PŘÍMO Z MINSKU | Nejdřív ze všeho se musel napít. Když slezl z ledu, měl vyschlou pusu, hlavně z obřího amerického tlaku v závěru. Uřícený Tomáš Rolinek byl jedním z těch, kdo finální zteč protivníka pomohl odrazit. „Zbytečně jsme si to sami zkomplikovali,“ zlobil se kapitán. Ale převládaly u něj pozitivní dojmy. Vždyť Češi po dvou letech hrají o medaile.
Domácí: 06:54. Nelson, 58:50. Johnson, 59:03. Johnson Hosté: 09:25. Rolinek, 26:51. Hertl, 28:06. Červenka, 36:19. Němec Domácí: Thomas (Leggio) – Jones, Dekeyser, Gardiner, Murphy, Petry, McCabe, Donovan – Johnson, Nelson, Smith – Stapleton, Gaudreau, Abdelkader (C) – Trocheck, Wingels, Mueller – J. Hayes, K. Hayes, McDonald – Shore.
Trenér: Peter Laviolette. Hosté: Salák (Jakub Kovář) – Němec, Vitásek, Kindl, Jordán, Zámorský, Kolář, Ševc – Červenka, Novotný, Jágr – Sobotka, Klepiš, Hertl – Hudler, Zaťovič, Sekáč – Růžička, Jan Kovář, Rolinek – Vondrka.
Trenér: Vladimír Růžička. Nord, Winnerborg (oba SWE) – Hull (CAN), Suominen (FIN) Hala Čižovka, Minsk 8234 diváků
Góly
Sestavy
Rozhodčí
Stadion
Návštěva
Nejdřív pojďme k divokým posledním minutám….
„Ufff…. My celou třetinu hrajeme výborně, držíme náskok, aby to Američani měli co nejtěžší, a v závěru to stejně byly obrovské nervy. Za celý turnaj jsme neodehráli celých šedesát minut v klidu.“
Co se vám honilo hlavou, když jste skákal do střely na samém konci?
„V tu chvíli jsem vůbec nevěděl, kolik je času. Přišlo mi, že to utíká strašně pomalu. Vždyť my se asi padesát sekund bránili u nás v pásmu, bylo to strašně nebezpečné, zvonila tam i tyčka. Na konci jsme do toho skočili dva a Honzu Koláře puk trefil, výborně to zblokoval. Byl to jeho dobrý zákrok. Zaplaťápnůh, že to takhle dopadlo, chlapi. Postoupili jsme, jsme veselí. Úplně hážeme za hlavu jak.“
Právě. Hrajete o medaile, už jste to vstřebal?
„Proto jsme sem přijeli. I když se turnaj vyvíjel všelijak, z naší strany špatně, ale teď jsem strašně šťastnej. Mluví ze mě emoce, ani bych to teď nechtěl hodnotit…“ (směje se)
Těch jste měl spoustu i při svém gólu, že?
„Já je mám vždycky. Trenér nám říkal, že ten gólman (Thomas) první střely vyráží a v bráně je potom hodně místa, takže jsme se do toho snažili chodit a takhle ten první gól padnul. A je úplně jedno, jak je dáváme. Já speciálně. Vždyť víte, že já se trefím nohou, čímkoliv. To k tomu patří. Když jsme hladoví a touha tam je, gól vždycky padne.“
Nohou ale padl i Červenkův zásah. Tušili jste, že nebude uznaný?
„Věděli jsme, že je puk za čárou, ale báli jsme se právě pohybu nohou. To bylo sporné. I kdybychom prohráli, budu tvrdit, že to rozhodčí správně neuznali.“
V dlouhé přesilovce jste i tak dali dvě branky. Z čeho pramenilo to obří zaujetí?
„Touha v tom od nás byla v celém zápase, chtěli jsme to zkrátka dát. Nebylo to jen proto, že nám zranili hráče a my jim to chceme vrátit. Že jsme rozhodli v téhle přesilovce, bylo důležité. Bylo by špatné, kdybychom ji hráli na půl plynu a nedali žádný gól, kdoví, jak by to pak dopadlo.“
Jak se vám zamlouval sebevědomý Alexander Salák v brance?
„Podal super výkon, úplně fantastický. Když chcete v hokeji dosáhnout něčeho velkého, potřebujete, aby gólman zachytal, a tohle byl Sašův zápas. Čišela z něj jistota, nevyrážel puky, a co šlo na něj, podržel. Chytal úplně s přehledem.“
