Na nájezdy se hlásím pořád, ale trenér se mi směje, vtipkuje Vašíček
Obránce Jiří Vašíček v sólovém úniku od vlastní modré, v akci, precizně zakončené gólem? Tohle moc často nevidíte. Vyhlášený tvrďák z Pardubic se zaskvěl v nevšední extraligové bitvě proti Třinci, kterou Východočeši ovládli 7:5, ačkoli ve střelách na branku tvrdě nestačili poměrem 20:51. Z defenzivního specialisty a chlapíka na černou práci jako by se stal expert na koncovku. Ve stejném zápase nádhernou přihrávkou vykouzlil i trefu na 3:1.
Byť Třinec vytrvale útočil, vedli jste nad ním 6:2, abyste byli rádi za výhru 7:5 střelou do opuštěné branky. Co že se z toho vyklubala taková divočina?
„Třinec se tu předvedl velice dobře, ale my jsme dali pomalu z každé šance gól, měli jsme strašnou kliku v zakončení. Třinec hrál pořád to svoje, akorát časem mu to začalo vycházet. Buďme rádi za ty body! Oni jsou výborný soupeř. Hlavně dopředu, umí si to tam dát, najít se, hodně a dobře improvizují. Jejich hra se ani nedá moc přečíst. Naštěstí to dobře dopadlo.“
Za stavu 5:6 v 51. minutě byla ve vás hodně malá dušička?
„Věřil jsem, že takhle rozehraný zápas musíme urvat. I tenhle vývoj nás směrem k play off dobře prověřil. Musíme se naučit dohrávat utkání v klidu. Sami víme, že si umíme výsledek zkazit. Na tom musíme zapracovat a zlepšit to.“
Váš vedoucí gól z brejku se teď bude často promítat. Povězte, jak jste se v něm najednou ocitl?
„Růža (Martin Růžička) byl s pukem okolo modré, v poslední chvíli mu to sjelo z hole, já mu puk vypíchl a dostal se do brejku. Už od půlky hřiště jsem věděl, že gólmanovi vystřelím pod vyrážečku. Na tréninku z toho často dávám góly. Tenhle chci věnovat dědovi. Na začátku února mi umřel. On mě vychoval, díky němu hraju hokej. Strašně to bolí…“
Je fakt, že při zakončení v brejku jste si vedl nadmíru zkušeně…
„Naši gólmani už mě mají přečteného, ale cizí brankáři nevědí, co udělám. Věřil jsem si ale od začátku.“
Možná se z vás stává černý kůň na nájezdy v play off, co vy na to?
„Já se trenérovi hlásím často, ale on mi moc nevěří. Já se hlásil už kdysi v Kometě ve finále proti Pardubicím, ale on (trenér Venera) se mi jen směje ze střídačky. A směje se i letos… (usmívá se) Možná mi ale nakonec dá jednou důvěru, uvidíme. Pak bych ji ale nerad zklamal.“
Netěší vás ještě víc než první gól parádní akce z 21. minuty, kdy jste místo střely volil přihrávku na lépe postaveného Lukáše Radila?
„To je pravda… To bylo něco, o co se snažíme, ale málokdy nám to vyjde. Teď zrovna ano, štěstí se asi unavilo a vyšlo všechno, jak mělo. I to, že Ráďa to tentokrát dokázal dát. Jsme za to rádi. Byla to pěkná akce. Já takhle kluky hledám často, zkouším to i na tréninku. Moje střela není závratná, proto se vždycky radši podívám, jestli to někdo neumí líp vystřelit.“
Vypadá to, že se ze psa obranáře měníte na ofenzivního démona…
„Mojí prací tady je zodpovědně bránit, a když se náhodou něco naskytne, zkouším to využít.“
