vždycky těžké. Nastavil jsem si laťku hodně vysoko. Věděl jsem, že tak povedenou sezonu hned tak mít nebudu. Tenkrát mi tam spadlo všechno, na co jsem sáhl. Následující sezona nebyla taková, ale i dvaadvacet gólů byl slušný počin. Bohužel naposledy mi to moc nevyšlo, nedostal jsem se do přesilovek, kde se dělá nejvíc gólů a bodů. V NHL při hře pět na pět padá málo branek, herní systémy jsou tak propracované, že to jde čím dál tím hůř. Někdo musí vyloženě udělat chybu, aby se jiný dostal do šance. Koncovka mě zatím trápí, šance neproměňuju.“
Komunikujete s koučem Renneym o svojí hře?
„Zatím ne. On toho má teď dost. V kempu má pokaždé hodně práce s vyřazováním hráčů. Na osobní pohovory je ještě čas.“
Po Bernu míříte do Prahy. Vstupenky pro rodinu a známé jste stihl pořídit?
„Potřeboval jsem sehnat asi 150 lístků na zápasy, ale to nešlo. Musel jsem spoustu lidí odmítnout a odkázat je na to, ať si je seženou sami. Od klubu dostaneme dva lístky na hlavu, to je všechno. Pokusím se sehnat další od kluků, co je pro nikoho nepotřebují, ale ani těch moc není.“
Jste v kontaktu s bývalými pardubickými spoluhráči? Vašim kamarádům z formace Koukalovi a Kolářovi se letos daří jako už dlouho ne.
„Jasně, že si voláme a píšeme. Já jsem s nimi přes léto trénoval a říkal jim, že budou v týmu nejlepší lajnou. V lajně mají Honzu Starého, což je výborný střelec. Količ (Kolář) je po dvou letech konečně zdravej a na jeho hře to je vidět. Kouky zase hraje výborně dozadu.“
Rád byste si s nimi ještě zahrál, že?
„To by bylo super!“
Ale kde?
„Doufám, že v Pardubicích. Hlavně, aby tam vydrželi. Protože, jestli jim to půjde takhle dál, možná se ještě potkáme v NHL.“ (směje se)
Co vám NHL dala?
„Osamostatnil jsem se. Najednou jsem byl daleko od rodiny, musel jsem si najít nové kamarády, protože v posledních letech žiju hlavně v Americe. Hokejově jsem taky vyrostl. NHL mi dala moc.“
Stal se z vás Newyorčan natolik, že byste z města strašně nerad mizel?
(přemýšlí) „Od mnoha lidí jsem už slyšel, že se jim z New Yorku těžko odchází. I mně se tam moc líbí. Mám tam svoje oblíbená místa, restaurace a jídla. Ale to mám i v Pardubicích.“ (usmívá se)
