KOMENTÁŘ MICHALA KOŠTUŘÍKA | Tak má hokejový Zlín nového šéfa. Papírově nejmocnějším mužem klubu, který po dvaačtyřiceti letech sestoupil z nejvyšší soutěže, se stal Jiří Marušák. A rovnou dostal dvě vrcholové funkce. Navzdory pádu do Chance ligy se jako jediný ze tří udržel v pozici jednatele (druhým je nyní manažer mládeže Tomáš Valášek) a do toho se stal generálním manažerem Beranů. „Triumf“ silné kliky uvnitř chaoticky řízené organizace byl dovršen. Prezentovat ho jako změnu je nicméně nesmysl a oblbování veřejnosti.
V podstatě se nezměnilo nic. Kamarádi si prostě odhlasovali ve funkcích kamarády. Nefunkční model majetkové struktury jim to umožnil. Proti tomu se nedá nic namítat.
Marušák v čele znamená, že na řízení klubu mají dál zásadní vliv Petr Čajánek a také Patrik Kamas, zástupce sponzorské firmy PSG. Šestačtyřicetiletý Marušák býval velmi dobrý obránce. Je vysokoškolsky vzdělaný, distingovaný, nekontroverzní, s hokejem projel svět. Na první pohled ideální volba. Kdyby…Kdyby byl typem silného manažera, který si umí dupnout, prosadit své myšlenky a jít si nekompromisně za svým. Takový není a nebude.
Vlastnostmi, které Marušákovi chybí, naopak disponuje trojnásobný mistr světa Petr Čajánek. Ten se má mimochodem stát šéftrenérem mládeže. Už v minulé sezoně z role asistenta manažera mládeže a trenéra individuálních dovedností přímo ovlivňoval dění v A-týmu, chodil do kabiny, jednal s hráči. Víceméně suploval práci trenéra Luboše Jenáčka, který si to nechal líbit.
Jen naivka si může myslet, že nyní to bude jinak. Čajánkova pozice naopak posílila. To, na co nemá Marušák povahu, za něj udělá jeho věrný druh. Kdo ho zná, ten ví, že nebude sedět v koutě. Nebo si dovedete představit, že se nový GM názorově vyčlení proti legendě a bude si dělat věci po svém? To je sci-fi.
Jediná viditelná změna nakonec spočívá v tom, že v tuto chvíli je mimo hru město jako suverénně největší donátor. Před volbami se jeho zástupci stáhli, do ničeho nezasahují. Jejich posledním krokem bylo odhlasování finančního příspěvku do konce roku. Teď mají klub na bedrech bývalí hráči Zlína. Co si přáli, to mají. Je fajn, že spolu všichni dobře vycházejí, nehádají se, shodnou se na tom, jak pracovat.
K tomu ale budou potřebovat peníze. Hodně peněz. Nové vedení města, ať to bude kdokoliv, už nedá hokeji ročně 47 milionů korun. S tím snad ani nikdo nekalkuluje. Finanční podpora bude nepochybně menší a měla by směřovat primárně do mládeže. Historka, jak radnice schválila mimořádnou dotaci na výchovu mladých, a peníze byly následně použity na nákup zahraničních posil v urputné snaze zachránit zpackanou sezonu, běží Zlínem už měsíce. De facto šlo o podvod na lidi.
Berani by se měli konečně postavit na vlastní nohy, nespoléhat na městskou pokladnu.
Zatím je „nové“ vedení v minusu. Ve hvězdách je výše sumy od radnice, odmítnutý podnikatel Robert Hamrla už nebude jako sponzor dávat do klubu milion ročně, portfolio mecenášů se dosud nijak významně nerozšířilo. Snaha o spojení velkých firem v regionu podle všeho neskončí úspěchem. Do tohoto holportu se v dnešní těžké době nikdo nepožene.
Aktuálně platí, že Zlín sestavil suverénně nejsilnější kádr v Chance lize. Jeho povinností je soutěž vyhrát a v baráži se pokusit o comeback mezi elitu. Možná je to na dlouho poslední reálná šance, aby se dvojnásobný extraligový šampion vrátil tam, kde byl dvaačtyřicet let. Pokud se to nepovede, neměl by to odnést už jenom kouč. Jako letos.
Ale víte, jak to v „Redlově“ městě chodí….
Témata:
komentář, první liga, Michal Koštuřík, sport, Zlín, hokej, radnice, Petr Čajánek, 1. česká hokejová liga, Robert Hamrla, peníze, Jiří Marušák, Sport na Heureka.cz
Související články
