Dva góly v premiéře za národní tým, tím se moc hráčů nemůže pochlubit. Jak moc si úspěchu ceníte?
„Moc. A moc jsem si to i užíval. Hrát za český národní tým je super pocit, byl jsem na utkání hodně natěšenej. O to víc si toho cením, protože jsme hráli u Švédů doma. Výhra 5:2 je krásný výsledek. Moje dva góly padly díky skvělé týmové práci. Mám po ruce výborné hráče Péťu Koukala a Kubu Klepiše. Tuhle spolupráci si moc pochvaluju, hrajeme mnohem víc do kombinace než v Chabarovsku, nahrávky lítají přesně. Nemohlo to být dnes lepší.“
Schoval jste si puk po premiérovém gólu na památku?
„Ano. Kuba Klepiš mi ho přivezl, je schovaný v kabině a doma ho budu mít vystavený na památku. Mám tam i puk z prvního gólu v KHL. Ale hlavně, že jsme vyhráli. To je pak turnaj hned veselejší.“

Z vašeho pohledu – čím jste porazili Švédy?
„Byli jsme trpělivější, hráli jsme týmově, pospolu, vycházely nám přesilovky. Vycházel nám systém hry. Ten jsme na chvíli opustili ve druhé třetině a hned se nám to vymstilo, Švédové srovnali. Ale od třetí třetiny jsme se ke správné hře  zase vrátili a slavili úspěch.“

Překvapilo vás něco jako nováčka v reprezentaci?
„Asi ne. V kabině je vynikající atmosféra, slyšíte český fórky, to je paráda. Vypadnout na chvíli z ruského stereotypu je příjemný, vyloženě si to užívám. Vnímám tu pozitivní energii z týmu.“

Dovolují si na vás ostatní?
„Já jsem zvolil výhodný strategický plán. Bavím se hlavně s Petrem Nedvědem, takže si na mě kluci moc nedovolí.“ (usmívá se)

Co je pro vás v národním týmu ještě nové?
„V přípravě na zápas. V Chabarovsku jsme pod silnějším dohledem trenéra. Tam to jinak nejde. Rusáky totiž musíte držet zkrátka. To tady odpadá, jsou tu větší profesionálové. Přístup je jiný. Nevidíte tu nikoho posedávat v kabině, každý přesně ví, jak se má co nejlíp připravit. Někdo se rozběhává, jiný se nažhaví na kole. Kdyby nad Rusáky trenér nedržel pevnou ruku, budou v kabině sedět a nic nedělat, anebo se někde schovávat. To je ten největší rozdíl mezi naší reprezentací a Ruskem. V profesionalitě.“

Je na čase myslet na premiérové vítězství na Karjale? Od roku 1996 se to ani jednou nepovedlo…
„Určitě ano. Máme první výhru, to je podstatné. Přitom jsem se toho trochu bál. Měl jsem přelet z Chabarovsku, tři dny jsem nebyl na ledě. Ale v první třetině jsem se do toho dostal, zahřál jsem si dobře nohy. Celý tým jsme začali šlapat. Ale hlavně jsme hráli to, co po nás trenér chce. Jeho systém funguje. Všichni kluci jsme to přijali za své a to pomohlo ke zdolání Švédů. A jestli vyhrajeme celou Karjalu? To je těžké říct, dál než na Finy se nedívám.“

Na Helsinky se hodně těšíte, netajíte se tím, že Finsko jste si po dvou minulých letech strávených v Raumě, zamiloval. Tak teď se vám s dvěma góly na kontě pojede za známými v ještě lepší náladě, že?
„Jednoznačně. Pojedeme tam se super pocitem. V Helsinkách je nádherná hala, přijedou mi kamarádi z Raumy, mají to jen tři hodiny cesty. Pro mě to bude velká událost. Podobně jako když za mnou do Popradu na zápas KHL přijela rodina. Půjdeme do zápasu naplno, ale s pokorou.“

Pořád vás musí mrzet, že tady u toho není Petr Vrána, s nímž si tak báječně rozumíte v Chabarovsku, že?
„Jasně. S Péťou jsem  pořád v kontaktu. Mrzí mě, že se zranil těsně před turnajem a musel opustit tým. Snad se nám v Chabarovsku bude dařit dál a vysloužíme si pozvánku na další reprezentační akci a tam spolu něco předvedeme.“

Sám jste si naprogramoval hlavu tak, že od reprezentace nic neočekáváte a že případně budete příjemně překvapen. Což už platí, že?
„Přesně tak! Podle mě nesmíte mířit moc vysoko, protože pak přijdou zklamání. Stejně tak jsem neměl velká očekávání v Chabarovsku. O to silnější pocit z dobrých výkonů a gólů pak máte.“

A pak se může rodit sezona snů, co říkáte? Na co sáhnete, to se vám daří!
„Ale já se snažím zůstat pevně na zemi. Důležitý je držet se toho, co mě sem přivedlo. A to byla tvrdá letní práce s Lukášem Kašparem. Makáme spolu každý rok, snažím se dělat krůček po krůčku, jít postupně dopředu.“