glosa michala koštuříka Šest let jsem psal o vsetínském hokeji. A věřte, že jsem si při tom užil. Tento klub, který byl vyloučen z extraligy kvůli neplnění svých ekonomických závazků, je totiž opravdu svérázný. Na některé zážitky z Lapače do smrti nezapomenu. Tady jsou čtyři mé vzpomínky na Vsetín. Vepřové hody. Pár minut po jednom extraligovém zápase se do tiskového střediska nahrnulo asi patnáct lidí. "Pište rychle, tady bude oslava," prohodil kdosi směrem k pracujícím novinářům. Ti jen zírali, jak se vedle nich chystá slavnostní tabule s hromadou jídla a pití. Na stole se objevila i prasečí hlava. A začalo se juchat! To se pak píše samo... V obležení. Když jsem se vracel od šaten do místnosti pro novináře, obklopilo mě několik fanoušků. Jak to o nás píšeš, ty hajzle, nadávali mi a začali do mě strkat. Nebylo mi dobře po těle. Dopitův pes. Šel jsem dělat rozhovor s útočníkem Jiřím Dopitou. V chodbě u kabiny se ale objevil jako první jeho obrovitý pes. Rhodézský ridgeback měl volný vstup i do šatny. Při rozhovoru se uvelebil pod stolem v masérské místnosti. Tanečnice z Lapače. Před pár dny jsem sledoval pohárový zápas Vsetín-Zlín. V tiskovém středisku mi dělaly společnost dvě mladé tanečnice. Stoly a židle pro novináře postavily ke stěně, pustily na plné pecky kazeťák a začaly poskakovat do rytmu. O přestávce je kdosi vyhodil. P. S. Vsetín mi bude v extralize chybět. Navzdory těmto zkušenostem. Anebo právě kvůli nim?
Témata:
