Krejčí: Volno si užívám na skútru

„Kochám se,“ hlásí do telefonu opora Bostonu z odlehlého místa nedaleko Ottawy.

Průlomové období Davida Krejčího pokračuje, 22letý Čech se drží na dostřel elitní desítky bodování. Ovšem teď čerpá novou energii. S přítelkyní Stefanií se vrátil do míst, kde válel jako junior.

„Udělali jsme si svůj program, jsme asi čtyřicet kilometrů od Ottawy,“ přibližuje. „Teď si to tu užívám. Venku máme vířivku, projíždíme se skútrem po zamrzlé řece. Trochu si tady zařídím, než se vrátím k hokeji.“

Vířivka, skútr. To zní hodně lákavě…
„Také kvůli tomu jsme se s přítelkyní rozhodli sem přijet. Ona odsud pochází, já tu kdysi hrál. Jsme na hezké samotě, líbí se nám tu.“

Nemáte za sousedy medvědy?
(usmívá se) „Ne, ne. Kolem nejsou žádné lesy, zato tady máme velikou řeku. Je zamrzlá a na ní právě jezdíme na skútrech.“

Vyloženě se kocháte, nebo si najdete i parťáka k závodům?
„Přiletěli jsme sem ve čtvrtek a hned jsme narazili na spoustu lidí, co se tady v dost nebezpečné rychlosti proháněli. Já nebudu nic riskovat, budu se spíš kochat projížďkou a okolím, jak říkáte.“

PŘEČTĚTE SI:
Krejčí: Jágr je pořád daleko

Takže nepatříte mezi vyloženě adrenalinové typy?
„Adrenalin mám rád, ale jak který. Třeba do bungee jumpingu bych asi nešel. To už je moc. Ale až skončím kariéru, rád bych se usadil někde v horách a lyžoval. To mě láká. Zatím se mi podařilo vyrazit jen jednou, se školou na lyžáku... Ale bylo to super. Proto se na to těším. Během sezony na lyže není absolutně čas.“

Spousta hokejistů se vyráží ohřát do Mexika, na Floridu. Tam vás to nelákalo?
„Nepřemýšlel jsem o tom. Rozhodli jsme se se Stefanií, že by bylo super vrátit se na pár dní k nim domů. Ale pár kluků od nás letělo na Floridu. Jiní zase zůstali doma, protože v týmu máme hodně těhotných manželek. Kluci se proto rozhodli, že zůstanou doma.“

Vítáte přestávku, nebo byste radši hrál dál, držel si fazonu a sbíral další body?
„Přestávka mi docela vyhovuje. Přijdu trochu na jiné myšlenky, odpočinu si. Sezona mi zatím vychází, ale z jednoho ročníku se nedá dělat kariéra. Musím hrát pořád stejně a možná se na All Star Game jednou dostanu.“

I uznávaní experti v NHL se diví, že jste se nedostal do sestavy pro All Star Game. Jak se vám čtou a poslouchají názory známých osobností, které to říkají?
„Je to příjemný, samozřejmě. Užívám si to. Hlavně doufám, že i druhá půlka sezony bude stejná jako ta první. Možná se na All Star Game podívám v televizi. Ale spíš jen na dovednostní soutěže. Pro diváky jsou atraktivnější než zápas. Běží tam rozhovory s hráči, je to delší než utkání.“

Ve které disciplíně byste si nejvíc věřil?
„Nevím, jestli bych nějakou vyhrál, ale kdybych se mohl přihlásit, zkusím přesnost střelby.“

To jsem si myslel. Trénujete palbu speciálně?
„Já nemám zrovna nejtvrdší střelu v NHL, takže když vystřelím, musím najít volné místo v bráně. Jinak mi to gólman chytí. Přes léto se snažím střelbu trénovat doma na zahradě. Četl jsem, jak někteří kluci používají železný puk. Ale já pálím s normálním, mám rád stejné nářadí jako při hokeji. S pukem pak vymýšlím různé blbosti.“

A kdo vám chytá?
„Právě, že se nikomu nechce (usmívá se). Brácha je brankář, chytá za Uničov. Ale gólmani přes léto neradi lezou do branky. Takže mám smůlu, ani jeho kámoše neukecám.“

Pro české fanoušky má NHL nečekaný náboj v tom, jak se s Patrikem Eliášem taháte o pozici nejproduktivnějšího Čecha v lize. Vnímáte to za oceánem?
„Kamarádi z domova mi říkají, jak se to bere u nás v Česku. Co se o nás píše a tak. Takže vím, že se to bere jako náš vzájemný souboj. Popravdě, Patrik si ty svoje body udrží. Vím, jak hraje, co dokáže. Já se soustředím jen na týmové záležitosti.“

Čili berete druhé místo?
„Beru jakékoli, hlavně když budeme s Bostonem první po 82 zápasech.“ (usmívá se)

Věříte si i na sto bodů?
„Jakmile začnete myslet na body a jdete do zápasu s tím, že musíte nějaké nabrat, je to špatně. To pak skončí katastrofou. Proto dělám věci, které po mě trenér chce. Za to pak od něj dostanu větší ice time, což s sebou nese i víc šancí dělat body.“

A ta stovka?
„Nechci na ni myslet. Já chci s Bostonem vyhrát základní část NHL a jít daleko v play off .“

Když se ráno probudíte, jdete se hned podívat, kolik bodů nastřádal Eliáš? Nebo hned po zápase?
„Že bych vstal a hned zapnul internet, to ne. Někdy se dívám v televizi na highlighty, tak se to dozvím hned. Ale abych sledoval Patrika v televizi a vyloženě mu nepřál body, to určitě ne.“

Nebýt vynucené pauzy kvůli otřesu mozku, už nyní soupeříte i s Alešem Hemským. Jeho návrat byl velkolepý. Zaznamenal jste ho detailně?
„Bohužel Edmonton v televizi málokdy zastihnu. Hrají druhou konferenci, mají tam o tři hodiny víc a to už jsem kolikrát v posteli. O Alešovi ale nemá cenu moc mluvit. Kdyby nebyl zraněný, měl by největší šance být z nás tří nejlepší na bodech. Na tu stovku by mohl mít.“

Padá už v kabině Bruins slovo Stanley Cup? Není přece možné klábosit jen o příštím soupeři, ne? Ty myšlenky ve vašich hlavách na velký úspěch tam musí být.
„Myslím, že to v hlavách ještě nemáme. Opravdu ne. Každý z nás ví, jak dlouhá cesta vede ke Stanley Cupu. Zvlášť když jsme teprve v půlce dlouhodobé sezony. Teď se soustředíme vyloženě na to vyhrát základní část. Pak zavřeme knížku a otevřeme jinou. Ale věřit si můžeme. Pokud budeme dodržovat náš herní systém, mohli bychom jít daleko.“

V minulém týdnu jste překvapili domácí porážkou s nejslabším týmem Západní konference. Bylo hodně řevu po kolapsu 4:5 se St. Louis?
„To bylo hodně divoký… Prohrávali jsme 1:2 pět minut před koncem, dali jsme tři rychlé góly na 4:2 a mysleli si, že je to hotové. Oni ale odvolali gólmana a každý z nás chtěl dát gól do prázdné… Blues snížili, srovnali a pak to i otočili. Od našeho kouče jsme to pořádně slízli.“

Moc?
„Dost. Nebyl spokojenej. A druhý den to pokračovalo. Pouštěl nám video a řval na nás. Někdy je takový mítink horší než těžké dávky na ledě. Lepší fyzický teror než psychický.“ (usmívá se)