Koukal: Kabáty? To tedy ne, radši techno

Po vítězných zápasech duní v pardubické kabině elektronická hudba. Kdo dává přednost melodičtější muzice, má smůlu. „Přehlasovali bychom je,“ říká s úsměvem Petr Koukal. Oblíbený rytmus si sám pouští. „Doufám, že k tomu budu mít ještě hodně možností,“ dodává útočník a příležitostný DJ před semifinálovou sérií s Libercem, která začíná zítra v Pardubicích.

Postavíte se znovu za zvukovou aparaturu a rozezvučíte kabinu svým oblíbeným technem?
„Já pouštím hudbu jen po vyhraném zápase. Takové hezké příjemné písničky, ve kterých se moc nezpívá. (směje se) Před utkáním se o to stará Jakub Nakládal. Takhle to máme rozdělené.“

Takže českou klasiku jako třeba Kabáty v pardubické kabině neuslyšíme?
„Kabáty tedy opravdu ne.“ (s despektem)

A co starší spoluhráči, neprotestují proti elektronické moderně?
„Stejně by jim to nebylo nic platné. Přehlasovali bychom je, nemají prostě nárok.“ (směje se)

Ani pětačtyřicátník Hašek se nevzpouzí rytmu „duc duc“?
„Nic neříká. Nálada po vyhraným zápase je vždycky dobrá, takže každému je tak nějak jedno, co zrovna poslouchá. Doufám, že si své hudby pustím ještě co nejvíc.“ (usmívá se)

V play off se stylizujete do role mušketýrů v duchu sloganu „jeden za všechny – všichni za jednoho“. Jedná se o spontánní nápad kabiny?
„Vzešlo to od vedení, ale proč ne. Myslím, že v play off by to takhle mělo fungovat. Fotili jsem se před tréninkem, netrvalo to ani pět minut.“

Klub vyzývá diváky, aby na utkání přišli v červeném oblečení. Spousta fanoušků má ale pardubický dres v bílém provedení. To ho mají raději nechat doma?
„Ať klidně přijdou v bílém. Záleží na každém, jak to pojme, není to žádné nařízení. Co nejvíce červené hlediště by bylo pěkné, ale pokud jde o mě, nebudu se zlobit, když v něm bude i bílá. Je to také klubová barva. Nejdůležitější je, aby bylo plno a diváci nám vytvořili výbornou atmosféru. To je hlavní.“

Po čtvrtfinále jste měli herní prodlevu devět dnů, nejdelší ze všech týmů. Nelezlo vám čekání už krkem?
„Pauza byla hodně dlouhá, Liberec ale také týden stál. Určitě to není nic příjemného, začátky potom bývají vždycky těžké. Člověku chvíli trvá, než se dostane do tempa. Ať se na to připravujete sebevíc, tak to nejde. I když jsme před čtvrtfinále hráli přípravný zápas s Třebíčí, to tempo tam prostě není. Doufám, že se s tím tentokrát dokážeme vypořádat lépe než v prvním zápase proti Třinci.“

Však jste na boje o finále specialisty. Ani v jednom z posledních tří případů jste z nich neodešli poraženi. Točí se kolem toho často řeč?
„V kabině o tom nemluvíme, ale samozřejmě o tom vím. Nedokážu si vysvětlit, čím to je, ale doufám, že tuhle tradici udržíme, i když moc pamětníků těch sérií nás v týmu už není. Já, Količ (útočník Kolář), Sejk (Petr Sýkora), a to je tak všechno.“

Čím to, že pro Pardubice bývá mnohem těžší překážkou čtvrtfinále?
„Je to asi nervozitou, protože čtvrtfinále je hranicí úspěchu a neúspěchu. Když ho přejdeme, dokážeme se zklidnit. Nečeká nás ale nic lehkýho, Liberec vyřadil Plzeň, je to velmi kvalitní mužstvo. Bude to boj.“

V semifinále jste nejvýše postaveným týmem po základní části. Již jistý bronz by ale v dané situaci byl neúspěchem, nemyslíte?
„Nechceme napodobit Plzeň a Zlín, ale je vidět, že týmy zespodu mají svoji sílu. Nechci říkat, že jsme jednoznačným favoritem, jdeme do toho s pokorou. Máme výhodu, že začínáme doma, stejně tak bychom ji měli i v sedmém zápase. Doufám, že na něj ani nedojde, že to ukončíme dřív.“

Favorizují vás i fanoušci, třeba na litvínovském webu jste pro polovinu respondentů příštím mistrem...
„Těší nás, že nám lidé věří, ale nechci si takovou roli moc připouštět, je to potom svazující. Určitě jsme se ale nespokojili s tím, že jsme přešli přes první kolo, chceme dál. Člověk ale nikdy neví, je to hokej, musíte čtyřikrát vyhrát.“

Navíc Liberec jste v klubovém dotazníku uvedl jako svého nejméně oblíbeného soupeře v extralize. Čím je pro vás tak nepříjemný?
„Ani už přesně nevím, proč jsem ho tam uvedl. Když se ale podívám zpátky, Liberec hrál vždycky agresivní hokej, což mi moc nesedí. Určitě mám oblíbenější soupeře. Doufám, že teď se to změní a Liberec si oblíbím.“ (usměje se)