Prožívá životní sezonu, patří mezi hlavní tahouny Chomutova. V 27 letech se Vladimír Růžička mladší poprvé ukáže v seniorské reprezentaci, v níž jeho otec zanechal hodně výraznou stopu. „Já moc nervózní nebývám, ale teď trošku jsem,“ přiznal nájezdový mág na pondělním srazu. I s ním, věčným pohodářem, nominace do národního týmu zacloumala.
Byla seniorská reprezentace vždy vaším snem?
„Určitě. Myslím, že reprezentovat svou zem je to nejvíc, čeho můžete dosáhnout.“
Překvapila vás nominace do národního týmu?
„Překvapení to pro mě bylo velký, moc jsem s tím nepočítal. Určitě to bylo příjemný překvapení.“
Co od debutu v 27 letech očekáváte?
„Čekám od toho no… to teprve asi uvidím. Myslím ale, že tobude dobrý, úplně v pohodě. Doufám, že podám dobrej výkon a pomůžu týmu.“
Je to ve vaší kariéře zase něco nového. Necítíte nervozitu?
„Už jsem to říkal předtím, já moc nervózní nebývám, ale teď trošku jsem. Ono to k tomu asi patří, ale myslím si, že to ze mě rychle opadne a bude to dobrý.“
Patříte mezi tahouny Chomutova, prožíváte životní sezonu, o čemž po vaší nominaci mluvil i trenér
Jandač
. Cítíte to tak?
„Mně přijde, že hraju plus minus pořád podobně, akorát že to tam teď třeba víc padá. Soustředím se hlavně na sebe, snažím se sezonu užít. Hlavně se daří týmu, a proto se daří i mně. Samozřejmě na tom mají zásluhu i spoluhráči.“
V aktuální nominaci jste hned čtyři hráči z Chomutova (
Růžička
, Rutta, Kämpf, Vondrka), žádný jiný tým nemá větší zastoupení. Bavili jste se o tom se spoluhráči?
„Je to samozřejmě příjemný, že jsme tady všichni. Je to dobrej ukazatel toho, že se v Chomutově dělá něco dobře. Jsem rád i za majitele, kteří tam do toho dávají peníze a samozřejmě se snaží, aby to nějak fungovalo a vypadalo. Myslím, že to je i pro ně dobrý měřítko, že se to tam teď dělá dobře. Ale zase je to jenom jeden turnaj.“
Vyptával jste se na reprezentaci spoluhráče Jana Rutty, který poslední turnaje pravidelně objížděl?
„Ani ne. Ptal jsem se spíše jen na organizační věci, co a jak, ale nějak víc jsme se o tom nebavili.“
Probíral jste nominaci i s vaším otcem, který toho v reprezentaci hodně prožil?
„Samozřejmě mi popřál, ať se mi daří a ať makám. Ale nejen on, celkově všichni trenéři a lidi, co se pohybujou v Chomutově.“
Váš otec mluvil o tom, že vaše nominace zavřela pusu kritikům, kteří říkali, že jste protěžovaný hráč. Cítíte po nominaci do reprezentace satisfakci?
„Já jsem to takhle nikdy nějak moc neřešil, mně to je jedno, já si jedu svojí. Soustředím se hlavně na sebe a moc nekoukám na lidi okolo, ani mě to nezajímá. Ani jsem nepřemýšlel nad nějakou satisfakcí, jsem hlavně rád, že se mi podařilo to, co jsem chtěl, že jsem si splnil sen. A nekoukám na to, jestli se to někomu líbí nebo ne, nijak mě to nerozhazuje.“
Štvalo vás někdy, když někdo srovnával vaší kariérou s tou vašeho otce?
„Je pravda, že když jsem byl mladší, když mi bylo 16 nebo 17 a někdo to pořád zmiňoval, tak možná tehdy jo. Samozřejmě jsem byl mladej, neoťukanej. Já jsem se ale s tátou nikdy nechtěl rovnat, nikdy jsem se s ním nesrovnával a ani nebudu. On toho dokázal, co se týče hokeje, hrozně moc. Mně došlo celkem brzo, že jenom se mu vyrovnat by byl fakt velkej zázrak.“
Kdyby v zápase došlo na nájezdy, budete si jako mistr nájezdů věřit?
(úsměv) „Když mě trenér pošle, tak samozřejmě pojedu a věřit si budu, ale to je vždycky 50 na 50. Buď dáš gól, nebo nedáš, nic mezi nebude, takže uvidíme.“
Jste zvědavý i na rozdíl v rychlosti mezi extraligou a mezinárodní scénou?
„Samozřejmě to bude úplně něco jinýho než extraliga, ale těším se na to.“
| Z | V | VP | PP | P | Skóre | B |
|---|
