Seděl v kabině, přijímal po výhře chválu od spoluhráčů. On ale žádná silná slova nepoužíval, zůstal skromný. „Každopádně jsme za dva body šťastní, navíc když jsme hráli venku,“ povídal čtyřiadvacetiletý brankář Jakub Štěpánek.

Hodně jste si oddychli, že máte v sezoně první výhru?
„Do každého utkání jdeme s tím, že chceme uspět. Tentokrát to vyšlo, jsme rádi.“

Na nájezdy jste si určitě dost věřil poté, co jste v základní části chytal opravdu excelentně.
„Docela jo, ale je to hlavně o štěstí. Kdyby to ten druhý hráč, co jel (Lindgren), trefi l do víka, nevím, jestli bych to měl. U toho prvního (Pesonena) jsem zase trochu využil, že jsem ho znal. Čekal jsem, co udělá.“

Jak moc bylo důležité, že jste hned v úvodu přečkali pětiminutové oslabení?
„Nebylo to ideální, protože kdybychom dostali jeden dva góly, těžko by se nám to tady asi dotahovalo. I se štěstím jsme to ubránili, potom to bylo vyrovnané utkání.“

Ve 25. minutě dotlačil puk do branky Komarov i s vámi. Ale neměl jste obavy, že sudí i tak gól uzná?
„Nejdřív jsem viděl, jak sudí ukazují, že byl hráč v brankovišti. Ale pak jak si jeli Finové ke střídačce plácat radostí, říkal jsem si, co se děje. Rozhodčí pořád něco řešili, takže to jsem měl trošku strach, co bude.“

Je vidět, že v nadupaném Petrohradu vám roste sebevědomí...
„Určitě. Je to vlastně i stylem hry, KHL se už moc od reprezentačních zápasů neliší, takže když jsem šel do národního mužstva z Vítkovic, byl to pro mě hrozný hukot, všechno bylo najednou strašně rychlé. A někdy jsem měl potíže se s tím srovnat. Teď ten skok není tak hrozný. Určitě mi pomáhá, že dostávám pravidelně šanci i v Petrohradu.“

Pomohlo vám i to, že jste do dějiště zápasu přicestovali o den dřív?
„Určitě jo. Letět až v den zápasu, to není ideální. Měli jsme rozbruslení, svůj klid, mohli jsme se vyspat. Je to klidnější a méně stresující.“