Chyběly milimetry a neměl ruku

Jaký je tedy přesně rozsah zranění?
"Na zápěstí mám asi sedm centimetrů dlouhou tržnou ránu, brusle mi trochu lízla šlachu, potrhala tkáň a stáhla kůži o pět centimetrů dolů. Lékaři to museli spravit zevnitř i zvenku. Tak za dva týdny by to ale mělo být v pořádku."

Vzpomněl jste si na Richarda Zedníka, jemuž v minulé sezoně spoluhráč rozřízl bruslí krk?
"Samozřejmě jsem to tenkrát viděl. S klukama jsme si to teď připomněli. Jeho zranění bylo mnohem větší a vážnější. Měl zasaženou tepnu na krku, to není žádná legrace. Zaplaťpánbůh jsem to neměl v takovém rozsahu jako on. Ale stejně to je nejhorší, co se mi v hokeji zatím přihodilo."

Už jste mluvil s Tomášem Hornou, jenž vám zranění neúmyslně způsobil?
„Telefonoval mi hned po zápase. Omlouval se a ptal se, jak na tom jsem. Nic mu nezazlívám, byla to nešťastná náhoda, to se v hokeji prostě stává."

Pamatujete si, jak se to všechno seběhlo?
„Úplně přesně. Puk se odrazil před naši branku, lehl jsem do toho a v tom se to stalo. Cítil jsem, jak mi tam došlápl, naštěstí ale neříznul, to by bylo mnohem horší. Viděl jsem velkou ránu, chytil jsem se za zápěstí a jel ke střídačkám. Na Kladně to znám, vím, kde je ošetřovna."

Ránu jste si okamžitě přimáčkl druhou rukou. To byl instinkt, nebo máte zdravotní školení?
„To přišlo automaticky, nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo. Na ruku nebyl hezkej pohled. Chybělo mi tam kus kůže, viděl jsem, jak to vevnitř funguje." (usměje se)

Přesto jste už cestou z ošetřovny do kabiny stačil pozdravit kladenské fanoušky. To jste byl tak klidný?
„Ránu jsem měl staženou tlakovým obvazem, už to bylo veselejší. Dokážu si představit, jak jim muselo být, když nevěděli, co se děje. Vždycky je lepší dát najevo, že zranění není až tak vážné, aby šlo přímo o život. Stejně to s jednou slečnou v hledišti seklo a museli ji se mnou odvézt do nemocnice."

Určitě se ulevilo i spoluhráčům.
„V první chvíli z toho museli být hodně vyděšení, protože nevěděli, co se mi stalo. Není příjemné, když někdo takhle přilítne na střídačku. V sobotu ráno jsem se na ně byl podívat na tréninku. Brzy chci začít aspoň bruslit, abych se mohl co nejdříve naskočit do zápasů."

Vaše manželka musela doma v Litvínově taky trnout strachy, co říkáte?
„V televizním Dohráno to viděla, až když věděla, že budu v pořádku. Hned po zápase jsem jí volal, co se stalo, ale že to není tak vážné."

Přesto, nenaznačila vám, že je hokej příliš nebezpečný?
(rázně) „V žádným případě. Spíš mi přála, abych se brzo uzdravil. V hokeji se stávají daleko horší věci. Kdo se bojí, nemůže ho hrát."

Lze podobným nešťastným náhodám aspoň částečně předcházet?
„Zapracuju na výstroji. Na levačce nosím nátepníček s chráničem. Myslel jsem, že s pravačkou, kterou držím hokejku nahoře, se mi nic nestane. Teď už nenechám nic náhodě a budu ho mít na obou rukách."