Lang: Nechávám se obskakovat
Robert Lang•Zdroj: Archiv Sport
AKTUALIZOVÁNO - Leží doma se sešitou achillovkou, berle opřené o křešlo. Když se konečně doplazí ke kávovaru, aby si vychutnal oblíbený nápoj, cestou ke stolu půlku šálku vylije. Jenže známky deprese byste u Roberta Langa hledali zbytečně.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
„Náladu už mám lepší,“ hlásí veterán. To neplatilo v první únorové dny. Zkraje měsíce mu bostonský Stephane Yelle nešťastně přeřízl Achillovu šlachu. Padalo mnoho otázek. Konec kariéry? To byla jedna z nich.
Naštěstí zůstalo jen u spekulací, výhled na Langovo uzdravení je po vydařené operaci velmi příznivý. Play off Canadiens s Langem v sestavě je reálné!
„Výsledek operace mě povzbudil. Povedlo se uskutečnit nejlepší možný scénář. Doktor byl po zákroku spokojený, což je pro mě hodně pozitivní signál,“ raduje se 38letý útočník v rozhovoru pro Sport.
Nakonec máte tedy štěstí v neštěstí…
„Přesně tak. Doktor mi vysvětloval, jaký je rozdíl mezi přeříznutou achillovku a přetrženou. Já ji měl přeříznutou a to se pak léčí mnohem snáz než druhý případ. Alespoň v tomhle jsem měl kliku.“
Stihnete tedy návrat do konce sezony?
„To je všechno ve hvězdách. Záleží na tom, jak si náš mančaft povede v play off . Jestli v půlce května bude ještě ve hře, což je zhruba druhé kolo play off , budu mít šanci se vrátit. Počítám, že i s rehabilitací mi pauza zabere ještě dva a půl měsíce, pak budu potřebovat dva týdny tréninku. Ale kdo ví, jestli už nebudeme mít po sezoně.“
Budete s návratem spěchat?
„Ne, to nemá cenu. S tímhle zraněním si rozhodně nebudu zahrávat.“
Zámořští novináři přinesli spekulaci, zda náhodou neskončíte s hokejem. Nebál jste se, že vám ta nehoda přervala nejen achillovku, ale i kariéru?
„Ani ne. Až tak kritický scénář jsem si nepřipouštěl. Když si vezmete, co dnešní medicína dokáže, jaké dělá pokroky rok od roku, jak rychle se po operaci achillovky dokážou uzdravit fotbalisti, atleti… Ne, nebál jsem se. To bych musel mít pořádný kopec smůly, aby se mi to nezahojilo pořádně.
“
Takhle k vám promlouval i operatér?
„Ano. Samozřejmě, že mi nedal stoprocentní garanci, ale podle něj nebudu mít s návratem na led nejmenší problém. Achillovka by měla v pohodě srůst. Jen mě zarazilo, když mi doktor říkal, že takovýhle případ nepamatuje deset let a teď měl dva skoro stejné za týden. Po mně se to přihodilo Neilovi z Ottawy, borec mu šlápl na lýtko a přeřízl mu ho. Taky pešek.“
A rovněž nevídaná náhoda. Takových soubojů za zápas zažijete nejmíň deset, za sezonu stovky. Ale tady vám osud nepřál…
„To je fakt, srážek u mantinelu je padesát za večer. V mém případě zapracovala shoda všech možných okolností. Stačilo mít nohu natočenou o pět stupňů jinak a nic by se nestalo, ta jeho brusle by se zasekla o moji. Ale on v ten smolný zlomek vteřiny spadl s nohou přesně do moji odkryté části brusle. A tam říznul.“
V první chvíli jste musel být v šoku, co se z tak banálního střetu vyvrbilo, nebo ne?
„Věděl jsem hned, že je to špatný. Nemohl jsem vůbec hýbat s prsty, celým chodidlem. Bylo to nepříjemný i bolestivý. Došlo mi okamžitě, že zařvala achillovka. Vzápětí se to potvrdilo.“
Máte po operaci, takže ležíte doma a rodinka vás obskakuje?
„Musí mě obskakovat, já se s berlema sám neobskáču. (směje se) Sotva se s nimi plazím. Připadám si jako ten největší nemotora. Nemůžu si sám nic přinést, když si dělám kafe, půlku si vyliju… Člověk je zvyklej na neustálý pohyb a tohle je pro něj rána.“
Na jak dlouho vám předepsali berle?
„Na šest týdnů, na noze mám sádru na suchý zip, stehy už mám vyndaný. Začal jsem s nenásilnou rehabilitací, rozhýbávám kotník, aby nezatuhl. Jinak žádná váha na nohu nesmí přijít. Za dva tři dny si poprvé vyrazím do bazénu. Jen tak se položit do vody a lehce pohybovat nohou.“
Nepřiberete pár kil za těch několik neděl nečinnosti?
„S tím problém nemám, s váhou jsem nikdy nezápasil. Musím to zaklepat, v tom mám docela kliku. Říkám upřímně, že deset kilo navrch bych těžko sundával.“
Můžete se dívat na hokej v televizi, nebo vám to vadí?
„Nestresuje mě to. Já to vážně neberu jako velkou tragédii. Někdy se vám holt něco stane, přežít celou kariéru bez karambolů nejde.“
Parta slavných litvínovských spolužáků se poněkud rozpadá. Vy ležíte s achillovkou, Martin Ručinský strádá s kyčlí, Robertu Reichlovi nedávno operovali koleno a naposledy Jiří Šlégr vyděsil své příznivce… Není toho trochu moc?
(směje se) „No, je to hrozný… A počkat, co je přesně s Jirkou? Záda, nebo co?“
Ano, v nedělním zápase se skácel k zemi, zřejmě skřípnutý nerv mu vyřadil nohy z činnosti.
„Tak to musel mít pěknej strach v tu chvíli… S tímhle si zahrávat, no nevím. Pokud už záda dělají takovou neplechu, že vám to skřípne míchu, to už je snad lepší s hokejem skončit.“
Vám se úraz přihodil v utkání, kdy Montreal nasadil vzpomínkové dresy, oblíbená „pyžama“. Schoval jste si jej vůbec jako vzpomínku, nebo jste ho radši zahodil?
„Kdepak, mně se ten dres hodně líbil. (nadšeně) Já mám tuhle tradici rád, kdy se vrátíte o desítky let zpátky v čase. A i pro diváky je to fajn.“
Snad jste si to „pyžamo“ nevzal i do špitálu na noc?
„Zase tak hezkej nebyl.“ (usmívá se)
Takže si válečnické úbory v retro provedení schováváte?
„Nechávám si je. Zatím to doma nikde vyvěšené nemám, visí mi někde ve skříni. Společně s ostatními z minulých štací.“
V důchodu tu sbírku oceníte víc, že?
„To je pravda. Až na mě v sedmdesáti zaútočí nostalgie, začnu se všemi těmi dresy a ptákovinami prohrabávat.“ (usmívá se)
Po vašem úrazu to jde s Canadiens z kopce. V posledním období Habs tápou a ztrácejí pohodový náskok na pronásledovatele v boji o play off . Tak abyste vůbec měl za koho hrát…
„Je to ošemetný. Sice to teď vypadá, že je všechno špatně a řítíme se dolů, ale my jsme pořád pátí šestí v konferenci. Podstatné je být v play off a je skoro jedno, na jakém místě. Všichni přeci víme, že cesta za Stanley Cupem začíná všem od nuly. Chytne se gólman, vyčape první kolo a rázem jste mezi favority. Nikdo pak neřeší, jak jste hrál základní část.“
Však vy sám s tím máte bohaté zkušenosti, že?
„To je pravda. Byl jsem v týmech, s kterými jsme šli jako první do play off a po prvním kole nám skončila práce. A pak jsme se sotva dostali do play off a nakonec šli až do finále konference. Stanley Cup je hodně nevyzpytatelný, nikdy nevíte, na čem jste. A já věřím, že tam s Montrealem proklouzneme. Přestože posledních deset zápasů je to trápení.“
Alespoň vidíte, jak jste pro Canadiens nepostradatelný…
„Přesně! (směje se) Ale jo, docela mě těší, že jsem našemu tým prospěšný. Ta sezona se pro mě vyvíjela dobře, dařilo se mi, škoda no… Pořád ale aspoň můžu říct, že jsem týmu něco odvedl a ta sezona, i když krátká, se mi povedla.“
Možná ještě větší pech jste měl před pěti lety, to jste v dresu Washingtonu útočil na Art Ross Trophy. Necelé dva měsíce před koncem ročníku vám zlomili žebra a bylo po útoku na životní metu. Vzpomněl jste si?
„Samozřejmě. Vedl jsem bodování ligy, všechno vypadalo krásně a najednou to ve vteřině skončilo. Nenaděláte nic. Tenkrát jsem to chtěl překousnout a hrát i s těmi zlomenými žebry, ale v klubu byli proti. Potřebovali, abych se připravil na play off , takže Art Ross šel stranou.“ (smutně)
Připadáte si jako smolař?
„Nepřipadám. Všechny tyhle trampoty patří k našemu povolání. V hokeji najdeme mnohem horší a těžší úrazy, než jsem nastřádal já.“
To jistě. Když si odmyslíme tu zatracenou achillovku, odchod z Chicaga do Montrealu si nemůžete vynachválit, souhlasíte?
„Je to tak. Nemám si na co stěžovat. Podmínky k hokeji a život v Montrealu jsou na perfektní úrovni, až jsem byl mile překvapen. Od majitele Canadiens a až po trenéra je všechno fajn. Vážně.“
V lednu se vám povedl hattrick proti Rangers, bývalému klubu Jaromíra Jágra. Ten se smál a divil se, že jste před jednou trefou dokonce obešel protihráče.
„To je vůl!“ (směje se dlouho)
Sledujete na internetu, jak si Jágr vede v novém angažmá?
„Nesleduju to vůbec. Jen jsem teď zaslechl ty dohady, že by se sem mohl vrátit. Vím, že mu to tam zkraje nešlo podle představ, ale pak se zvedl a hrál výborně. Nevím, pro mě je Rusko pořád divokej západ. Přece jen, ať si každý říká, co chce, v NHL je o vás perfektně postaráno. Jarda Jágr tady hrál nějakých šestnáct let a přestože mu v Omsku všechno zařídí, celkově ta jejich liga je úplně o něčem jiným než NHL. A i pro něj to musí být velká změna.“
Možná se mu po NHL stýská, možná ne. Co vy, ještě se vám zasteskne po Detroitu a třech úrodných letech?
„S klukama té mojí věkové skupiny si občas zavolám, přátelský vazby přetrvávají. Zkraje týdne k nám vyměnili Mathieu Schneidera, mého starého známého, takže až se dám do kupy, určitě pokecáme o starých časech v Red Wings. Sem tam si zavolám s Cheliem a Hudym (Cheliosem a Hudlerem). Ale ne zase, že bychom si volali pořád. Oni jsou na Západě, mají úplně jiný program než my. A na ledě se potkáme jen jednou za rok.“
Montrealská média nyní hodně řeší Kovaljovův propad formy. Trenér ho s sebou nevzal na dvouzápasový výjezd. Není v kabině trochu dusno?
„S Kovym jsem mluvil. Podle mě v tom není nic jiného než to, aby si Kovy skutečně jen odpočinul, nabral zpátky šťávu a doma do toho zase šlápnul. Montreal ho potřebuje ve formě. Když ji nemá, na hře celého týmu je to dost znát. Kovy dokáže zvednout celý tým. Když má fazonu. Snad ji zase chytí.“
A co údajná nevraživost Kovaljova se Saku Koivu, jdou proti sobě, nebo ne?
„Já nevím, noviny v tom furt šťourají, rýpou do toho. Je v tom kupa dohadů, těžko se v tom člověk orientuje. Média z toho určitě dělají větší kovbojku, než je ve skutečnosti.“
Naštěstí zůstalo jen u spekulací, výhled na Langovo uzdravení je po vydařené operaci velmi příznivý. Play off Canadiens s Langem v sestavě je reálné!
„Výsledek operace mě povzbudil. Povedlo se uskutečnit nejlepší možný scénář. Doktor byl po zákroku spokojený, což je pro mě hodně pozitivní signál,“ raduje se 38letý útočník v rozhovoru pro Sport.
Nakonec máte tedy štěstí v neštěstí…
„Přesně tak. Doktor mi vysvětloval, jaký je rozdíl mezi přeříznutou achillovku a přetrženou. Já ji měl přeříznutou a to se pak léčí mnohem snáz než druhý případ. Alespoň v tomhle jsem měl kliku.“
Související články
Stihnete tedy návrat do konce sezony?
„To je všechno ve hvězdách. Záleží na tom, jak si náš mančaft povede v play off . Jestli v půlce května bude ještě ve hře, což je zhruba druhé kolo play off , budu mít šanci se vrátit. Počítám, že i s rehabilitací mi pauza zabere ještě dva a půl měsíce, pak budu potřebovat dva týdny tréninku. Ale kdo ví, jestli už nebudeme mít po sezoně.“
Budete s návratem spěchat?
„Ne, to nemá cenu. S tímhle zraněním si rozhodně nebudu zahrávat.“
Zámořští novináři přinesli spekulaci, zda náhodou neskončíte s hokejem. Nebál jste se, že vám ta nehoda přervala nejen achillovku, ale i kariéru?
„Ani ne. Až tak kritický scénář jsem si nepřipouštěl. Když si vezmete, co dnešní medicína dokáže, jaké dělá pokroky rok od roku, jak rychle se po operaci achillovky dokážou uzdravit fotbalisti, atleti… Ne, nebál jsem se. To bych musel mít pořádný kopec smůly, aby se mi to nezahojilo pořádně.
| Robert Lang |
| Narozen: 19. prosince 1970 v Teplicích Profese: hokejový útočník Největší úspěchy: zlato ze ZOH v Naganu 1998, mistr světa z Vídně 1996, vítěz Zlaté hokejky 2004, 925 nastřádaných zápasů v NHL Kariéra v NHL: Los Angeles Kings (1992-96), Boston Bruins (1997), Pittsburgh Penguins (1997-2002), Washington Capitals (2002-04), Detroit Red Wings (2004-07), Chicago Black Hawks (2007-08), Montreal Canadiens (2008-?) Bilance v NHL: 925 zápasů, 674 bodů (252+422), plus/minus: +59 Bilance v play off: 87 utkání, 45 bodů (18+27) Bilance v této sezoně: 50 utkání, 39 bodů (18+21), +6 Plat v této sezoně: 4 miliony dolarů Celkový výdělek v NHL: 28 264 900 dolarů |
Takhle k vám promlouval i operatér?
„Ano. Samozřejmě, že mi nedal stoprocentní garanci, ale podle něj nebudu mít s návratem na led nejmenší problém. Achillovka by měla v pohodě srůst. Jen mě zarazilo, když mi doktor říkal, že takovýhle případ nepamatuje deset let a teď měl dva skoro stejné za týden. Po mně se to přihodilo Neilovi z Ottawy, borec mu šlápl na lýtko a přeřízl mu ho. Taky pešek.“
A rovněž nevídaná náhoda. Takových soubojů za zápas zažijete nejmíň deset, za sezonu stovky. Ale tady vám osud nepřál…
„To je fakt, srážek u mantinelu je padesát za večer. V mém případě zapracovala shoda všech možných okolností. Stačilo mít nohu natočenou o pět stupňů jinak a nic by se nestalo, ta jeho brusle by se zasekla o moji. Ale on v ten smolný zlomek vteřiny spadl s nohou přesně do moji odkryté části brusle. A tam říznul.“
V první chvíli jste musel být v šoku, co se z tak banálního střetu vyvrbilo, nebo ne?
„Věděl jsem hned, že je to špatný. Nemohl jsem vůbec hýbat s prsty, celým chodidlem. Bylo to nepříjemný i bolestivý. Došlo mi okamžitě, že zařvala achillovka. Vzápětí se to potvrdilo.“
Máte po operaci, takže ležíte doma a rodinka vás obskakuje?
„Musí mě obskakovat, já se s berlema sám neobskáču. (směje se) Sotva se s nimi plazím. Připadám si jako ten největší nemotora. Nemůžu si sám nic přinést, když si dělám kafe, půlku si vyliju… Člověk je zvyklej na neustálý pohyb a tohle je pro něj rána.“
Na jak dlouho vám předepsali berle?
„Na šest týdnů, na noze mám sádru na suchý zip, stehy už mám vyndaný. Začal jsem s nenásilnou rehabilitací, rozhýbávám kotník, aby nezatuhl. Jinak žádná váha na nohu nesmí přijít. Za dva tři dny si poprvé vyrazím do bazénu. Jen tak se položit do vody a lehce pohybovat nohou.“
Nepřiberete pár kil za těch několik neděl nečinnosti?
„S tím problém nemám, s váhou jsem nikdy nezápasil. Musím to zaklepat, v tom mám docela kliku. Říkám upřímně, že deset kilo navrch bych těžko sundával.“
Můžete se dívat na hokej v televizi, nebo vám to vadí?
„Nestresuje mě to. Já to vážně neberu jako velkou tragédii. Někdy se vám holt něco stane, přežít celou kariéru bez karambolů nejde.“
Parta slavných litvínovských spolužáků se poněkud rozpadá. Vy ležíte s achillovkou, Martin Ručinský strádá s kyčlí, Robertu Reichlovi nedávno operovali koleno a naposledy Jiří Šlégr vyděsil své příznivce… Není toho trochu moc?
(směje se) „No, je to hrozný… A počkat, co je přesně s Jirkou? Záda, nebo co?“
Ano, v nedělním zápase se skácel k zemi, zřejmě skřípnutý nerv mu vyřadil nohy z činnosti.
„Tak to musel mít pěknej strach v tu chvíli… S tímhle si zahrávat, no nevím. Pokud už záda dělají takovou neplechu, že vám to skřípne míchu, to už je snad lepší s hokejem skončit.“
Vám se úraz přihodil v utkání, kdy Montreal nasadil vzpomínkové dresy, oblíbená „pyžama“. Schoval jste si jej vůbec jako vzpomínku, nebo jste ho radši zahodil?
„Kdepak, mně se ten dres hodně líbil. (nadšeně) Já mám tuhle tradici rád, kdy se vrátíte o desítky let zpátky v čase. A i pro diváky je to fajn.“
Snad jste si to „pyžamo“ nevzal i do špitálu na noc?
„Zase tak hezkej nebyl.“ (usmívá se)
Takže si válečnické úbory v retro provedení schováváte?
„Nechávám si je. Zatím to doma nikde vyvěšené nemám, visí mi někde ve skříni. Společně s ostatními z minulých štací.“
V důchodu tu sbírku oceníte víc, že?
„To je pravda. Až na mě v sedmdesáti zaútočí nostalgie, začnu se všemi těmi dresy a ptákovinami prohrabávat.“ (usmívá se)
Po vašem úrazu to jde s Canadiens z kopce. V posledním období Habs tápou a ztrácejí pohodový náskok na pronásledovatele v boji o play off . Tak abyste vůbec měl za koho hrát…
„Je to ošemetný. Sice to teď vypadá, že je všechno špatně a řítíme se dolů, ale my jsme pořád pátí šestí v konferenci. Podstatné je být v play off a je skoro jedno, na jakém místě. Všichni přeci víme, že cesta za Stanley Cupem začíná všem od nuly. Chytne se gólman, vyčape první kolo a rázem jste mezi favority. Nikdo pak neřeší, jak jste hrál základní část.“
Však vy sám s tím máte bohaté zkušenosti, že?
„To je pravda. Byl jsem v týmech, s kterými jsme šli jako první do play off a po prvním kole nám skončila práce. A pak jsme se sotva dostali do play off a nakonec šli až do finále konference. Stanley Cup je hodně nevyzpytatelný, nikdy nevíte, na čem jste. A já věřím, že tam s Montrealem proklouzneme. Přestože posledních deset zápasů je to trápení.“
Alespoň vidíte, jak jste pro Canadiens nepostradatelný…
„Přesně! (směje se) Ale jo, docela mě těší, že jsem našemu tým prospěšný. Ta sezona se pro mě vyvíjela dobře, dařilo se mi, škoda no… Pořád ale aspoň můžu říct, že jsem týmu něco odvedl a ta sezona, i když krátká, se mi povedla.“
Možná ještě větší pech jste měl před pěti lety, to jste v dresu Washingtonu útočil na Art Ross Trophy. Necelé dva měsíce před koncem ročníku vám zlomili žebra a bylo po útoku na životní metu. Vzpomněl jste si?
„Samozřejmě. Vedl jsem bodování ligy, všechno vypadalo krásně a najednou to ve vteřině skončilo. Nenaděláte nic. Tenkrát jsem to chtěl překousnout a hrát i s těmi zlomenými žebry, ale v klubu byli proti. Potřebovali, abych se připravil na play off , takže Art Ross šel stranou.“ (smutně)
Připadáte si jako smolař?
„Nepřipadám. Všechny tyhle trampoty patří k našemu povolání. V hokeji najdeme mnohem horší a těžší úrazy, než jsem nastřádal já.“
To jistě. Když si odmyslíme tu zatracenou achillovku, odchod z Chicaga do Montrealu si nemůžete vynachválit, souhlasíte?
„Je to tak. Nemám si na co stěžovat. Podmínky k hokeji a život v Montrealu jsou na perfektní úrovni, až jsem byl mile překvapen. Od majitele Canadiens a až po trenéra je všechno fajn. Vážně.“
V lednu se vám povedl hattrick proti Rangers, bývalému klubu Jaromíra Jágra. Ten se smál a divil se, že jste před jednou trefou dokonce obešel protihráče.
„To je vůl!“ (směje se dlouho)
Sledujete na internetu, jak si Jágr vede v novém angažmá?
„Nesleduju to vůbec. Jen jsem teď zaslechl ty dohady, že by se sem mohl vrátit. Vím, že mu to tam zkraje nešlo podle představ, ale pak se zvedl a hrál výborně. Nevím, pro mě je Rusko pořád divokej západ. Přece jen, ať si každý říká, co chce, v NHL je o vás perfektně postaráno. Jarda Jágr tady hrál nějakých šestnáct let a přestože mu v Omsku všechno zařídí, celkově ta jejich liga je úplně o něčem jiným než NHL. A i pro něj to musí být velká změna.“
Možná se mu po NHL stýská, možná ne. Co vy, ještě se vám zasteskne po Detroitu a třech úrodných letech?
„S klukama té mojí věkové skupiny si občas zavolám, přátelský vazby přetrvávají. Zkraje týdne k nám vyměnili Mathieu Schneidera, mého starého známého, takže až se dám do kupy, určitě pokecáme o starých časech v Red Wings. Sem tam si zavolám s Cheliem a Hudym (Cheliosem a Hudlerem). Ale ne zase, že bychom si volali pořád. Oni jsou na Západě, mají úplně jiný program než my. A na ledě se potkáme jen jednou za rok.“
Montrealská média nyní hodně řeší Kovaljovův propad formy. Trenér ho s sebou nevzal na dvouzápasový výjezd. Není v kabině trochu dusno?
„S Kovym jsem mluvil. Podle mě v tom není nic jiného než to, aby si Kovy skutečně jen odpočinul, nabral zpátky šťávu a doma do toho zase šlápnul. Montreal ho potřebuje ve formě. Když ji nemá, na hře celého týmu je to dost znát. Kovy dokáže zvednout celý tým. Když má fazonu. Snad ji zase chytí.“
A co údajná nevraživost Kovaljova se Saku Koivu, jdou proti sobě, nebo ne?
„Já nevím, noviny v tom furt šťourají, rýpou do toho. Je v tom kupa dohadů, těžko se v tom člověk orientuje. Média z toho určitě dělají větší kovbojku, než je ve skutečnosti.“
