Majeský zpět v Kladně, nyní ale jako trenér: Rád jsem si na střídačce zařval
Na sedm let se od hokeje odstřihl, trenérskou kariéru rozjel až v uplynulé sezoně. V Banské Bystrici se bývalý obránce Ivan Majeský učil od nového kouče slovenské reprezentace Vladimíra Országha. Zkušenosti teď bude chtít prodat jako asistent v obrozeném Kladně. „Měl jsem vůči trenérskému řemeslu respekt, je to úplně něco jiného. Nejsem si jistý, jestli by na mě nebylo moc skočit hned první rok do české extraligy,“ říká pokorně někdejší hráč NHL. Rytíři o jeho služby usilovali už v minulém roce.
I když je rodilý Slovák, s Kladnem spojil nezanedbatelnou část hráčské kariéry. Ivan Majeský ve středočeském klubu třikrát nastartoval sezonu před odchodem do Skandinávie, navrch přidal jeden kompletní ročník. K vlastní smůle právě ten sestupový před jedenácti roky. „Straší mě to doteď, nerad na to vzpomínám. I tyhle věci ale k hokeji patří, člověk se z toho poučil. Mrzí mě to, je to strašák v paměti,“ přiznává osmačtyřicetiletý trenér.
Jaké je být zpátky v Kladně v jiné roli?
„Teď jsem na druhé straně barikády, kde je vedení a trenéři. Nejsem v kabině s hráči, jsme vedle. Je to jiné. Přišlo to ale přirozeně. Lidé se mě často ptali, proč jsem netrénoval už dřív.“
A proč?
„Ani nevím. Udělal jsem si trenérskou licenci jako většina kluků a pak jsem se na to asi necítil. V Banské Bystrici teď trénoval Vlado Országh, chtěl, abych to s ním zkusil, a začalo mě to bavit. Potom přišla nabídka od Plekyho (Tomáše Plekance), jestli bych to nechtěl zkusit. Je tu David Čermák, pan Sýkora, Pleky u nároďáku… Pro mě je tu spousta lidí, kteří už mají zkušenosti, navíc jsem se posunul do lepší ligy. Velká výzva, těším se.“
Výzva a zároveň velká škola, že?
„Přesně, je to fajn s těmihle lidmi. Mají zkušenosti. Je tu spousta nových kluků, musím si je teď nakoukat a sžít se s nimi. Máme relativně krátkou dobu na to, kolik je nových hráčů. Uvidíme.“
Čemu jste se věnoval po konci hráčské kariéry? Ukončil jste ji už po sezoně 2016/17, trénovat jste ale začal až loni.
„Měl jsem dva roky hokeje doma v Banské Bystrici, kdy jsem odehrál pár zápasů. To už ale bylo jen na pohodu, takové důchodové hraní. První rok byl ještě fajn, hrál jsem šest zápasů základní části, dostal jsem se do toho a play off bylo ještě dobré. Poslední rok už jsem ani nepočítal, že bych hrál. Musel jsem kvůli tomu, že kluci byli zranění. Trénoval jsem s nimi, odehrál tři zápasy, byl jsem tam do počtu. Kluci se na play off uzdravili a hráli, takže já dál jenom trénoval, kdyby něco, že bych byl připravený na pár minutek vyběhnout.“
A roky mezi rolí hráče a trenéra jste zaplnil čím? Odpočinkem?
„Odpočinkem spíš ne. Mám tři dětičky, dvojčata a kluka. V té době byly ještě v hodně dětském věku. Manželka se starala, taky se chtěla realizovat, když jsem skončil s hokejem. Prohodili jsme si role. Já zůstal doma a ona pracovala.“
Na trenérskou štaci jste loni kývnul i proto, že děti už jsou starší?
„Jak říkám, časem už to šlo. Já na to navíc předtím nebyl připravený. Měl jsem vůči trenérskému řemeslu respekt, je to úplně něco jiného. To se mi přesně na Slovensku potvrdilo. Vlado Országh mě do toho zasvěcoval, ukazoval mi věci, jak jednat s hráči v roli asistenta. Dal mi moc věcí, hodně mě naučil, za což jsem mu vděčný. Je to náročné i na čas. Práce pokračuje i po tréninku a po zápase.“
Překvapil vás zájem z Kladna? I když moc zkušeností nemáte, chtěli vás už loni.
„Loni jsme se bavili, ale už jsem byl domluvený s Vladem Országhem. Bylo to pro mě i dobré. Nejsem si jistý, jestli by na mě nebylo moc skočit hned první rok do české extraligy. S Vladem jsme měli od mládí dobré vztahy, trénovali spolu, hráli za reprezentaci, takže pro mě bylo dobré, že jsem se mohl zaučit a dostat se do toho. Neříkám, že jsem úplně ready, ale je kolem mě spousta lidí, od kterých se můžu učit. Dostanu feedback, co dělat jinak.“
Berete to tak, že se pořád máte hodně co učit?
„Samozřejmě. O tom se vůbec nemusíme bavit. Pořád koukám, je to hodně o soustředění i na tréninku. Máme tady Jaromíra Jágra, který má taky co předat a říct. Obrovská legenda a jeden z nejlepších hráčů. Taky má svůj pohled.“
Jako bývalý bek máte na starosti obránce, pod smlouvou je momentálně deset jmen. Co říkáte na aktuální skladbu zadáků Kladna?
„Je jenom dobře, že máme širší kádr. Máme hráče, kteří mají být lídři a táhnout to, a máme i kluky, kteří jsou mladí a perspektivní. Můžou zabojovat o místo a překvapit. Máme na to měsíc, já je taky musím nakoukat v zápasech naživo. Čeká nás devět zápasů, od toho se budeme odrážet dál. I kvůli tréninku je dobře, že máme hráčů víc, kluci vědí, že tu jsou další, kteří je chtějí nahradit. Zdravá konkurence musí být.“
O větší prostor přišel do Kladna bojovat z Pardubic Michal Houdek. Tvrdý obránce, který ale občas jde až za hranu. Budete s ním o tom taky mluvit, aby se držel v mezích?
„Vypadá, že je fakt v pohodě v kabině, a je pracovitý kluk. Co se týče nasazení, nemůžete mu vytknout vůbec nic. Jde do všeho naplno. Zatím jsem vůči němu bez výhrad, postupně spolu budeme pracovat na věcech, na kterých se pracovat dá. Má potenciál, záleží na něm, jak vezme svoji roli. Půjdeme krok za krokem, doufám, že mu taky pomůžu a bude se rozvíjet a dál zlepšovat.“
Kladenský hokej jste zažil sám z role hráče čtyři sezony. Jak vůbec vzniklo spojení mezi českým klubem a hráčem z Banské Bystrici?
„V té době ještě fungovaly ve Švédsku půlroční kontrakty. První rok nebo dva jsem chodil na začátek sezony do Finska a pak přišla možnost, že jsem mohl být na Kladně. Poznal jsem tady kluky, hrával tu mladý Strny (Jakub Strnad) a Tonda Melka. S Boganem (Davidem Čermákem) jsem se tady taky potkával jako hráč. S Plekym jsme proti sobě hrávali v Americe nebo za národní mužstvo. Teď přišla tahle trenérská nabídka. Žiju v Praze, takže i kvůli rodině je to pro mě dobré. Pokračování v roli trenéra přišlo přirozeně.“
Jaký typ trenéra na střídačce jste? Spíš klidný, nebo emotivní?
„Největší problém je nenechat se unést hrou. Abych se soustředil na věci, na které se soustředit mám. Na tom musím stále pracovat. Emoce tam samozřejmě jsou. Z pozice trenéra je někdy horší držet se nad věcí, nereagovat na některé hráče soupeře, kteří se vám chtějí dostat pod kůži, a vážně se soustředit na věci, na které mám jako asistent trenéra. Zůstat trochu mimo. To je pro mě těžké, protože jako hráč jsem byl taky emotivní, rád jsem si na střídačce zařval. Teď musím držet emoce na správném levelu.“
Berete si do trenérské kariéry hodně z hráčských let?
„Beru, ale hokej se vyvíjí, je úplně jiný. Člověk se učí i tím, že kouká hodně na videa, důležitá je komunikace mezi trenéry a mezi hráči a trenérem. Člověk se díky tomu posouvá dál.“
Čerpat každopádně máte z čeho. Tři sezony jste strávil v NHL, ve Washingtonu jste byl u první sezony Alexandra Ovečkina. Jaký tehdy byl?
„Na to, že je Rus, nebyl namachrovaný. Byl pracovitý a lídr od prvního okamžiku. Už v té době se to stavělo kolem něj.“
Překvapilo vás, že dokázal letos překonat gólový rekord Wayna Gretzkyho?
„Upřímně musím říct, že v té době čísla vypadala tak, že nejdou překonat. Ale jak vidíte, stalo se to. Uvidíme, co přinese budoucnost.“
Ivan Majeský
- Narozen: 2. září 1976 (48 let) v Banské Bystrici
- Pozice: obránce/trenér
- Hráčská kariéra: Banská Bystrica (1995-99, 2015-17), Zvolen (1999/00), Ilves (2000-02), Florida (2002/03), Atlanta (2003/04), Sparta (2004/05), Washington (2005/06), Kärpät (2006/07, 2007/08), Linköping (2006/07, 2007/08, 2008/09, 2011/12), HIFK (2008/09), Kladno (2009/10, 2011/12, 2012/13, 2013/14), Skellefteå (2009-11), Jokerit (2012/13), Olomouc (2014/15)
- NHL: 3 sezony, 202 zápasů, 31 bodů (8+23)
- Reprezentace: 78 zápasů/3 góly, 6x MS (2003-05, 2008, 2010-11), 2x OH (2002, 2006)
- Úspěchy: bronz MS (2003), 3x stříbro Elitserien (2007-08, 2011), bronz SM-liiga (2001)
- Trenérská kariéra: Banská Bystrica (asistent 2024/25), Kladno (asistent 2025-?)
