Když včera večer zvedl telefon, zrovna seděl u televize a sledoval, jak v přímém televizním přenosu vybírají svůj tým Kanaďané. „A vidíte, nevešli se do něj Vinny Lecavalier a Martin St. Louis (jeho věhlasní někdejší spoluhráči z Tampy). Ani oni z toho nejsou asi nadšení. Takový je život,“ vykládal.

Jak jste se vy dozvěděl, že jste se do mužstva neprobojoval?
„Když jsem se probudil, tak jsem se jako každý den podíval na internet. A tam jsem to objevil.“

A vaše reakce?
„Stalo se, co s tím nadělám. Moc nad tím nějak nepřemýšlím, teď je pro mě hlavní, abych se dal zdravotně co nejrychleji do pořádku.“

Jste zklamaný? Nebo jak byste popsal svoje rozpoložení?
(dlouho přemýšlí) „Zklamaný... No... Budu dlouho přemýšlet... Jsem zklamaný hlavně z toho, že mě moje tři dětičky i s manželkou neuvidí hrát ve Vancouveru. Z toho jsem zklamaný. A z toho, že mě nevybral trenér? To se nedá nic dělat.“

Je jasné, že vás start v Kanadě moc lákal.
„To určitě ano. Takhle pojedeme s rodinkou do Tampy. Zajdeme si s Vendou pro krevety a půjdeme chytat ryby. Užiju si volno s rodinou.“

Zaznamenal jste vyjádření kouče Růžičky, který říkal, že pokud by se rozhodl pro variantu se třinácti útočníky, v týmu byste zřejmě nechyběl?
„Tohle nechci nijak komentovat.“

On se ale nevyjádřil ve smyslu, že zrovna vy byste byl tím třináctým. Vy byste podle něj normálně v zápasech hrál.
„Když nejsem ve dvanácti útočnících a ve třinácti bych byl, tak jsem si selským rozumem vydedukoval, že bych byl tím třináctým, ne? Ale nechme toho, takové debaty nemají cenu. To bylo Vláďovo rozhodnutí. Takové porážky k životu patří, i když tohle je trošku jiné. Když prohraju na tenise nebo na golfu, tak většinou sám za sebe. Doufám, že jsem si svými výkony o národní dres řekl. A to je jediné, co jsem pro to mohl udělat. Za to, co jsem zatím v sezoně odehrál, se nemusím stydět. Ale momentálně jsou vybraní jiní, já to tak beru.“

Berete to tak, že se v národním dresu třeba už nikdy neobjevíte?
„Nebudu teď dělat ukvapená prohlášení. Je jasné, že jsem se k Vancouveru upínal, bude to jistě skvělý turnaj. Chtěl jsem tam být i já. Ale co bude potom a jestli někdy ještě nastoupím za reprezentaci? Uvidíme. Teď to neřeším. Už mám taky nějaký věk, Dvořka (útočník Radek Dvořák) mi nedávno říkal, že už se začínáme rozpadat...“ (usměje se)



Experti se v poslední době shodovali, že byste si mohl znovu zahrát v elitní formaci s Jaromírem Jágrem.
„Tohle jsem taky zaznamenal, bylo by to jistě krásné. Realita je ale jiná.“

I podle fanoušků deníku Sport jste neměl v nominaci chybět.
„To mě opravdu potěšilo, všiml jsem si, že mě hokejový národ dal docela vysoko (z útočníků dostal šestý nejvyšší počet hlasů). Z toho jsem měl opravdu radost a tímto bych chtěl fanouškům poděkovat, že na mě nezapomněli. Na to, co jsem s reprezentací doteď prožil, budu vždycky moc rád vzpomínat.“

S nadsázkou se dá říct, že vás z týmu „vystrnadil“ Petr Čajánek, právě on bude hrát s Jágrem.
(usměje se) „Tohle bych neviděl jako ten hlavní důvod, nedá se brát, že by mě jeden hráč připravil o nominaci. Čáju moc uznávám, je to bojovník, jde před branku, navíc je dobrý i dozadu. S Jardou odehráli výborně poslední šampionát.“

istě jste jedním z prvních náhradníků. Věříte tedy, že byste se přeci jenom ještě mohl na olympiádu dostat? I když samozřejmě nikomu zranění nepřeju.
„Já teď řeším problémy se svým zdravím, pro mě je důležité, abych se vyléčil a vrátil se zpátky v té formě, kterou jsem měl předtím. Stát se ale může všechno.“

Nemohlo hrát roli i to, že jste se před posledním šampionátem z účasti omluvil z rodinných důvodů?
„Pokud by to někdo dával do téhle spojitosti, byla by to podle mě naprostá pitomost. Ani tomu nevěřím. Tehdy jsem nemohl opustit těhotnou manželku, rodina je přeci přednější.“

Jak to vůbec vypadá s vaším bolavým kolenem?
„V pondělí jsem byl na artroskopii, mám něco s meniskem. Ale snad za čtrnáct dní už bych mohl znovu hrát.“