PŘÍMO Z BUFFALA | V zákulisí šampionátu v Buffalu to někdy vypadalo jak na Utkání hvězd NHL po 20 letech. Z hráčů se stali manažeři a skauti, před zápasy podnikali nálety na KeyBank Center, kde pak sledovali mladé talenty. Ron Francis prožil v lize 23 sezon, sehrál třetí nejvyšší počet zápasů v historii, je pátý v dlouhodobé hitparádě produktivity. Člen Síně slávy má dva Stanley Cupy a v Pittsburghu byl osm let dvorním nahrávačem Jaromíra Jágra. Dnes je generálním manažerem Caroliny.
Martin Nečas byl v loňském draftu jedničkou Hurricanes. Klubový boss si ho přijel do Buffala omrknout v doprovodu evropského šéfskauta Roberta Krona. „Kdyby záleželo na mně, vezmu ho na olympiádu,“ prohlásil 54letý Ron Francis. Velký český talent se mu hodně líbil. Pro velkou scénu už je připravený.
Na turnaji měla Carolina víc nadějí, jistě jste sledoval i další hráče. Jaký dojem máte z Martina Nečase?
„Myslím, že sehrál velice dobrý turnaj. Ale musím říct, že nás to nepřekvapuje. Víme, že je dobrý hráč, proto jsme ho draftovali v prvním kole. Měli jsme ho v létě v nováčkovském i v hlavním tréninkovém kempu a všude si vedl extrémně dobře. Zvažovali jsme, jestli si ho už teď ponechat na celou sezonu, ale nakonec jsme se rozhodli, že tomu dáme ještě čas, že mu prospěje, když se vrátí a bude pokračovat v Brně. Bylo skvělé, že jsme ho mohli vidět na šampionátu a mluvit s ním. Svými výkony nás potěšil. Je to hráč, kterého čeká skvělá budoucnost.“
Řešili jste s ním něco zásadního?
„Jen jsme se potkali a ptali se, jak se mu daří. Já ho neviděl hrát od doby, kdy jsme ho poslali zpátky. Takže jsme si dali kafe, probrali různé věci. Řekl jsem mu to, co teď vám. Že jsme potěšení tím, jak hraje, popřál jsem mu hodně štěstí.“
Nečas patřil v Buffalu k lídrům českého týmu. Říkáte, že se vám líbilo, jak hrál, nicméně viděl jste i nějaké nedostatky? Radili jste mu, co by měl zlepšit?
„Pořád to je mladý kluk, hráč, který se neustále vyvíjí. Pořád bude na čem pracovat a co zlepšovat. Ale ve spoustě ukazatelů si Martin vede skvěle, předvádí, že z něj může být vynikající hokejista. Dokáže hrát ve vysoké rychlosti, o tom nová NHL přesně je. Rychlost a zase rychlost. Taky je šikovný, tvořivý, má skvělý přehled. Převládají pozitiva. Potřebuje jen zesílit a systematicky na sobě pracovat, aby se posunul na ještě vyšší úroveň. Všechno se dá dohnat. Věřím, že se bude pořád zlepšovat. Je silný na vhazování, dobře zvládá hru v oslabení, pět na pět. Turnaj ho zastihl ve velmi dobré formě.“
Zaujali vás další čeští hráči, třeba z těch, co ještě nebyli draftovaní?
„Ano. Ale svoje tajemství vám neprozradím. Jsou tady ještě jiné týmy. (usměje se) Máte nadějné hráče, vytvořili dobrý tým. Vědí, jak dosáhnout úspěchu.“
Kdy by mohl být Nečas připravený na NHL? Příští sezonu, nebo dokonce dřív?
„V tomhle věku se těžko odhaduje dopředu, ale doufám, že to bude brzy. Jak jsem říkal, potřebuje třeba nabrat ještě nějaké maso. Tihle kluci se ale strašně rychle mění. Rok po roce, nebo spíš měsíc po měsíci. Záleží, jak přijde Martin připravený na kemp, co bude předvádět dál. Od toho se odvíjejí jeho šance, jestli a kdy se prosadí do NHL. Předpovědět se to ovšem nedá.“
Někteří hráči z dvacítek se údajně objeví taky na olympiádě. USA a Kanada jsou v trochu jiné situaci, nicméně mluví se i o tom, že do Koreje pojede i pár evropských mladíků. Měl by dostat šanci taky Nečas?
„Kdyby záleželo na mně, tak řeknu jasně, že ano. V jiných týmech mladíky využijí, aspoň, co se mi různě doneslo. Mám zprávy, že finský tým vezme Heiskanena a Tolvanena, možná ještě někoho dalšího, Švédové zase mluví o Dahlinovi. Uvidíme, co Američané a Kanada, tam by mohlo být mladíků i víc. Kluky z tohohle šampionátu na olympiádě určitě uvidíme. A co jsem měl možnost sledovat Martina, tak jsem přesvědčený, že tam taky patří. Má na to, aby se do týmu prosadil a na olympiádě obstál.“
Tahle velká příležitost se mladíkům otevírá tím spíš, když se olympiády nezúčastní NHL. Souhlasíte?
„Přesně tak. Myslím, že je skvělé, když tam pojedou kluci, kteří nemají zábrany, ničeho se neleknou, přitom už jsou špičkoví hráči, kteří jsou přínosem pro svoje týmy. Turnaj můžou oživit. Když se na to podívám z hlediska historie, evropské celky měly vždycky tendenci brát starší hokejisty. Ale to není případ Severní Ameriky. A NHL už vůbec ne. Ta se změnila, přicházejí do ní mladí hráči a taky potvrzují, že to můžou hrát. Když tohle zvážíte, ti mladí kluci by v národních týmech měli dostat větší prostor. Myslím, že nezklamou, když tu šanci mají.“
Jágr? Měli jsme vždy skvělý vztah
Ještě bych se rád zeptal na jiného „mladíka“ a tím je 45letý Jaromír Jágr . Toho taky dobře znáte.
„Dneska mi to připadá legrační, když si vzpomenu, jak mě vyměnili z Hartfordu do Pittsburghu, on byl tehdy devatenáctiletý teenager a mně bylo nějakých osmadvacet. Stali se z nás výborní kamarádi. Pamatuju si, jak později, kdy už jsem hrál za jiný tým a bylo mi čtyřicet nebo čtyřicet jedna, si ze mě na rozbruslení utahoval: ‚Koukám, že jsi teď rychlejší a hbitější, než jsi býval.‘ Vidíte, dneska je ještě starší než tehdy já. A je skvělé, když vidím, že pořád hraje. Jsem z toho nadšený, i když třeba ztratil roli, jakou míval dřív. Je to ohromný hráč a skvělý kluk. V lize vydržel takovou dobu.“
Liga mezitím hodně omládla. Tím víc možná překvapuje, že se v ní drží tak dlouho, co říkáte?
„Soutěž se mění, to je podstatná věc. A nejen v tom, že mládne. Dřív se v ní vyskytovala spousta hákování, držení, plno záludností, plno věcí se pouštělo, šikovní hráči to měli těžké. Na druhou stranu velcí chlapi jako Jágr se i přesto prosazovali, dokázali si poradit. Dnešní hokej je jiný, tyhle věci se trestají, podařilo se hru očistit. Už se tím nemusí probíjet, jenže zase je to hlavně o rychlosti. On je pořád schopen hrát a být platný, ukazovat svůj talent, chytrost, hokejové myšlení. Pořád touží po tom, aby patřil k těm nejlepším.“
Myslíte, že tohle je jeho poslední sezona?
„To se dá těžko předpovědět. Vycházím z toho, že každý rok se rozhoduje, jestli má ještě chuť a sílu jít dál, jak se může uplatnit. Ve 45 letech pořád hraje. Nikdy ale nemůžete vědět, co udělá. Záleží pouze na něm, kdy zjistí, že je připravený k odchodu, odjede na koni vstříc západu slunce a začne si užívat důchodu.“
Když jste zmínil vaše kamarádství, možná ho upevnilo i to, že jste léta patřil k jeho dvorním nahrávačům, že ano?
( usměje se) „No, nějakou dobu jsme spolu hráli. První a druhou sezonu jsme nastupovali ještě s Joem Mullenem. Nebo potom s Mariem ( Lemieuxem ). Vydrželi jsme spolu v týmu dost dlouho, odešel jsem v roce 1998, kdy jsem podepsal jako volný agent do Caroliny. Ale kdykoli se vidíme, pořád má na tváři svůj široký úsměv, zubí se na mě a já si vzpomenu na časy, kdy jsme spolu válčili. Na přátelství, které jsme si za ta léta vybudovali.“
Takže se ještě potkáváte?
„Ano. Když hrál na Floridě, nebo když jsme přiletěli do Calgary. Pohovoříme spolu nebo se aspoň pozdravíme. Měli jsme skvělý vztah a vždycky si na sebe najdeme čas.“
