Mikuláš Krbec je na výši. Díky svým 192 centimetrům, díky účasti na dvou světových šampionátech, ale co je hlavní, jako člověk! Útočník Florbal Chodov odmalička pomáhá duševně nemocným dětem a letos svou záslužnou činnost o parník vylepšil: rozjel módní značku, která v první kolekci odvypráví vybrané příběhy některých "pacientů." O tom i dalším projektu promluvil 20letý forvard v obsáhlém rozhovoru pro iSport LIFE.
Pro Krbce je móda velké téma. Když po přestupu z Ústí nad Labem poprvé nakráčel do kabiny dvojnásobných mistrů Superligy z Chodova (2016,2017), staří mazáci nestačili kulit oči. Velký talent českého florbalu měl na sobě kecky podivného tvaru, flísovou mikinu a přes rameno ledvinku. A na krku řetěz. „Mám rád extravagantnost, taky za to schytávám hodně posměšků,“ přiznal majitel bronzu z MS juniorů 2017 a borec, který v prosinci bojoval na seniorském šampionátu v Praze, kde Češi skončili čtvrtí.
Krbce k sociálnímu cítění odmala vedla maminka PhDr. Lenka Krbcová Mašínová, zakladatelka a ředitelka Fokus Labe. Posláním organizace je podpora lidí s duševním onemocněním v návratu a uplatnění ve společnosti. S Mikulášem si tykáme, protože jsme rok působili v jednom týmu i reprezentaci.
Vlastní módní brand, to není úplně obvyklá kratochvíle, jak tě to napadlo?
„Moje myšlenka podnikání vznikla po nápadu spojit čistě byznysový svět s tím sociálním. V dnešní době jsou tyto dva sektory z velké části odděleny. Jedna strana pohrdá druhou a vzájemně se nerespektují, aspoň z velké části případů. Proto jsem chtěl začít něčím, co vím, že má obchodní potenciál a zároveň smysl. A vznikl z toho tento projekt. Teď je to “pouze” módní brand, ale máme vizi budovat komunitu mladých a podobně smýšlejících lidí a dávat příležitosti regionálním startupům, kterým budeme moci v budoucnu našimi zkušenostmi pomoci. A navíc v dnešní době je oblečení vyjádření určitého názoru, tak jsem si řekl, že chci vyjadřovat postoj, kterému věřím, a naplňuje mě.“
Maminka byla pyšná?
„Můj pohled na svět hodně ovlivnila. Už od malička jsem byl tlačen k sociální a společenské aktivitě. Vzpomínám si na situaci, když jsem něco chtěl a měl jsem strach, stud či obavu, tak mamka byla vždycky první člověk, kdo mi řekl, že to musím zvládnout. Že musím být ten první a vystoupit z řady. Kdykoliv, když mám jakýkoliv nápad nebo vymyslím nějaký projekt, tak mě mamka maximálně podpoří a ještě mi svými zkušenostmi pomáhá posouvat ty projekty dál. Hodně jsem si od ní vzal, hodně mě naučila a stále učí. Cítím, že díky naší společné minulosti jsme dost sehraný tým a maximálně ji respektuju za to jakou cestu, někdy hodně klikatou a náročnou, si vybrala a za to ji moc děkuji. Bez ní by to nešlo!“
Pocházíte z Ústí nad Labem, ve vší úctě, to není kraj úplně módě zaslíbený…
„Právě proto je na čase, aby se takové projekty uskutečňovaly. Někdo musí být ten první, aby si ostatní řekli, že to jde. Paradoxně v Ústí nad Labem vzniká velká skupina mladých lidí, kteří chtějí tyto věci měnit. Máme univerzitu designu, takže o zajímavé osobnosti není nouze. Dostáváme nadšené reakce a díky bohu i konstruktivní kritiku, která nás posouvá dál.“
Sebevědomí a jisté vizionářství ti nechybí, že?
„Pamatuju si, když jsem byl na jedné večerní akci na Vysoké škole umění a designu a měl jsem na sobě za mě docela odvážný outfit s roztrhanými džíny. A stejně jsem se tam cítil jako nejvíc konzervativní člověk na světě. Ti lidé měli na sobě extrémně zvláštní oblečení, takže je to asi o tom, v jakých kruzích se člověk pohybuje. A právě často se lidé za oblečení schovávají a jen vypadají díky němu sebevědomě, přitom je realita úplně jinde. Na druhou stranu mám rád extravagantnost, taky za to hodně schytávám posměšků, pár jich bylo i od tebe, Honzo.“ (smích)
Tvoje značka nese název “The People”, proč?
„Je to značka, která se vždy zajímá o specifickou skupinu lidí. V první kolekci budeme akcentovat duševně nemocné lidi. Budeme se snažit vyprávět jejich příběhy a nějakým způsobem je zakomponujeme do oblečení. Lidé jsou hlavním smyslem tohoto projektu, proto The People.“
Co všechno v kolekci bude?
„V první kolekci budou trika, mikiny a kalhoty. Konec listopadu je pro nás deadline. Už jsme měli pilotní prodej lidem v našem okolí. Teď budeme prodávat přes instagram, který spustíme v půlce listopadu. Nechtěli jsme spěchat z důvodu kvality. Taky to stojí spoustu času, kterého není na rozdávání.“
Čím se lišíte od ostatních brandů?
„Neseme určité poselství, se kterým se člověk může ztotožnit. Může poznat lidi kolem sebe trochu z jiného úhlu pohledu. Tak jak chceme žít, tak je ta značka budována. Vše je ruční výroby. Vše se vytvořilo u nás v České republice. Dbáme na extrémní kvalitu každého kousku. Z každého kusu, který si člověk koupí, se část peněz odvádí na danou skupinu lidí. Dává mi to smysl a vím, že je tu spousta lidí, kteří smýšlí podobně, a proto je to bude bavit. Právě tyto lidi chceme sdružovat a tvořit komunitu.“
Jak řešíš design a kdo ti to šije?
„Šije nám to La Šik, který zaměstnává duševně nemocné lidi. Musím říct, že zatím panuje maximální spokojenost, jsou neuvěřitelně ochotní. Design řešíme společně v tříčlenném týmu a je to zábava. Opravdu nás to baví.“
Co inspirace, kde čerpáš?
„Inspirace je všude mraky. Stačí se koukat kolem sebe, vnímat lidi, co okolo vás prochází, koukat se na televizi, číst časopisy, sledovat politiky, celebrity. Móda je fenomém, který je úplně všude. Spoustu věcí už je vymyšlena, proto nechceme tvořit nic úplně revolučního, ale chceme to dělat kvalitně a se smyslem.“
Máš nějakého sportovce, který je šmrncovní a vyloženě tě baví?
„Módně originálních sportovců je pramálo, aspoň tedy v České republice. Takže nemám favorita, každý má něco, co někdo jiný třeba postrádá, a to mě na tom baví. Sledovat originalitu v každém člověku. Víceméně v dnešní době už každý ví, co si má oblíknout. Samozřejmě se najdou i tací, kteří to moc neřeší, ale v rámci přátelství nebudu jmenovat.“ (smích)
Co říkáš na trendy růžovou barvu? Chodov v takto vyvedených dresech celý říjen hraje a podporuje nadační fond PINK BUBBLE pomáhající onkologicky nemocným dětem.
„Jak by řekl Kapitán Demo: Je to na dobrou věc! Za mě smysluplný projekt, který bude vidět. Což florbal jako takový potřebuje. Ted je ještě na nás, abychom tomuto projektu dělali čest. Každopádně růžová je ok!“
Být nejlepším florbalistou na světě!
Zpátky do minulosti. Poslední rok si měl krušný, přišel si do nového klubu, hrál na prosincovém MS. Jak na to vzpomínáš?
„Jako na nejnáročnější rok mého života. Chtěl jsem od sebe hodně a byl jsem málo trpělivý. Taky jsem na to doplatil.“
Takže cenná zkušenost?
„Hodně mě to posunulo, uvědomil jsem si pomíjivost sportu a úspěchu. Nikdy jsem se na úspěch nefixoval, prostě jsem hrál sport, co miluji, a chtěl jsem v tom být nejlepší. Dělal jsem pro to maximum. K tomu všemu jsem každý den dojížděl, připravoval se na MS a dodělával maturitu. Jsem rád, že teď budu z 90% v Praze. Těším se na další práci, která mě posune zase někam jinam.“
Nechal jsi se slyšet, že jsi dost věcí podcenil a překvapily tě.
„Cestování Praha - Ústi, Ústí - Praha, škola, život v Praze, nové prostředí. Bylo toho hodně a až zpětně si to uvědomuji, ale v životě budou mnohem těžší situace, které už snad nepodcením. Hodně mi pomohla moje přítelkyně, které chci za ten rok moc poděkovat.“
Jak tedy zní tvůj recept, aby se to neopakovalo?
„Hodit se do pohody, uvědomit si, že můj životní cíl není mít v sezóně 2019/2020 nejvíce bodů, ale posouvat se dál. Mít Grow myšlení a vidět věci s nadhledem. Hodně mi pomáhá, když je u mě na prvním místě tým, a toho chci letos docílit. Chci týmový úspěch za každou cenu.“
Teď jsi mi pěkně nahrál, s kolegou z Chodova a reprezentace Martinem Pražanem si založil projekt Grow, který má edukovat mladé florbalisty. Jak se vám vede?
„Teď od října jdeme do toho naplno. Rozjíždíme nové projekty: spolupráce s kluby, Grow challenge, Grow konzultace, hodně se chceme věnovat marketingu. Je toho dost a máme spoustu vizí, které, doufám, naplníme.“
Buď konkrétní, co si má laik tedy představit?
„Je to projekt, který má naplnit potenciál mladých lidí. Zaobíráme se celistvým přístupem ke sportu. Do toho patří regenerace, strava, kondice a mentální příprava. Mentální příprava je pro nás nejdůležitější, protože ovlivňuje největší část výkonu. V České republice umí každý skákat, běhat, posilovat, ale málokoho zajímá, jak funguje pod stresem, jak řeší krizové situace atd. Všichni používají fráze: Nezvládli jsme to v hlavě! Ale málokdo nad tím uvažuje do hloubky a posouvá se. Spousta vrcholových sportovců na to mají své lidi, ale podle mě by se to mělo rozšířit i do široké sportovní poloprofesionální veřejnosti.“
Jaké máte další plány? Kolega dokonce seknul se stávající prací, aby se tomu mohl věnovat na větší úvazek…
„Jsme odborníci na vize. Máme jich už tolik, že nevíme, co s nimi. (smích) Samozřejmě víme, kam chceme směřovat, tak aby se to stalo co nejvíce profesionální, a aby se naše firma rozšířila a dala příležitost mladým lidem. Chceme například svoji akademii. Ale teď jsme na pomyslném počátku, i když už dva roky projekt jede, tak až teď se tomu můžeme naplno věnovat. Takže uvidíme, kam nás projekt zanese. Myslím, že to Martina Pražana hodně posouvá, stejně jako mě. Proto se rozhodl takto. Jsem rád, že děláme kroky, aby se naše vize mohly naplnit. Tohle je zatím nejklíčovější okamžik projektu.“
V jednom rozhovoru jsi pronesl, že bys rád byl nejlepším florbalistou na světě.
„Jelikož ten sport miluji, tak se můj cíl absolutně nezměnil. Je mi 20 let, takže těžko bilancovat, jsem na začátku. Ale tvrdě na tom pracuji!“
Co ambice s Chodovem, poslední dvě sezony dvojnásobným mistrům republiky moc nevyšly, dvakrát se pakovali už v semifinále.
„Já mám cíl udělat vše proto, aby tým byl co nejlépe připraven na play off. Chci, aby moje lajna šlapala, abychom naši hru neustále posouvali. Chci, aby Chodov hrál moderní florbal v pohybu. Hlavně si přeju, aby se ta naše rodina stále více sbližovala, a postupnými kroky jsme se dostávali blíž k našemu společnému cíli.“
Tím je předpokládám titul.
„Potřebujeme zapomenout na minulost. Zapomenout na všechny úspěchy, které se udělaly. My musíme vytvářet naše nové příběhy a úspěchy. Ten tým na to má, stačí naplnit náš potenciál, ale k tomu vede ještě dlouhá náročná cesta.“
