Z dobývání výher se klubou obavy o sčítání debaklů. Národní tým hokejistů prožívá nuzný rok, po krachu na mistrovství světa přichází hluché období i v podzimním běhu. Šest ran na holou od Švédů nemusí být jediným výpraskem na Karjale, dnes přijdou na řadu nadupané finské rakety. Zápas sledujte v podrobné reportáži ONLINE.
Domácí: 36:08. Kontiola, 44:21. Pyörälä, 54:45. Lehterä Hosté: 13:40. Petružálek, 22:37. Jan Kovář Domácí: Hovinen (Rynnäs) – Kukkonen, Jaakola, Lepistö, Hietanen, Mäntylä, Karalahti, Väänänen, Marttinen – Immonen, Pihlström, Komarov "C" – Kontiola, Pyörälä, Aaltonen – Lehterä, Salminen, Enlund – Wirtanen, Osala, Hartikainen – Hagman. Trenér: Erkka Westerlund. Hosté: Jakub Kovář (Štěpánek) – Doudera, Kaberle, Nakládal, Krejčík, Krajíček, Kutlák, Piskáček – Smoleňák, Nedorost, Rolinek "C" – Petružálek, Vrána, Sekáč – Irgl, Jan Kovář, Hubáček – Kašpar, Roman, I. Rachůnek – Buchtele, Kousal. Trenér: Alois Hadamczik. Björk, Linde (oba Švédsko) – Pesonen, Saha (oba Finsko). 11 801 diváků
Góly
Sestavy
Rozhodčí
Stadion
Návštěva
1. Facka na ledě i ze školních lavic
Kdo viděl čtvrteční duel v Gävle, musel prozřít: tady nejde jen o současnou herní a výsledkovou depresi. Problém je hlubší. Švédsko je jinde. Geneticky zakódovaná chytrost českých hráčů dávno nestačí. Jakmile narazí na organizovaný a systematicky piplaný herní styl s mnoha variacemi, bývá zle.
Nynější tuzemští reprezentanti nikdy neprošli řízenou výchovou jako Seveřané. Každý kus je jiný. Což občas není na závadu, improvizace je dobrá zbraň. Ovšem pouze nárazová, nikdy ne tak účinná a trvanlivá jako promyšlená švédská výuka na všech reprezentačních úrovních, produkující živé články zapadající do potřebné mozaiky.
2. Hadamczikův systém ztrácí na účinnosti
Kouč Hadamczik přišel na šampionátu v Bratislavě 2011 s účinným herním stylem, který Jágr, Eliáš a spol. vybrousili téměř k dokonalosti (jen Švédové ho prokoukli).
Po dvou a půl letech tým aplikuje totožnou či příbuznou strukturu technické hry s četnými přihrávkami, kterou chytří pozorovatelé dávno přečetli. A jiná, jednodušší, přímočařejší varianta v záloze není.
Soupeři, hlavně ti severští, převyšují české mužstvo i vzájemnou podporou. Víc si pomáhají, zdvojují se, ztrojují, mohou si dovolit hrát naslepo. Klasická ukázka ze čtvrtečního debaklu: Hadamczikovi hráči vedou útok, ale prakticky jinak než nahozením do kouta se do pásma nedostanou. A tam? Okamžitě se na ně nalepí dva beci, za vteřinu je obklíčí i třetí útočník. V drtivé většině případů, pokud nestihnou předat puk na beky, česká akce končí a začíná se s honěním švédského přečíslení.
3. Schází síla a agresivita
Tady jde o letitou svízel, kterou se postupem času nedaří gumovat, manko se spíš ještě prohlubuje. Z deseti osobních střetů český hráč sedmkrát prohraje. Možná na severu Evropy krávy dojí kvalitnější mléko, každopádně úroveň zdravé agrese a ochoty podstoupit fyzicky vyčerpávající souboj není u Hadamczikových hochů valná. Anebo totožná se soky.
Abyste se po zahájení hry nakopli do převahy, podstatných je prvních pět kroků. Dostat se před soupeře, udržet se na puku a hledat okna v protivníkově postavení. To u Čechů málokdy vidíte, v tom je mezi národním mužstvem a ostatními výběry čím dál výraznější rozdíl. Souboje jeden na jednoho dopadají většinou špatně, schází nefalšovaná přírodní síla.
4. Bez lídrů to jde z kopce
Pokud z elitního souboru vypadnou jména jako Roman Červenka, Petr Čáslava nebo i Michal Vondrka, kvalita týmu se o poznání sníží. V Pardubicích na konci prázdnin všichni viděli, co pro českou ofenzivu znamená Červenka, a to ještě nebyl zdravotně fit. Defenziva bez navenek nenápadného matadora Čáslavy je také děravější. Samozřejmě, že je nutné, aby se na akcích evropské Tour obouchávali mladší hráči, z toho důvodu tu jsou Romanové, Douderové, Piskáčkové, Buchtelové nebo Kousalové. Ti ovšem potřebují čas, nemůžete po nich chtít, aby hned a s bravurou čelili tlaku, jaký doposud nepoznali.
Platí, že česká extraliga je zábavná, ovšem v porovnání s nejsilnějšími evropskými soutěžemi pokulhává v rychlosti a fyzické vyspělosti. Level mezinárodní scény je někde jinde.
5. Může být ještě hůř. Anebo líp?
Nebude to trvat dlouho a hráči jako Rolinek, Hubáček, Irgl, Čáslava nebo Kutlák dají reprezentaci vale, aby ušetřili síly na závěr svých povětšinou zahraničních kariér. Každý hráč po třicítce uvítá v reprezentační pauze odpočinek, extra cestování po Evropě je vysilující. Na obzoru je výrazná generační obměna. Není to úplně ke škodě věci, byť absence vyjmenovaných bardů se na výsledcích jistě projeví.
Ale jednou to stejně přijít musí, čím dřív a víc mladých dravců okusí mezinárodní jeviště, tím líp. Ten proces bude zřejmě bolet, ale jiné cesty není. Z mnoha pohledů je rozumnější postupně zařazovat neokoukané tváře než povolávat stále stejné hráče, s kupícími se porážkami víc a víc otrávené. Progres to nepřinese hned, ale jednou se tahle karta obrátí.
