Židlický do NHL nikdy nechtěl
Jeho představa o ideálním dnu je prostá. Léto, zářivé slunce, nadupaná motorka, šátek na hlavě a vyjížďka kolem lesů. Marek Židlický, elitní obránce národního týmu, vášnivý motorkář.
Jeho představa o ideálním dnu je prostá. Léto, zářivé slunce, nadupaná motorka, šátek na hlavě a vyjížďka kolem lesů. Marek Židlický, elitní obránce národního týmu, vášnivý motorkář. „Nejvíc jezdím se švárou a kamarády,“ říká hokejista, který nikdy nechtěl hrát NHL.
Do Quebeku dorazilo jaro. Nemáte chuť osedlat motorku a vyrazit na projížďku? „To stoprocentně! Nebo spíš na sto deset procent…“ Kdy jste si pořídil první pořádný stroj? „Až v Americe. Byl to můj vysněný kousek. Dlouhé roky jsem se na něj jezdil dívat.“ Duel s Ruskem potvrdil, že síla je v týmu značná. Jasná otázka: Jak to vidíte dál? „Zápas to byl opravdu dobrej, mělo to náboj, lidi se bavili. Nemůžeme ovšem vycházet z jednoho utkání a myslet si, že to tak půjde pořád.“ Koho jsem z hráčů zpovídal, tak každý tvrdí, že tým jde za zlatem. „Každej sem s tím jel. Medaile je vždy dobrá, ale zlato je jen jedno. Nikdy nemůžete být naplno uspokojenej, pokud nemáte na krku tu nejcennější placku.“ V Kanadě jste s reprezentací začínal, na šampionátu do dvaceti let. Ještě si vzpomenete? „To se nedá vymazat z hlavy. Hráli jsme v Calgary, v Saddledome. Kdykoliv tam s Nashvillem jedeme, pokaždé si vzpomenu. Nevím, jak je to možný, ale já si ten zápas pamatuju skoro celej.“ Čím byl tak výjimečný? Atmosférou? „Hlavně. Obrovská hala a v ní devatenáct tisíc lidí. Já byl tenkrát vyřízenej, když na Kladno přišel plnej zimák. To byl hukot. Ale ta masa lidí v Calgary mě úplně dostala.“ Z Kladna jste se dostal do Helsinek a ne každý tipoval, že se stanete stabilním hráčem NHL. „Ve Finsku mi říkali, že odtud je do Ameriky blíž, protože jejich liga je rychlejší a tvrdší než naše, a navíc je tam spousta skautů. Jenže mě to bylo úplně jedno. Finsko mě bavilo, byli jsme tam spokojení. Najednou se ale ozval nějaký finský skaut a ten mně do Ameriky doporučil. Už tenkrát na těch dvacítkách v Kanadě jsem byl pro všechny skauty malej. A to jich tam byly mraky. V té době 180 centimetrů vysokej bek v NHL neexistoval. Ale i kdybych měl dva metry, já o NHL nepřemýšlel. Nikdy mě nenapadlo, že z Kladna odejdu do Ameriky. Lákalo mě Finsko a to mi vyšlo. A pak se z toho najednou vyvrbila Amerika.“ Pak ovšem přišel trejd a na papíře odchod do Nashvillu. Ten nabídl jednocestný kontrakt. Bylo hned rozhodnuto, nebo jste se i u Predators cukal? „Jednocestnou jsem vzal. I za cenu, že by mě poslali na farmu. Nechtěl jsem později litovat, že jsem NHL nikdy nezkusil. Smlouva byla na rok a já kývnul.“ A z jedné sezony se vyklubaly čtyři. V NHL jste brzy udělal dojem. Co vám pomohlo? „Nejvíc to, že jsem od prvního tréninku nastupoval na přesilovky. Vyzkoušeli mě a ono mi to šlo. Padaly mi tam góly. Pomohlo mi i štěstí.“
