Že vyhazovali zaměstnance z klubu? Že hrozí krach Coyotes? A pak stěhování do jiného města? „Snažím se to nevnímat. Když na to přijde, stejně s tím my, hráči, nic neuděláme,“ říká v rozhovoru pro Sport Martin Hanzal, útočník Phoenixu.
Coyotes jsou klubem, který je v NHL na listině ohrožených na prvním místě! A to řadu lidí zneklidňuje. Jeho ale ne. „Jsem tady od toho, abych hrál hokej a ne se staral o ekonomiku klubu,“ tvrdí s úsměvem 21letý Jihočech, který si nepřestává dělat malé radosti. Třeba dalším tetováním…
Když se nestaráte o finanční stránku klubu, o co se tedy staráte?
„Teď třeba o to, že jsem na listině zraněných hráčů. Mám něco s ramenem.“
Proto jste nedohrál sobotní duel s Carolinou, že?
„Přesně tak. Byl jsem u mantinelu a soupeř mě trefil přímo do ramene. Do toho, co už jsem měl loni vyhozené. No a vypadlo mi znovu. Snad budu moct brzy na brusle, ale stejně to vypadá na dva týdny absence.”
Nepříjemné...
„Hlavně to docela dost bolelo. (usměje se) Ale přijel jsem na střídačku a tam mi rameno naskočilo zpátky.“
A bylo to v pohodě?
„No jasně. Jsem přeci tough guy (tvrdý chlap), ne?“
To o vás píšou noviny od té doby, co jste zmlátil chicagskou hvězdu Toewse. Je to tak?
„Jasně. Říkám, že jsem bitkař.“ (směje se)
A myslíte si to jen vy, nebo i někdo další?
„V tom je právě ten problém. Zatím jenom já.“ (zase se směje)
Takže jste se v sobotu nechystal na odvetu za souboj u hrazení?
„Já byl rád, že jsem dojel na střídačku.“ (nepřestává se smát)
Teď vážně. Jak to bylo dál?
„Masér mi pomohl a rameno bylo zpátky.“
Masér?
„Jo, co je na tom divnýho?“
Tyhle věci většinou dělá lékař, ne?
„Tohle je takovej masér i lékař dohromady.“
Takže doktora vyhodili a teď dělá všechno jeden člověk. Tuším, že tenhle chlapík ještě brousí brusle a prodává lístky před zápasem...
„Jo, to je přesně on. Tak už se to ví i v Čechách, co tady máme za lidi. (opět se směje) Promiňte, já už budu mluvit vážně. Tenhle člověk prostě masíruje a doktoruje dohromady.“
Těším se na ten vážný tón...
„Slyšel jsem, že někoho z klubu kvůli krizi propouštěli, ale nevím, jak to přesně bylo. Všude se tu o tom mluví, že jsme ohrožený klub, protože nejsme hokejové město a lidé moc na zápasy nechodí. Navíc je tu nějaký problém ve smlouvě o pronájmu haly a kvůli tomu nás nemohou přestěhovat.”
| HANZALOVA SEZÓNA |
54 zápasů, 24 bodů (9+15), plus/minus: -5 |
„Vážně ne. Snažím se to neřešit.“
Neříkejte mi, že je vám jedno, jestli klub, který vás platí, nezkrachuje, nebo nezmizí do jiného města...
„Bude to znít divně, ale já si opravdu myslím, že pokud nás bude chtít někdo přestěhovat, udělá to a hotovo. Mám to tu rád a mrzelo by mě, kdybych musel odejít jinam, ale to je hokej. S tím se musí počítat, že nestrávím celý život na jednom místě.“
Pociťujete nějak krizi přímo sám na sobě?
„Ne. Sice nám navýšili escrow, ale...“
Moment. Co to znamená?
„To jsou peníze, které nám asociace bere z platu jako pojistku, kdyby liga zkrachovala, ale na konci sezony nám je vrátí. Podobných věcí je tu hodně. Peníze chodí sem a tam a zase zpátky.“
Může se v tom vůbec normální člověk vyznat? Vždyť ekonomický systém NHL by potřeboval podrobný manuál. Nebo se mi to zdá?
„Nezdá. (směje se) Popravdě, normální člověk to asi fakt dokonale chápat nemůže. Já tomu třeba nerozumím vůbec, ani se o to popravdě nesnažím. Je to na mě moc složité.“
Hlavně že peníze nakonec dorazí na účet, co?
(směje se) „Přesně tak.“
Při posledním rozhovoru pro Sport jste se chlubil novým sporťákem Chevrolet corvette. Taková kobylka se těžko krotí. Ještě máte řidičák?
„Jo jo, nikdo mi ho nesebral. Jezdím opatrně, žádné pokuty nedostávám. Zrovna teď je tu na návštěvě přítelkyně, občas sem na pár dní přiletí. Je tady s bráchou a kamarádem a ti kluci se o to dost perou, abych je svezl. Jenže auto je jen pro dva, tak si losujou, kdo pojede.“ (usmívá se)
A přítelkyni se nechce?
„Ta má strach. A nadává mi, když jezdím rychle. Tak hold musím jezdit pomalu. Nedá se nic dělat. Mám ještě jiný radosti.“
Jaký třeba?
„Nechal jsem se potetovat. Už potřetí.“
Potřetí?
„Jo. Draka na lýtku jsem si nechal dělat už před koncem minulé sezony. A teď mám ještě dvě další. Jedno na předloktí a jedno zezadu na ruce pod ramenem. Zjistil jsem, že je to jako droga. Když máte jedno, máte chuť na další a zajímavější.“
Kam až tahle „závislost“ může dojít?
„Chci být zkérovaný jako vězeň. (směje se) Ne, to zase přeháním. Maximálně tak ještě jedno dvě a dost.“
Koukám, že vás ani moc netrápí, že jste už dvacet zápasů nedal gól...
(zvážní) „To byste se divil. Každý další zápas na to myslím víc. Štve mě to. Prostor na ledě mám, poctivě trénuji, ale prostě mi to nějak nejde.“
Tušíte proč?
„Možná trochu ztrácím sílu. Už máme odehráno přes padesát zápasů a občas toho mám plné zuby. Před sezonou jsem kvůli operaci zad neabsolvoval prakticky žádnou přípravu a teď mi to schází.“
Nakonec se vám momentální zranění spíše hodí, co říkáte? Není to nic tak vážného, a tak máte klid na odpočinek...
„Ale to zase ne. To já si občas postěžuju, aby bylo o čem psát, ale je jasný, že bych radši hrál. Každý zranění je nepříjemný. Teď to poznávám na vlastní kůži, protože už jsem tohle rameno měl jednou vykloubený. Asi se mi to v kariéře ještě párkrát přihodí. Teď to zrovna přišlo a já se musím dát rychle do pořádku a načerpat síly na závěr sezony.“
