7 důvodů, proč nyní fanoušci na Letné skandují: Dááávid Holoubek!
Když ve čtvrtek fotbalisté Sparty vydřeli vítězství nad Southamptonem a postoupili do jarní fáze Evropské ligy, nepatřila děkovačka fanoušků žádnému z hráčů. Publikum se shodlo na jiném hrdinovi. A tak Letnou znělo do podzimního večera skandování „Dááávid Holoubek“. Proč se stal pro sparťanský národ hlavním hrdinou právě on – zaskakující trenér, jehož jméno před pár měsíci znala jen hrstka fajnšmekrů sledujících juniorský fotbal?
1. Dal hře Sparty řád
Tohle je asi nejdůležitější faktor. David Holoubek ukázal, že modernímu fotbalu rozumí. Oproti svému předchůdci přestal chaoticky měnit sestavu, nesmyslně střídat a dělat před každým druhým zápasem veletoče v rozestavení. Byť upřímně je třeba říct, že kvůli záplavě zranění nějaké velké dilema ve smyslu „komu dát přednost“ řešit nemusel. Dobře však pochopil, že Sparta potřebuje mít ve hře především řád a začít s ním musí kompaktní hrou v obranném bloku.
Hru týmu, který si nevybral, pak dokázal poměrně rychle změnit. Takže s výjimkou brněnské přestřelky (3:3) a pohárového selhání ve Zlíně (1:3) pod ním Sparta v dalších devíti zápasech nikdy neinkasovala víc než gól, sedmkrát udržela čisté konto a aktuálně neinkasovala už 459 minut. Šestatřicetiletému trenérovi se navíc podařilo zvednout výkony konkrétních hráčů. Mazuch, Mareček a v posledních zápasech i Costa jdou nahoru a působí i daleko sebevědoměji než na startu sezony. Při perestrojce navíc Holoubek naplno využil i v předešlé době spíše opomíjenou oponenturu největší odborné kapacity klubu Jaroslava Hřebíka, který je jeho mentorem.
2. Zapracoval do týmu mladé hráče
Upřímně - při obrovské marodce mu ani nic jiného nezbývalo. Jenomže na druhou stranu Holoubek věděl, jak na to. A pod tlakem okolností tak rychle realizoval plán, o němž se na Letné dlouho spíše jen mluvilo. Jména mladých talentů se navíc nemusel učit tak jako jeho předchůdce, všechny do detailu znal. Fotbalově i charakterově. Proto i dobře odhadl, na co stačí, a na co ne. Takže jestliže v lize se Dudla, Havelku, Pulkraba či Mustedanagiče nebál postavit i na větší časový úsek, proti Southamptonu šli mladíci na plac až v úplném závěru při taktickém střídání. I to je rozdíl oproti Ščasnému, který ve svých posledních týdnech na Letné se sparťanským mládím sice také koketoval, ale často opět chaoticky a spíše jen naoko. Jako když poslal nepřipraveného záložníka Sáčka téměř na popravu v prvním zápase Evropské ligy v Southamptonu.
3. Žádné místo pro fráze
Je příjemná změna, když od trenéra nemusíte stále dokolečka poslouchat nicneříkající odpovědi. „Co jsme chtěli po hráčích v druhé půlce? Aby Lafata s Dočkalem presovali ještě níž a drželi jsme se v hlubším bloku. Aktivním presinkem v první půli jsme totiž hru Southamptonu paradoxně zrychlovali, což pak pro nás bylo nebezpečné,“ popsal například Holoubek ve čtvrtek. Ano, tak mluví trenér, který má co říct. Žádné neurčité věty o větší či menší kvalitě, ospalém začátku, individuálních chybách či dokonce o tom, že nechápe, co jeho hráči na hřišti dělali atd.
4. Nehledá si alibi
Opět obrovský rozdíl oproti předchůdci. Tráva už není příliš suchá, štěstí už není odvrácené zády, rozhodčí celého světa už nekují protisparťanské plány a vyšší moc už není zasedlá na Letnou a její okolí. Holoubek sice také zmíní sparťanský lazaret, ale místo ufňukaného brečení to převede do žertu. Byť by si mohl dokolečka stěžovat na to, v jakém stavu tým po svém předchůdci převzal...
5. Aktivní koučink
Holoubek při zápasech s týmem dýchá. Znát je to z každého jeho pohybu či gesta. S hráči je v neustálém kontaktu, i to je rozdíl oproti minulosti. Upřímně - trenéři, kteří sedí celý zápas zachmuřeně na lavičce a občas jen naštvaně kroutí hlavou a cosi rozčileně vyprávějí asistentovi? To už je minulost. Fotbal se v tomto ohledu přiblížil basketbalu. Dvanáctým mužem na stadionu nejsou při vší úctě fanoušci, ale právě koučující trenér. Tak jako Guardiola v City Klopp v Liverpoolu nebo Zidane v Realu.
6. Přišel po Ščasném
Ano, i toto sehrálo při současné Holoubkově letu vzhůru velmi podstatnou roli. Vlastně ve všech předchozích bodech totiž šlo i o srovnávání se Zdeňkem Ščasným. Holoubkovi na jednu stranu významně pomohlo, že na lavičce střídal právě jeho. Trenéra, který se postupně na Letné dostával stále víc na slepou kolej a totálně ztrácel důvěru fanoušků, médií i samotných hráčů.
7. Charisma
Tohle je Holoubkův faktor X. Když ho sledujete, je vám prostě sympatický, i když možná ani nevíte proč. Mladý, neokoukaný, emotivní, ale někdy i lehce rozpačitý, stále pozitivně naladěný, atraktivní. „Je prostě k sežrání,“ píší o něm v diskuzích fanynky a baví se o jeho roztomilém ostychu při televizních rozhovorech. „S klukama na hřišti žije, je to sympaťák,“ vyzdvihují zase jejich mužské protějšky. I tohle důležitá součást image trenéra, o němž se momentálně v Česku nejvíc mluví.
