Jágr přijel ve výstroji

Fenomenální útočník se na tvrdé ruské dávky připravuje se „svým“ Kladnem. Do začátku tréninku chybí pouhých deset minut a nejlepší Evropan v historii NHL stále nikde.

V tom k letitému kladenskému stadionu přijíždí BMW se zlatou metalízou a z místa spolujezdce vystupuje postava v červeném dresu Kladna ještě se jménem sponzora, který už rok v názvu klubu nefiguruje. Na kalhotách se zase vyjímá emblém New York Rangers. Jágr je na místě.

Jeden televizní štáb ho žádá o rozhovor. „Neblázněte, za pět minut musím být na ledě,“ směje se dobře naložená hvězda. „Co jste za stanici? Neznám. Počkej na mě po tréninku. Seš placenej od hodiny, ne?“ žertuje a mizí v útrobách stadionu. Mezitím se stíhá vyfotografovat s malým fanouškem.

Před desátou už s ostatními hráči krouží po ledě. Je to jeho druhý a zároveň poslední trénink s Kladnem před ruskou misí. Proto se nijak nešetří, všechna cvičení dělá s vervou.Při sprintech od branky na modrou čáru si dobře hlídá, jak na tom je v porovnání s ostatními. Nejvíc však ožívá, když je jeho úkolem rozjet se na branku a vypálit.

Moc puků z jeho hokejky však za zády Miroslava Kopřivy nekončí. „Tak na to, kolik mi dal gólů, jsem se nesoustředil,“ usmívá se mladý gólman. „Jinak jsem samozřejmě rád, že jsem si mohl zachytat proti nejlepšímu hokejistovi světa. Vždycky jsem dobře věděl, že na mě jede právě on. Takového hráče nepřehlédnete. Když už podle ničeho, poznáte to podle střely, kterou na vás pošle.“

Při jednom souboji jeden na jednoho se hokejka obránce Petra Hořavy dostává pod Jágrovy brusle, oba padají na led a smetávají s sebou i Kopřivovu branku, která končí až u zadního mantinelu. „To se prostě stává. Beru ho jako každého jiného hráče. Neměl jsem obavy, že jsem mu něco udělal,“ tvrdí bek, jenž se do Kladna vrátil po dvou letech strávených v Ústí. „Ani mi nic nevyčítal, přešel to s úsměvem. Vrátil jsem branku na své místo a bylo to vyřešené.“

Po tři čtvrtě hodině tréninku Jágr usedá na střídačku. Vydýchá se, napije. Na rukojeti jedné ze tří hokejek značky Nike má na červené pásce fixem namalovaný křížek a sedmičku, číslo, které nosí na zádech brankář Zdeněk Orct.

„Vážně? Toho jsem si vůbec nevšiml,“ diví se osmatřicetiletý gólman. Po ledě chvilku popojížděl jen v teplákové soupravě, protože dokončuje rekonvalescenci po artroskopii kolena. „Proti Jardovi jsem si zachytal v minulých letech. Jen se mě teď ptal, proč nejsem ve výstroji. Řekl jsem mu, že ve svém věku trénovat už nepotřebuju,“ směje se Orct. Jágrova tajná zbraň tak zůstává nevyužita. „Na Oriho stejně stačí koště,“ zazubí se slavná „68“ a zmizí v kabině.

V 11.12 hodin už bez dresu a ochranné vesty, ale stále v hokejových kalhotách a štulpnách, zapadá do „bavoráku“ a odjíždí. Čeká ho nová štace, tentokrát s ruskou adresou.