Růžičkův "kartáč" zabral. Konečně se ta česká síla odšpuntovala!
Žádný pohřeb. Ale bujará svatba! I když ten závěr.... Uf, to zase bylo... Přirovnání, které v zoufalství po minulém zápase s Francií použil kouč Vladimír Růžička, se mezi fanoušky stává hitem. Stejně tak se bude velebit jeho „kartáč“, kterým bez vytáček zpucoval tým před klíčovým čtvrtfinálovým zápasem. I tohle zabralo! Také proto jdou čeští hokejisté dál a zahrají si o medaile! Ale ten závěr, to zas tedy byly nervy!
Ale upřímně: není to až taková senzace, že mužstvo jde dál. Protože by bylo záhadou, kterou by těžko řešil i legendární inspektor Columbo (mimochodem velmi oblíbený seriál českého kouče Růžičky), kdyby tenhle tým na turnaji skončil s tím, že by nebyl schopný porazit nikoho „pořádného“ (čímž ale nechci rozhodně snižovat hokejové trpaslíky, kteří už dávno nejsou trpaslíky)… To by skutečně bylo skoro proti hokejovým zákonům.
Vždyť v tomhle týmu byla ukrytá ukrutná síla. Jenže jen občas vyplula napovrch. Až teď se podařilo všechno odšpuntovat. A ta síla vytryskla ven! Jasně, české akcie výrazně zhodnotila dlouhá pětiminutová přesilovka po ataku na Vladimíra Sobotku. Ovšem historie se na podobné věci neptá. Češi tuhle nabídnutou šanci skvěle využili. A jdou dál.
Potvrdili, že slova o tom, že chtějí v ten správný čas podat optimální výkon, nebyla vyřčená jen tak do větru. I když ten závěr, to zas už taková paráda nebyla... I tohle je další poučení.
Po loňském utrápeném šampionátu a nevýrazné olympiádě, kdy v obou případech národní tým končil v šedi ve čtvrtfinále, každopádně mužstvo prorvalo čtvrtfinálovou bránu. A jeho cesta tím nemusí končit. Pokud ještě přijde další „kartáč“ v tom smyslu, aby se hráči vyvarovali zbytečných faulů, hlavně těch útočných, tenhle tým může pomýšlet až na zlato!
Znáte to. Ty největší úspěchy se rodí z těch největších s… To druhé už máme za sebou. Takže držme palce dál! A věřme, že se brzo dá do pořádku i Vladimír Sobotka. Pokud by nebyl fit, byla by to obrovská ztráta. Snad bude OK na boje o medaili.
Znovu se ukázalo kouzlo trenéra Růžičky. Vyžívá se v tom, když mužstvo jde nahoru. Postupně. Letos toho sice na nervy hráčů i fanoušků bylo někdy až moc, ale kdo ví: třeba by bez těch trablů byl dneska konec…
Výkon proti Americe byl mnohem zodpovědnější. Obětavější. Měl prvky toho, co mužstvo má hrát. Skvěle zachytal gólman Salák. Všechno dohromady naznačilo, že tahle parta může zopakovat německou zlatou pohádku! Tedy až po dalším „kartáči“ kvůli těm zbytečným faulům…
Závěr ale stál za to. Další nervy... Že by přišel klidný zápas až třeba v semifinále? Nebo ve finále?
