Hadamczik: Hašek mě neděsí, máme Štěpánka
Stojí před ním dvě velké výzvy. V obou může vyhrát, v obou prohrát. Alois Hadamczik má opět šanci stát se prvně koučem extraligových mistrů a vedle toho i novým velitelem národního týmu. „Když nedostanu nároďák, dám si rok pauzu,“ tvrdí vítkovický trenér a zřejmě hlavní aspirant na pozici trenéra Růžičky, který po MS u reprezentace skončí.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Ostrá bolest zpřetrhaných vazů v kotníků není nic proti hořkosti, kterou by po prohraném finále s Vítkovicemi utrpěl. Proto uznávaný stratég pořád dumá, co na Pardubice vymyslet. A ani ne snad na Pardubice jako na Haška!
A musí pracovat i na tom, aby se jeho tým po postupu do finále nezastavil. „V kabině zdůrazním, že vrchol nás teprve čeká. Kdyby se chlapci uspokojili, byla by to velká chyba.“
A hrozí to tedy?
„Nemyslím si. Ti starší to vědí, ale hlavně mladým musím připomenout, že je finále nemusí potkat do konce kariéry. Takový Kuba Štěpánek je hráč, který chce neustále vítězit, být nejlepší. Bojuje o mistrovství světa, u něj nic takového nehrozí. Ale to samé cítím i u ostatních. Máme skvělou partu kluků.“
Co vymyslíte na Haška? Obyčejné metody nepomáhají...
„Víme, co starší gólmani nemají rádi. Co je může rozhodit.“
Takže?
„Budeme hledat cestu, aby neměl pohodu. Když ji má, je neprůstřelný. Střelba, která nám stačila na Slavii, na Pardubice nemusí. To znamená zvýšit četnost, důraz střelby a přidat na clonění před brankářem. Aby toho Hašek moc neviděl.“
Cesta do vaší pracovny je lemována obrazy hokejistů, rozradostněného Haška v dresu reprezentace najdeme na mnoha z nich. Nestresuje vás pohled na něj?
„Ne, neděsí mě to. Když svému týmu věříte, nemáte se čeho bát. A já mu důvěřuju! Pokud bychom se Haška měli bát, nemáme šanci vyhrát. Z Pardubic mám zdravý respekt, je to hokejové město, plné bývalých skvělých hráčů a fanoušků. Panuje tam emotivní prostředí. Je to zkrátka velký klub. A dobře řízený panem Kusým, musím uznat... (usmívá se). Ale zrovna tak oni mají respekt z nás. To vím. A vůbec, oni mají Haška, my zase Štěpánka!“
Není mezi nimi rozdíl? Nerozhodnou zkušenosti?
„To se ukáže. Štěpánek logicky nemá stejné zkušenosti jako Hašek, ale to nemá nikdo... A u Kuby vidím řadu předností, kterými Dominik neoplývá. Samozřejmě si je nechám pro sebe. (usmívá se) Abych to shrnul, ničeho a nikoho se nebojím. Všichni dávají Pardubicím roli favorita, já taky, ale copak Plzeň nebyla proti Liberci velkým favoritem?“
Naposledy jste v základní části z Pardubic odjížděli s výsledkem 3:10. Může takový debakl hrát roli?
„No, to byl pěkný silvestrovský výsledek.“ (usmívá se)
Nepustíte hráčům záznam, aby věděli, co nedělat?
„Ne. Oni vědí, co nás tam potkalo, proč jsme tak dopadli. Nebude se to opakovat.“
V tom utkání se do deprese ponořil i Jakub Štěpánek, skoro si nesáhl na puk, inkasoval sedmkrát a zapsal si svůj nejhorší zápas kariéry. Povedete s ním o tom řeč někde bokem?
„My jsme se tomu smáli už zkraje týdne. Vtipy létaly. V životě máte dobré chvíle, špatné chvíle. Nic víc než jeden pokažený zápas to nebyl.“
Štěpánek posléze přiznal, že když nestíhal sledovat, jak na něj míří puky, pozoroval aspoň Haška na dálku...
„No co, třeba teď bude Hašek koukat, jaký to je borec na druhé straně! (směje se) Kuba zatím nemá trenéra gólmanů, tak si ho třeba Hašek vyhlídne.“
Dominátor je horké téma posledních dnů. Být na místě kouče Růžičky, vzal byste si jej na mistrovství světa? A prosím žádné vykrucování.
„Mně by se líbila dvojice Hašek, Štěpánek. Proč ne? Mistrovství světa je náročné, patří na něj zkušený gólman s patřičnou formou. A když je u toho zrovna tak dobrej a mladej kluk, tak ten zkušený je v týmu dvakrát tak prospěšný. Hašek pro český hokej udělal strašně moc, pořád má fazonu, zasloužil by si nominaci. Jistě, Vokounovi se na olympiádě hodně dařilo, těžko se trenérovi říká ne, když chce jet. To je holt starost trenérů. Škoda, že jsem takhle příjemnou možnost výběru gólmanů v repre neměl já. Musel jsem jet s tím, co mělo ruce a nohy.“
Hašek však zůstane opomenut, zdá se to být stoprocentní...
„I kdyby Hašek na ledě kouzlil, pokud Vokoun potvrdí, že jede, je to dané. Takže Dominik se proti nám už ani snažit nemusí.“ (usmívá se)
Nakolik vás trápí fakt, že jste finále ještě v kariéře nevyhrál? Vaše tažení s Třincem a Vítkovicemi v minulosti je úctyhodné, ale to zlato tam není.
„Neupínám se k tomu. Jen mi z těch všech finále zůstal hrozně smutný pocit. Člověk je prokazatelně úspěšný, finále je super věc, ale pokud ho nevyhrajete, trvá dobu, než se z toho otřepete. Proto by moji hráči měli udělat maximum už jen proto, aby nezažili ten hrozný pocit být druhý.“
Co vy a pověrčivost? Chystáte něco na finále?
„Dvakrát jsem postoupil oblečený do vítkovické bundy, tak na tom asi něco bude! (usmívá se) Asi mi svědčí, ten rituál dodržím.“
Kde ji máte? Někde v trezoru?
„Kdepáák, normálně v kabině. Ale zas tak pověrčivej nejsem. Takže i kdyby Pardubice k nám někoho poslaly, aby mi tu bundu sebral, nezblázním se z toho.“ (usmívá se)
Ale maskota máte v kapse, ne?
„To je pravda. Pořád je to ten mončičák, co mi dcera dala na moji první štaci do Německa. Safra, kolik je to let? Hned po převratu, takže dvacet let. Pane jo... O maskotech to ale není. Podstatné je pro mě vědomí, když se na mužstvo můžu spolehnout a cítím, že tým chce. To pak víte, že když se prohraje jedno utkání, druhý den se vyhraje. A takhle to já mám ve Vítkovicích. Jsme vyrovnaná parta.“
Patrně jste nejvážnějším uchazečem o roli nového trenéra národního týmu. Přiblížily vám tento post vyhrané série nad Spartou a Slavií?
„Neřekl bych. Přeci nejde hodnotit trenéra za jednu sezonu. Práce kouče by se měla brát z dlouhodobějšího pohledu. Kde všude byl, zda to tam dokázal postavit na nohy. A rozhodující jsou výsledky. Ty mluví samy za sebe. A já cítím, že jsem pár lidem vzal argumenty z úst.“
Volba se blíží, dojde na ni zřejmě 26. dubna, čili v době, kdy může vrcholit finále extraligy. Netvrďte nám, že se od těch myšlenek na reprezentaci dokážete zcela oprostit...
„Uznávám, že úplně to nejde. Na druhou stranu, rozhodne výkonný výbor svazu, tak to nechme na něm. Buď mi to uznání za moji práci dá, nebo nedá. To je celé. A vstoupit podruhé do stejné řeky? V tomto případě to může být jen prospěšné. Víte, do čeho jdete, co je mezinárodní hokej, zminula znáte hráče, na které jste sázel nebo je do národního týmu zabudovával. A takových je tam teď minimálně polovina.“
Pokud vám vedení českého hokeje reprezentaci nesvěří, platí, že si dáte pauzu? Původně jste měl v záloze Kometu Brno, ale před pár dny jste to pustil z hlavy, protože úspěšný tandem Jeřábek s Lubinou zůstal.
„Z Brna jsem nabídku měl, to říct můžu. Dodělám play off s Vítkovicemi a pokud nevyjde nároďák, jsem rozhodnutý nechat trenéřinu na rok být. Mám tu vnuky, tak se budu věnovat jim.“
A Vítkovice na sto procent opustíte? Nic vás nezlomí?
„Nezlomí. Měl jsem tříletou smlouvu s klauzulí, že do 15. dubna každého roku se můžu rozhodnout, jestli chci zůstat, nebo odejít. A když ve Vítkovicích nastala takováto situace, rozhodl jsem se, že smlouvu ukončím.“
Jaká situace? Chystaný hromadný exodus hráčů?
„Víte, budujete nějakou pyramidu a pokud zjistíte, že hráči, které jste si přivedl, půjdou pryč... Člověk chce něco postavit, dojít nahoru a udržet to. Anebo je druhý, obrácený případ. To pokud pyramida padá dolů, vy musíte hledat a zabudovávat jiné hráče. Proto jsem do Vítkovic přišel. Nehrály dobře, ale já viděl šanci něco vybudovat. A to se povedlo. Jenomže teď spousta hráčů odchází. A já z toho nadšený nejsem. To si ale musí vyřídit akcionáři klubu.“
Když jste před šesti lety po dvou bronzových medailích odcházel ze Sparty, říkal jste, že tam máte nedodělanou práci. Předpokládáme, že se v dohledné době budete chtít do Sparty vrátit. Máte ji v hlavě?
„Na Spartě se ke mně chovali velice dobře a velmi slušně. Sparta mi poskytla hromadu neocenitelných zkušeností. Neměli jsme štěstí, abychom to dotáhli až na vrchol a ty bronzové medaile neměly takový lesk, jaký si Sparta žádá. To beru. Ale zpátky k otázce. Sparta je pro každého trenéra velkou výzvou. A pokud člověku nebude scházet zdraví, těžko může říkat, že by někam do velkého klubu nešel. A tvrdit o Spartě, že bych její nabídku nevzal, to bych si opravdu netroufnul...“
Říkáte, pokud bude sloužit zdraví. Občas si stěžujete na kolísavý tlak, musíte si dávat pozor a zajít sem tam za doktory?
„To ano, chodím za nimi. Je pravda, že mi tlak lítá nahoru dolů, mám ho nestabilní. Chvíli jako mladík 120 na 80 a chvíli taky 160 na 100.“
Kdypak vám vyletí nahoru? Na střídačce?
„Právě, že to je absolutně nevyšpitále zpytatelné. V noci ležím, najednou se vzbudím a cítím, jak mám blbý tlak. Pak přijde zápas, emoce letí nahoru a přitom jsem s tlakem naprosto v pohodě. Zrovna v pondělí jsem se podrobil kompletnímu vyšetření. A doktor mi říkal, že parametry, které se dají měřit, jsou v normálu.“
To jste šel na kontrolu pro jistotu před finále?
„Ne, ne, chystal jsem se delší dobu. A v pondělí ráno mi doktor zavolal, že se mám stavit. Na ustálení tlaku mi dal nějaké prášky, ale jinak prý všechno dobrý.“
Takže můžete jít do finále naplno...
(usmívá se) „Táta, když ještě žil, říkal, že mám srdce jak pojistku. Tak má doufám pravdu.“
Nebyl jste nervózní jaké výsledky kontrola přinese? Aby vám doktor třeba neřekl, pane Hadamcziku, na finále se radši dívejte v televizi...
„Já bych stejně neposlechl! (směje se) Stejně bych na tu střídačku šel. Ale musím říct, že mi návštěva nemocnice dost ukázala. Teprve ve zjistíte, kolik lidí má daleko větší problémy a trable, pokud se zdravím není něco v pořádku. To si pak řeknete, co je proti tomu jeden zápas? Nic! Proč mít nervy z toho, jestli prohrajete? Co to je proti tomu, když třeba člověk bojuje s rakovinou, přestože toho soupeře ani nemůže porazit?“
Promiňte tu otázku, ale vzhledem k okolnostem úmrtí vašeho bratra Evžena, jenž míval se zdravím potíže, hlídáte se víc, aby vás napnuté hokejové prostředí nesemlelo?
„Rád bych si zdraví hlídal, ale jsem na to strašný flink. Někdo se dokáže hlídat, odpočívat, vyspat se, dodržovat životosprávu... Já bych se to naučit potřeboval, ale bohužel jsem se to nenaučil. Vím, přichází věk, starosti a měl bych se nad tím zamyslet. Snažím se sám sebe upozorňovat, abych si dával větší pozor. Hlavní je, že nesmíte propadat skepsi, panice. Když cítím tlak, řeknu si, že svému mužstvu věřím. Že je dobře připravené a nějak to musí dopadnout. To mě uklidní víc než prášek.“
