Ujčík: Peníze bych vsadil na sebe

Směje se u toho. Na druhou stranu je ale znát, že to myslí vážně. „Sebedůvěra musí být, ne? Vím, že se ode mě čekají hlavně góly. Té zodpovědnosti se nezříkám.“ Aby ne. V elitní soutěži jsou jen dva hráči, kteří nasázeli víc extraligových branek.

Jak moc jste přes léto foukal na střelný prach, který jste měl na začátku minulé sezony hodně navlhlý?

(pousměje se) „V přípravě tam něco spadlo. Tak doufám, že po tom, co jsem prach rozložil na půdě na baráku, to půjde. Je tam přes léto největší teplo, tak to snad tu vlhkost trošku ze střelného prachu vyhnalo. Samozřejmě je vždycky důležitý rozjezd týmu. Moje góly můžou být fajn, ale když nám to nebude nosit body, tak je mi to houby platný. Takže doufám, že všichni naši útočníci mají ten prach v dobrém stavu.“

Máte velkou půdu?

„Prachu není nikdy dost, co si budeme povídat... Ale musejí to být góly, které budou rozhodovat o bodech, pak je z toho radost.“

Dá se ve vašich letech ještě na střelbě pracovat? Pilovat ji přes léto? Vymyslet nějaká cvičení?

„Opakování je matka moudrosti, i při tréninku se člověk snaží všechno zakončovat naplno. Můžu si dát nějaká střelecká cvičení, ale to je z klidu. Mám na to čas, takže to je něco úplně jiného než při zápase. Tam je jen chvilička na to, abych se rozhodnul, kam to dát. Pak už to zpátky vzít nejde, i když si hned řeknete, že jste udělal kravinu. První myšlenka se má většinou hned udělat než vymýšlet nějaké zbytečnosti. Hlavně to musí být co nejrychlejší, na tom se na tréninku snažím dělat. Jakmile mám šanci, hned střílím. Podle mě ale u střelce, jako u každého jiného hráče, rozhoduje hlava. Když tam něco padne, hned mám sebedůvěru a góly se najednou dávají snáz.“

Z kolika procent dělá střelce hlava?

„U mě z osmdesáti. Určitě. Jak mi jde hlava, jsem schopný dát gól, hned se lépe bruslí. Na šance se nehraje, jsem hodnocený podle toho, kolik dám gólů. Můžu mít kolikrát super zápas, dobrý pocitově. Ale když nedám gól, tak je to špatně.“

Viktor Ujčík

Profese: hokejový útočník HC Vítkovice Steel Narozen: 24. května 1972 Kariéra: Dukla Jihlava (1990-95), Slavia Praha (1995-97 a 2000-02), Oceláři Třinec (1997-01), Plzeň (2002/03), Sparta Praha (2002-04), Kärpät Oulu (2004-07), Vítkovice (2007-?) Úspěchy: trojnásobný mistr světa (1996, 1999 a 2001), dvojnásobný mistr finské ligy, nejlepší střelec extraligy (1995/96) Gólů v extralize: 322 Gólů v reprezentaci: 57 Draft do NHL: v roce 2001 si jej vybral Montreal jako 226. v pořadí. Zámořskou soutěž nikdy neokusil. Zajímavost: je velkým fanouškem střelných zbraní a náruživým motorkářem. Po haváriích z let 1999 a 2003 prý ale na motorku nesednul.

Někteří hráči trénují s železnými puky, zkusil jste to někdy?

„Ne, ne. Já i když si od někoho půjčím jenom ze srandy na dvě minuty hokejku, tak se k té svojí zase dlouho dostávám zpátky. Ve hře mi taky nepřijde železný puk, takže to nemá smysl. Samozřejmě přes léto posiluju zápěstí a tak, ale tohle je jen dvacet procent. Ostatní dělá pohotovost, štěstí a sebevědomí.“

V Jihlavě gólmani nedávno trénovali s bílými puky. Může i při střeleckém tréninku přijít nějaký zásadní nebo radikální prvek? Aby to střelbu posunulo, vylepšilo?

„Jestli se střelba něčím posune, tak určitě materiálem hokejek. Jinak nevím. Přicházejí nějaké nápady, ale většinou se moc neuchytávají. Hokej je super hra, ale de facto hodně jednoduchá. Už je všechno vymyšlené. Záleží jen na tom, jak to člověk provede, kolik bojovnosti do toho dá. Těžko se dá vymyslet něco nového.“

Gólmanům tedy ani tréninky v kuklách a chytání bílých puků nepomohou?

„Tak to je spíš takový samurajský výcvik. Ti taky nereagují podle toho, co vidí, ale jak to cítí, že? To je kultura, ve které to možná funguje. Ale u nás? Jsme přece jen duchovně trošku jinde... Nevím. Je možné, že když gólmani vidí bílý puk, tak černý pak uvidí rychleji. Ale já bych se do toho nepouštěl.“

Takže je všechno o pohodě a vrozeném instinktu?

„Přesně tak. Instinkt střelec potřebuje. Někdy lítáte po ledě za pukem jako blázen a on se odráží jinam. Někdy prostě stačí jen počkat na správném místě.“

Z kolika procent rozhodují spoluhráči?

„To je samozřejmě hodně důležité. Gól je výsledkem celé pětky. Pro mě je třeba hrozně důležitý centr. Jak si rozumím s centrem, tak je to v pohodě. Potřebuju centra, který mě hledá, který chce, abych zakončoval, a který mi věří. Že třeba řekne, že se nic neděje, když nedám nebo nenahraju. Když tuhle důvěru cítím, víc střílím a gólů padá víc.“

Matador Roman Šimíček, se kterým jste odehrál většinu přípravy, této představě vyhovuje?

„Určitě. Hrál jsem s hodně centrama, někdy jsou to vynikající hokejisti, ale nesedl jsem si s nimi. Myslím, že pojede doleva, hodím tam puk a on odbočí na úplně jinou stranu. Se Šimonem to neřeším, cítím, kam pojede. Dám mu puk, hledám si prostor a on pak hledá mě. To je to, co mi maximálně vyhovuje.“

Proti Dynamu Moskva jste v přípravě nastoupil na centru s mladým Ondřejem Romanem a klapalo vám to taky výborně... Z pěti gólů jste zařídili tři.

„Ano, hrálo se mi s ním super, sedl nám ten zápas. Ale když budu mít možnost výběru, vždycky vyberu Šimona.“

Zašli jste s tímhle požadavkem za trenérem Hadamczikem? Nebo vás dal dohromady sám?

„Pan Hadamczik měl přehled, jak jsme loni hráli, má zkušenosti. Dokáže odhadnout, kdo k sobě sedí, takže je zbytečné to nějak řešit. Na začátku jsme spolu s Romanem nehráli, trenér chtěl vyzkoušet jiné modely. Někdo se může zranit, tak je třeba mít v záloze i jiné varianty. Ale začneme spolu. A věřím, že tak odehrajeme celou sezonu a bude to klapat.“ (klepe na dřevo)

V přípravě jste nasázel sedm gólů, asistencí jste nasbíral víc. Myslíte, že se časem střelec mění? Že jej postupně začne „bavit“ také nahrávat?

„Nejen tohle se věkem mění. Když je člověk mladý a chce být střelec, musí být sobec. To jinak nejde. Já měl kliku, že tohle ze mě udělal Růža ve Slavii. Říkal mi - nehledej mě, máš střelu, umíš dát góla, tak dávej góly. To bude super pro tebe i pro mančaft. Já když byl ještě v Jihlavě, hrál jsem centra, takže jsem víc nahrával, než střílel. Až ve Slávce se to díky Vláďovi změnilo. Začal jsem víc střílet a zvyknul si na to. Neměl bych to říkat, ale někdy jsem byl spokojený, i když jsme nevyhráli, ale já dal góla. Teď už to tak není. Tým je na prvním místě. Někdo na to přijde v osmnácti, někdo ve třiceti a někdo vůbec. Je to individuální. Gól je super věc, strašně rád je dávám, ale když vyhraje mužstvo, jsem spokojenější.“

Vyhlásili jste v kabině soutěž o nejlepšího střelce sezony?

„Vůbec. Když dáme každý po pěti gólech a dostaneme se do play off , budeme spokojení.“

Vy byste vsadil peníze na koho?

„Na sebe! (směje se) Sebedůvěra musí být, ne? Ale jinak i Robo Petrovický má výbornou střelu, umí dát góla a jsou tam další šikovní kluci. Záleží na štěstí.“