Jágr je ve Washingtonu tabu! Vymazali ho z historie
Po celém světě ho milují a obdivují tisíce lidí. Málokdo z nich ale bude z Washingtonu. Tady je totiž jméno Jaromír Jágr spojeno s neúspěchem. Sedm let stará štace v Capitals se české hvězdě nepovedla. A americká metropole to číslu 68 dodnes nezapomněla.
Trochu to připomíná manželství, které kdysi dávno nabourala nevěra. Přišlo se na to, skoncovalo s tím, snad se i trochu odpustilo. Ale nikdy se o tom už nebude mluvit. Nikdy!
Je to sedm let, co jeden z nejlepších hokejistů historie Jaromír Jágr odešel z klubu NHL Washington Capitals. Pokud byste ale chtěli někde u Bílého domu pátrat po jeho stopách, byl by to těžší úkol, než najít za Brnem zakopaný poklad Inků.
„Jednou jsem šel za našimi maséry a zeptal jsem se: Chlapi, jaký byl vlastně Jágr?“ vypráví český brankář Capitals Michal Neuvirth. „Dali mi rychle najevo, ať tohle téma radši ani neotvírám. Ať to vůbec neřeším. Asi to tady mezi Jágrem a majitelem klubu nebylo nejlepší.“
NHL uznává Jágra jako jedno ze svých es přelomu 20. a 21. století. V Pittsburghu vyhrál dvakrát Stanley Cup, New York Rangers po dlouhých rocích mizérie dotáhnul do play off . Jen mezifáze ve Washingtonu zůstane navždy rozpačitou kapitolou jeho životopisu.
Majitel Ted Leonsis si naganského šampiona přivedl za velké peníze jako okázalou hračku, jenže Jágr si pak nesednul ani s koučem, ani se spoluhráči. Tým v jeho éře dosáhnul nejvýše na 1. kolo play off . Když se po dvou a půl sezonách stěhoval do Rangers, Capitals museli dál splácet určitou částku z Jágrovy mimořádné sedmileté smlouvy na 1,54 miliardy korun.
„Asi u nás nehrál v době, na kterou by měl být nějak výjimečně hrdý,“ naznačuje klubový viceprezident pro komunikaci Nate Ewell.
Snad vás ta příkrost překvapí. V éře novodobého klubového spasitele Alexandra Ovečkina se ale na českého útočníka pohlíží jako na někoho, kdo je spojen s temnými časy. Vidí to tak fanoušci, hokejisté i vedení Capitals.
„Vzhledem k tomu, že jsme chtěli sestavit soudržný tým, tak Jágrovo angažmá bylo naprostou pohromou,“ řekl ve své knize klubový majitel Leonsis. „Tým hrál špatně, šatna byla rozdělená, fanoušci absolutně nešťastní. Jeden rok jsme ztratili 35 milionů, to je spousta peněz.“
Stačí se projít po stadionu Verizon Center, nebo po tréninkovém areálu Kettler Capitals Iceplex. Na zdech visí tucty plakátů klubových legend - Mike Gartner, Peter Bondra, Dale Hunter a další. Jágr nikde.
Po chodbách zimáku kráčí nekonečné houfy fanoušků v dresech svých oblíbenců, mezi tisíci Ovečkiny se sem tam mihne i někdo se jmenovkou dřívější hvězdy. Ale zase: Jágr nikde! Podle fanoušků si Čech nikdy washingtonské štace nevážil. Nebyl zapálený pro to vybojovat s mužstvem úspěch.
„Jak byl talentovaný, tak nechtěl být součástí Capitals a naší komunity,“ tvrdil Leonsis. „V určité chvíli se prostě jen chtěl dostat z Pittsburghu. Byl extrémně nadaný, ale to byl v podstatě i jeho problém. Hráči okolo něj mu jen odevzdávali puk, přestali hrát. Přitom já jsem v té době zvětšil náš rozpočet do takové míry, že už to finančně nebylo moudré. Čím víc peněz jsem utratil, tím horší jsme byli.“
Problémy měl především s koučem Ronem Wilsonem, který o pár let později v Torontu deptal i Tomáše Kaberleho. Kanadský trenér na nějaké Jágrovy technické finesy nebyl, vyznával zámořskou přímočarost. Ještě když proti němu číslo 68 nastupovalo coby soupeř, nabádal washingtonské rabiáty: „Zbijte ho!“ Jak s ním pak mohl úspěšně spolupracovat?
Jágra navíc opustilo i štěstí. Fanoušci Capitals mu dodnes nemohou zapomenout nevýrazné výkony z play off v roce 2003. Spílají mu do sabotérů, fl ákačů. Leonsis až po dlouhých letech ve své knize objasňuje, že všechno bylo jinak, než si všichni křiklouni mysleli.
„Den před tím play off mu tenkrát někdo zlomil ruku. Nikomu jsme to neřekli,“ přiznává jeden z nejvlivnějších manažerů NHL. „Jaromír tedy hrál proti Tampě se zlomeným zápěstím. Lidi řvali: Jágr je darebák, zkazil nám play off ! Přitom on tehdy sotva držel hokejku v ruce. Jen to, že skočil na led, bylo nesmírně statečné.“
Přesto se Washington dál skoro štítí, že za něj hrál jeden z nejlepších hráčů historie. Místo jeho plakátu nechá na stadionu radši holou zeď.
