Jejich poznávací znamení je roky stejné: zrychlit, ujet, vystřelit a trápit. Mladá Boleslav vychovala šest útočníků, pět z nich má fazónu a schopnosti se rvát o reprezentační dres. Stará parta? Hy-Mu-Le. Nová? Pobavilo, jak se o ně „prali“ trenéři, když chtěli odejít. „Četl jsem, jak pan Rulík říkal panu Hořavovi, ať mu nebere jeho hráče. Pobavilo mě to,“ říká dnešní sparťan Pavel Kousal.
V extralize si momentálně Mladá Boleslav podepisuje přihlášku do pekla. Nedaří se jí, ve své bídě se zatím propadá hlouběji a hlouběji. Po polovině základní části je z ní aspirant baráže číslo jedna. Dnešní optikou až zarazí, jaké hráče dokázala do světa vystřelit v minulých letech. A jde o dobu poměrně blízkou, ne pravěk. O to hůř pro ni.
Většinou platí, že ji přerostli. Museli dál, aby se posunuli dál.
Tomáš Hyka, Pavel Musil a Radan Lenc. Asi si vzpomenete, Hy-Mu-Le, tři dravci, kteří se dostali na vrchol v roce 2017. Místo nich vyskočila pak v klubu podobná sestava: Pavel Kousal, Ondřej Najman, Oscar Flynn. Další ultrarychlá a zručná rota.
Pět ze šesti hráčů klidně může mít reprezentační ambice, ani jeden už za Boleslav nehraje.
Když se v minulé sezoně přetahovaly Pardubice se Spartou o Pavla Kousala s Ondřejem Najmanem, stala se z akce celkem pikantní story.
Radim Rulík na tiskové konferenci na oko vynadal v minulé sezoně Miloslavu Hořavovi. Dřív spolu vedli Boleslav, Kousala s Najmanem znali. Teď o ně stáli jako kouč Pardubic a Sparty. Kousal s Najmanem podepsali Spartu.
„Gratuluju a neber mi všechny ty moje vytipovaný hráče,“ podával Rulík ruku Hořavovi.
„Slibuju,“ zasmál se kolega.
„Vzpomínám si dobře,“ usměje se tomu dnes Kousal. „V prosinci mi oba volali