Byl to symbolický moment středečního semifinále MOL Cupu. „Václav Kotal!“ spustil hromově kotel sparťanských fanoušků po postupu přes Plzeň. Příznivci Letenských velmi rychle (a naprosto správně) zacílili na muže, který má na současném vzepětí dlouho skomírajícího obra naprosto zásadní přičinění.
Když v únoru přebíral Spartu, určitě dobře věděl, jaká šichta ho čeká. Devátá příčka v lize, mužstvo navenek chladné jako dobře fungující mrazák. Václav Kotal toho v kariéře prošel spoustu, jistě si přesně uvědomoval, na jak náročnou misi se vydává.
O to větší kredit si zaslouží za to, co s Letenskými během několika měsíců provedl. Ano, na pořádné výsledky se chvíli čekalo, od prvního zápasu ale bylo zjevné, že Kotalova práce má hlavu a patu.
V ligovém střetu s Plzní si vybral oddechový čas, netrefil sestavu ani taktiku. Po zásluze čelil kritice, odpověděl na ni ale po svém. Vrátil se k tomu, co mu fungovalo před koronavirovou pauzou. Výsledek? Pět výher v řadě v lize, teď i zcela zásadní postup do finále poháru. Právě tahle soutěž navíc má pro Spartu momentálně jasnou prioritu.
Na duel jara Kotal svou letku důkladně připravil. S výjimkou úplného závěru byla Sparta jasně lepší, do zápasu přišla s účinným receptem, jak Plzeň neutralizovat. Hlavními postavami byli opět stopeři Dávid Hancko s Lukášem Štetinou.
Právě středoví obránci při tom byli v první polovině sezony pod permanentní palbou kritiky, předchozí kouč Václav Jílek si s tím nevěděl rady. Kotal nepotřeboval ani tak dlouhou dobu, aby z této části sestavy naopak udělal sparťanskou chloubu.
Rudí tak mají v tuhle chvíli nakročeno k tomu, aby na poslední chvíli zažehnali velkou pohromu a celý ročník stočili do alespoň trochu pozitivní noty. Už nepřipomínají rozklepanou partičku, která se při prvním problému rozsype, nýbrž sebevědomý mančaft, který ví, kam míří. A zná cestu.
Především díky Kotalovi.