PŘÍMO Z BUFFALA | Po vítězném čtvrtfinále předstoupil před novináře jako první a bylo znát, jak z něj všechno spadlo a jak strašně se chce vypovídat. „Řekl jsem si, že jedu za všechny Čechy, co nám fandili, a že ten gól musím dát,“ líčil Kristian Reichel, na co myslel před proměněným nájezdem. Chtěl jet první. Jako jeho táta Robert v olympijském semifinále v Naganu. Sám to zažít nemohl, ale ten okamžik viděl mockrát. Když ho člověk sledoval a poslouchal, jako by se trochu vrátil o těch dvacet let zpátky. Teď na Reichela a spol. čeká jiný kalibr, v semifinále šampionátu se popasují se super silnou Kanadou. (ONLINE na iSport 2.00)
Synové hvězdných otců to mívají těžké. Brett Hull by mohl vyprávět, co to je vyrůst ze stínu legendy. Když onehdy vzali do finské osmnáctky Eetu Selänneho, byl kolem toho poprask, jako kdyby přistál mimozemšťan. Než se ukázalo, že z něj žádný bombarďák nebude. Nosit v Česku a v hokejovém Litvínově na zádech jmenovku REICHEL, to je cejch, jaký může pomoct, nebo taky přesně naopak.
Tohle břemeno každý neunese. Neustále vás srovnávají a hodnotí. Fandí vám, ale i nepřejí. Obdivují vás, ale taky závidí. Chválí i pomlouvají. Diváci, trenéři, spoluhráči, neznámí lidé, kteří vědí jen to, jak se jmenujete. Čekají, jestli budete stejní. Jiní. Lepší. Nebo spíš horší.
Kristian Reichel tohle prožíval taky, hlavně od doby, kdy se začalo ukazovat, že z něj může něco vyrůst. Najde se dost věcí, v nichž se od svého otce liší. Je pravák, taky o něco lepší bruslař, přímočařejší při tahu na branku. Stejně jako on však nastupuje v centru, má šikovné ruce, podobné myšlení, umí dát gól. A v čem se mu podobá úplně nejvíc, to je zarputilost, vůdčí povaha a nezlomná touha vyhrávat. „Do poslední sekundy jsme věřili, že to můžeme otočit, a za tu dřinu a za tu píli, jak jsme blokovali střely, se k nám přiklonilo štěstí,“ chrlil ze sebe po čtvrtfinále s Finy. No, celý táta, řekli byste si. Dokonce hlasem a dikcí připomíná jeho mladší vydání.
I díky svému dravému stylu vykoledoval Reichel spoustu faulů, v zápase se Švédy srovnal bujarého beka Liljegrena. Párkrát odjížděl z ledu s bolestivou grimasou po zásahu pukem při blokování střely. Ve čtvrtfinále se v jednu chvíli zvedal hodně těžko z ledu, jenže záhy vyrovnal na 2:2 a v rozstřelu proměnil první český nájezd. V lajně s pracovitým Rostislavem Pavlíkem a obrem Danielem Kurovským odvedli vedle gólů i spoustu černé práce.
WHL je nejtvrdší soutěž ze všech
Hraje na svém druhém šampionátu dvacítek. Na loňský cestoval ještě z Litvínova a do sestavy se prosadil dodatečně po turnaji devatenáctiletých. Tentokrát se k týmu připojil už jako hráč kanadského klubu Red Deer Rebels ve WHL. Celku vládne pevnou rukou Brent Sutter, čtyřnásobný vítěz Stanley Cupu, který jako trenér mimo jiné dovedl dvakrát Kanadu ke zlatu na dvacítkách, s Red Deerem získal Memorial Cup a pět let trénoval v NHL.
„Je to dobrý kouč, cepuje nás. Myslím, že lepší tým mě nemohl draftovat. Já si to pochvaluju, bohužel, mužstvu se nedaří. Jsme poslední, což je trošku skličující,“ vyprávěl Reichel, který dostal v Red Deeru velký prostor a patří ke klíčovým postavám celku Rebels.
Jakmile slyší, v čem ho zámořský hokej změnil, bez váhání odpovídá: „Možná jsem přímočařejší, na užším kanadském hřišti také častěji střílím, protože gól se dá dát v podstatě odkudkoli.“ Western Hockey League proslula jako nejtvrdší soutěž ze všech tří kanadských juniorek. „Po pár dnech jsem se o tom hned přesvědčil,“ usmíval se Reichel.
Pro nové hráče, zejména Evropany, není za mořem snadné zapadnout do party. Kristian se však adaptoval rychle. „Úplně v pohodě. Asi mi pomohlo, že jsem v mužstvu skoro nejstarší hráč, který byl navíc na mistrovství světa juniorů.“
Přesun do Kanady znamenal také odloučení od rodiny. Musel se osamostatnit. „První týdny byly docela jednoduché, ale jak nastala zima a přišly kratší dny, byl jsem smutnější než normálně,“ přiznává. Na druhou stranu se naučil i něco uvařit. „Dřív jsem uměl jen míchaná vajíčka. Ale jelikož v klubu nemáme obědy, musím si něco připravit sám. Udělám si těstoviny s masem, brambory. Všechno, co potřebuju,“ pokračoval.
V Kanadě se oprostil od tlaků, které ho provázely v Česku. Hraje za sebe, aniž by mu druzí něco podsouvali. Je taky víc na očích skautům NHL, ale v těchto dnech má hlavu plnou šampionátu. Patří k nejplatnějším hráčům českého týmu. „Vyhráli jsme čtvrtfi nále, nemáme žádný stres, zvládli jsme to. Jsme mezi čtyřmi nejlepšími, a když už jsme takhle daleko, chceme všichni medaili. Už před zápasem Kanady se Švýcarskem jsme tušili, na koho půjdeme, to by se musel stát hodně velký zázrak, aby to tak nebylo. Ale nemáme co ztratit. Oni musí, my můžeme. Máme hodně velkou šanci je udělat. Zabojujeme o to,“ prohlásil před dnešní bitvou.
I přes výhru nad Finy nebyl český výkon ve čtvrtfi nále ideální. Připomněl mu to i otec, který v Buff alu pobýval během zápasů ve skupině, na Nový rok se však vrátil do Česka. Čtvrtfi nále už sledoval doma v televizi. „Říkal, že musíme hrát o hodně líp. I my jsme věděli, že to nebylo ono, nevím, jestli jsme byli tak nervózní, že se to dlouho nevyhrálo a že jsme to hrozně moc chtěli. Jestli chceme uspět s Kanadou, musíme být o sto procent lepší a odvést takovou porci dřiny, obětavosti a mít štěstí jako proti Finsku. Potom jsme schopni porazit kohokoli,“ pokračoval Kristian Reichel.
Za góly ho otec prý chválil, i když to nemívá moc ve zvyku. „O prvním řekl, že jsem to provedl dobře, a o nájezdu, že byl rád, že jsem to neuspěchal a počkal si na finského gólmana. Kdybych zakončoval hned, asi bych to nedal. Trošku jsem si odstoupil od brány a pak to tam prostřelil.“
Kdykoli přišla řeč na blížící se semifi nále, Kristianovi se rozzářily oči. Porazit Kanadu, to by kluci v Red Deeru asi koukali. „To tedy jo. Ale jaký zápas, takový zápas. Jestli hrajeme s Kanadou, nebo s Amerikou, je úplně jedno. Musíme odvést stoprocentní práci a pak záleží na tom, jestli budeme mít štěstí jako proti Finsku. Před turnajem nás odepisovali, všechny jsme překvapili výhrou nad Ruskem a ve čtvrtfi nále porazili Finy. Je hezký, že se o nás mluví, že máme kvalitu. Pro náš hokej to je jedině dobře,“ uzavřel Reichel.
Vyrostl ze stínu svého velkého otce. Ale ano, hraje a taky mluví přesně jako kdysi on.
Góly
Domácí: 15:05. Steel, 18:08. Batherson, 27:48. Batherson, 29:43. Comtois, 32:15. Kyrou, 36:58. Batherson, 45:15. Katchouk
Hosté: 05:55. Zadina, 50:11. Zadina
Sestavy
Domácí: Hart (C. Point) – Timmins, Mete (A), Fabbro (A), Clague, Bean, Makar, C. Foote – Dubé (C), Steel, Kyrou – Katchouk, Raddysh, Thomas – Comtois, B. Howden, Formenton – Steenbergen, Batherson, M. McLeod – Gadjovich.
Hosté: Kořenář (37. Škarek) – Hájek, Budík, Hrdinka, J. Galvas, Šalda, Vála (A), F. Král – M. Zachar (C), M. Kaut, K. Reichel (A) – Nečas, Zadina, Michnáč – Kurovský, Chytil, R. Pavlík – Hrabík, Lauko, Kodýtek – Safin.
Rozhodčí
Gordon Schukies (GER), Jeremy Tufts (USA) – Markus Hägerström (FIN), Jon Kilian (NOR)
Stadion
Key Bank Center, Buffalo
