Opora Komety Sasu Hovi: Chci udělat kariéru v KHL

Pokud by chtěl Sasu Hovi (29) dodržovat svoje finské zvyky z mládí, měl by za sebou pořádně prostopášný týden. Jako hokejového učedníka ho maminka za každé čisté konto zvala na hamburger.

„Tehdy to nebylo nic běžného. Já to měl za odměnu,“ usmívá se Hovi, už třetím rokem opora Komety. Za svoje poslední výkony by byl ve fast foodu pečený vařený. Tento týden vychytal dvě nuly a Nedělnímu Sportu předvedl, jak mu chutná.

Dopřál byste si i bez naší pobídky?
„Tady ne, to bylo dřív. (usmívá se) Maminka to vždycky vzala do svých rukou, šli jsme ven a ona platila. Na hamburger se nechodilo jen tak, většinou zhruba jednou za měsíc.“

Jsou pro vás čistá konta dodnes zajímavá?
„Když zápas skončí, je to jenom sranda. Během zápasu to je jiné. Držet co nejdéle čisté konto je nejlepší. Góly mě tlačí dolů. Lepší je nedostat ani jeden, být pořád psychicky nahoře. Pak se hraje výborně. Po utkání už je to jen statistika a pro maminku.“

Je v Brně s vámi?
„Ne, ale doma zápasy pečlivě sleduje. Pak posílá textovky. Než se vrátím do šatny, už tam nějakou mám. A vždycky píše, že mám jít na ten hamburger, že si ho zasloužím.“

Zbyly vám z mládí ještě nějaké rituály?
„Mám jen ten klasický, že musím v den zápasu pořádně spát. V noci i trochu přes den. Ranní trénink není až tak důležitý, ale musím cítit, že je zápasový den. To poznám podle spaní. Jindy nemůžu, máme dvě děti a psa, to není možné jít ležet. V den zápasu to mám. Pak cítím, aha, dnes bojujeme.“

Když zmiňujete boj, máte letos šest trestných minut, dvakrát jste se zapojil do potyčky. Taky váš styl boje?
„Mám rád adrenalin, potřebuju ho. Nejsem vysoký, takže musím mít pohyb, musím být pořádně rychlý. K tomu je potřeba hodně energie. No a jak jsem plný emocí, pak se stane leccos. Nad tím pak už nemyslím a bojuju naplno.“

Rval jste se někdy přímo s druhým brankářem?
„To by nemělo cenu. On je daleko, trvalo by třicet vteřin, než bych tam dojel, unavil bych se a jel zase zpět. U nás jsou jiní kluci, co mohou tuhle práci zastat. Já se jenom občas neovládnu.“

Dřív jste mluvil o svých přáních dostat se do NHL. Trvají?
„Tenhle sen asi pomalu odchází. Nedostal jsem ještě pět centimetrů navíc. Řekl jsem si, že počkám ještě rok, a pokud nevyrostu, bude NHL asi pasé... (směje se) Ještě bych rád udělal kariéru v KHL. Kromě toho, že to je nejlepší liga v Evropě, bych se tam naučil rusky, což by mi pomohlo po kariéře.“

Měl jste odtud nabídku?
„Neměl. Na tento rok jsem se jasně domluvil s agentem. Chci makat pro Brno, pro kluky v kabině, pro celý mančaft. Po sezoně se podíváme, co bude. Tuhle sezonu míním odehrát, jak nejlíp umím.“

Ještě můžete dát gól. Toho by si Rusové zaručeně všimli.
„Vím o tom. Ve Slovanu Bratislava jsem jeden dal, v Brně hokejku moc nepoužívám. Hrajeme jiný systém a beci moc nemají rádi, když se jim tam motám a pořád jim tam něco dělám.“

Splňuje sezona zatím vaše představy?
„Fyzicky se cítím dobře. Líbí se mi v našem mančaftu, máme výborné kluky, držíme spolu. Je to mnohem lepší než vloni.“

A vaše výkony?
„Určitě nemám tu nejlepší formu, jakou bych mohl mít. To souvisí s tím, že chytám opravdu hodně. Někdy budu mít lepší zápas, někdy horší, to k tomu patří. Jak jsem od začátku sezony chytal pořád, už jsem to pocítil na koncentraci, potřeboval jsem odpočinek. Přestávka mi přišla vhod a zase je to lepší. Zkusím to udržet co nejvýš.“

Jak se potíže s koncentrací projevovaly?
„Překvapilo mě to. Víc zápasů jsem se cítil fajn, ale pak přišly dva, kdy jsem skoro nic nechytil, jenom jsem tam stál. Nálada šla prudce dolů a chytal jsem špatně. Pauza byla potřeba. Teď vím, že jsem připravený na další zápasy, a ty, co nebudu případně chytat, budu pečlivě sledovat, abych byl připravený.“

Takhle přesně byl dřív zvyklý chytat Jiří Trvaj, váš náhradník. Jak to nese, že sedí na střídačce?
„Jirka to bere velice dobře, pomáhá mi každý den. Má radost, když vyhrajeme, pomáhá mi na tréninku, mluvíme spolu o hráčích. Je to výborný parťák.“

Nevylučujete odchod do KHL, ale mezitím jste se usadil v Brně, přestěhoval jste se s rodinou do domku na kraj města. Jak se žije?
„Máme tam klídek, velkou zahradu. Jsme tam spokojení. Nemám problém s využitím času v Brně. Buď jsem s rodinou, jezdí sem taky hodně kamarádů z Finska, rodiče na návštěvu. Když je nás víc, půjčíme ještě jedno auto a jedeme třeba do Bratislavy, do nedalekých Hustopečí a nebo do bezcelní zóny do Hatí na hranice s Rakouskem. Sám chodím rád fotit a těším se, jak ještě půjdeme na ryby, protože na to jsem delší dobu neměl čas.“

Na ryby? Není trochu pozdě?
„Naopak. Na pstruhy je ta nejlepší doba. Doufám, že půjdeme příští týden.“

Jakého máte psa?
„Je to zlatý retrívr, jmenuje se Umppa. To je jméno podle jednoho z trpaslíků z filmu Karlík a továrna na čokoládu. Koukal jsem na to někdy před čtyřmi lety a týden nato jsem jel to Topolčan vybírat psa. Ten můj přišel tehdy jako blbec, takový rozpustilý, ale byl ze všech nejšťastnější. Nebál se. Říkám mu, ty vypadáš jako Umppa Lumppa. A už mu to zůstalo.“

Mluvíte na něho česky?
„Ne, finsky. On rozumí, je dobrý. Doma mluvíme pořád finsky. I když dcera pochytila něco z češtiny, a to je pak sranda se bavit. Jednou jsme si vykládali prostřednictvím Skypu, bavili jsme se finsky, a já se pak dcery ptám, jak se má, jak se jmenuje a tak. Česky. My dva jsme si rozuměli a ostatní koukali.“

Když vám nevadí v téhle zimě chodit na ryby, jezdíte ještě stále do haly na svém mopedu?
„To už ne, jenom v létě. Občas jsem si ho půjčil, abych byl rychleji na tréninku, protože někdy ten provoz v Brně autem nešel projet. Svoji motorku v Brně už nemám. Jednu mi tady vloni ukradli a druhou jsem si s sebou už nevzal. Řeknu vám, zkusil jsem i rychlá auta, porsche a tak, ale motorka je jiná, lepší. Cítíte rychlost, volnost. Ideální.“

Nepřipadáte si na mopedu trochu jako účetní Fantozzi?
„Doma mám něco úplně jiného. Takovou frajerskou helmu a motorku naháče, bez přední masky. To je celkem rychlé.“

Prý fandíte krajanu Miku Kalliovi, závodníkovi MotoGP.
„Nejen kvůli tomu, že jsme krajané. Bydlí ve stejné oblasti jako moji rodiče, kteří o něm mluví. Nejsme kamarádi, ale znám ho. Kdyby chtěl přijet do Brna, lístky na zápas by měl na svoje jméno na pokladně a pak bychom mohli jít na pivo.“ (usmívá se)