Nečas: Čtvrté místo na MS? Došly nám síly, ale na kluky jsem hrdý
Byli smutní, ale nikoli zlomení. Junioři chtěli víc, ale čtvrté místo na šampionátu v Buffalu vnímali taky jako úspěch. I po výplachu od Američanů. „Jsme čtvrtí, není to zklamání. Na kluky jsem hrdý,“ shrnul Martin Nečas, jeden z lídrů Pešánovy party a taky jeden z nejlepších hráčů celého turnaje.
Asi budete souhlasit, že zápas o třetí místo se zlomil na přelomu první a druhé třetiny, kdy jste hráli přesilovku a během ní dvakrát inkasovali...
„Amerika byla celkově v první třetině lepší. My jsme předtím měli každý zápas ve skupině vyrovnaný, museli jsme hrát až do konce. Potom nám možná chyběly trošku víc síly. Kanada a Amerika si vedly výborně, prostě nás přejely. Ale jsem hrdý na kluky, kteří odehráli výborný turnaj, i na realizační tým, co odvedl. Musíme to brát trošku pozitivně. Postoupili jsme do semifinále. A škoda, že tam nejde medaile.“
Nicméně, neshazují trochu výsledky semifinále a souboje o bronz výkony, jaké jste do té doby předváděli?
„V obou zápasech jsme měli špatnou druhou třetinu, dostali čtyři, pět gólů. Těžké se to hodnotí, ale každý asi viděl, že Kanada a Amerika měly navrch, vždycky jsme s nimi jednu třetinu nějak zvládli a pak už byli lepší. Se Švédskem to jsou nejlepší týmy na světě. Ale jsme čtvrtí, není to zklamání.“
Co si z turnaje budete nejvíc pamatovat?
„Klíč byl postoupit přes čtvrtfinále. Ve skupině jsme získali devět bodů, což bylo dobré. Škoda, že jsme neuhráli jeden z těch dvou zápasů a nezískali medaili. Nejvíc si cením výhry s Finskem na nájezdy. To bylo nejemotivnější. Hezký okamžik...“
Jak jste se cítil vy osobně?
„Nerad bych hodnotil sebe samotného. Všichni jsme hráli jako tým dobře a pak nám prostě došly síly. Nebyli jsme tak aktivní, tolik jsme nebruslili jako v zápasech skupiny nebo ve čtvrtfinále. Už K tomu jsme chytli Kanadu a Ameriku, což jsou výborné týmy, pořád lepší, než my.“
Připsal jste si 11 bodů, patřil jste celou dobu k lídrům v produktivitě. Spokojený být tedy můžete...
„Statistiky moc nesleduju. Ani nevím, jak jsme skončili. Důležité bylo, že jsme měli body jako tým a postoupili mezi nejlepší čtyři. Jen ta třešnička tam nakonec chyběla.“
Na dvacítkách jste hrál podruhé, jakou si z nich berete zkušenost do budoucna?
„Bude zase motivace postoupit, hrát hru, která bude bavit nás i fanoušky. Doufám, že si to užili, my taky. Ještě jsem nezažil turnaje, kde by byl takový realizační tým a taková parta kluků. Bude těžké odtud odjíždět.“
Podívat se na vás přijel i generální manažer Caroliny Ron Francis, takže kdoví, jestli si šampionát ještě zahrajete, třeba už budete příští sezonu v NHL... Jak to s vámi vypadá v nejbližší době? Nechtějí vás v Hurricanes mít zpátky ještě v tomto ročníku?
„To netuším. S manažerem jsme se bavili, ale přišel mě jen pozdravit, mluvili jsme spolu o Kometě, o mé situaci tam, o turnaji. Určitě by mě lákalo se do Hurricanes vrátit. Ale v Brně bych měl zůstat do konce sezony. Tak jsme si to řekli, chci to dodržet.“
A co dospělá reprezentace? Na olympiádu nejspíš pojede Švéd Dahlin, Finové Heiskanen a Tolvanen. Co vy?
„Tohle není otázka pro mě, ale pro někoho jiného. Snažil jsem se převádět to nejlepší, co umím. Jako každý.“
