Rulík o stříbrném MS: Klíčem bylo bruslení. Co bylo nejtěžší rozhodnutí?
V roce 2000 stál Radim Rulík po boku Jaroslava Holíka u prvního ze dvou po sobě jdoucích titulů mistrů světa hokejové dvacítky. V posledních letech se boj o zlato odehrával daleko od možností českých mladíků. Letos v Halifaxu ale junioři opět pod jeho vedením usilovali o trofej, senzačně až v prodloužení finále se sklonili před domácí Kanadou. Reprezentační kouč se v rozhovoru vrací k turnaji a cestě ke stříbrnému úspěchu.
Je něco, co spojuje tým z roku 2000 s tím letošním?
„Nejsem typ, který by se vracel do minulosti, ale už jsem si na to vzpomněl během šampionátu. Jeli jsme i tehdy s týmem, se kterým se na mistrovství na nejvyšší příčky moc nepočítalo. Prohráli jsme se Švýcary poslední přípravu a nastalo zděšení, panika. A pak jsme během MS neprohráli v základní hrací době ani jedno utkání. I když tenkrát se ještě nehrálo na prodloužení a ve finále po prodloužení rozhodovaly nájezdy. Ale ani tento tým v základní části neprohrál, což se taky nečekalo. To byla věc, která mi připomněla mužstvo z roku 2000. Jak tým fungoval, jak hráči drželi při sobě, jak vnímali, když jsme s nimi pracovali. Oni na nás reagovali hned a skoro bych řekl automaticky, což je nevídané a unikátní a stává se to jen jednou za čas.“
Jak jste měli rozdělené úkoly v trenérském týmu?
„Ondra Pavelec si kompletně řídil gólmany. Když by řekl, ať střídáme, tak brankáře vystřídáme. Když by řekl, ať necháme gólmana v brance, tak bychom ho nechali. Dali jsme mu jasnou kompetenci, protože jako bývalý skvělý brankář tomu nejvíc rozumí, má cit a dokonale chápe psychiku gólmanů.
