Gross řekl, co se o Lize mistrů ví. Zaslouží poděkování za odvahu
KOMENTÁŘ PATRIKA CZEPIECE | Jestli na trenérovi Sparty Pavlu Grossovi můžete obdivovat jedinou vlastnost, je to upřímnost. Říká věci na rovinu, jak je zrovna cítí. Neschovává se za bezduché fráze, umí vyjádřit nesouhlas. Když se mu něco nelíbí, nezavírá pusu, aby si náhodou nerozházel vztahy. A stejně se zachoval po úterním postupu do semifinále Ligy mistrů, když přišla na přetřes otázka na neustále slabou atmosféru. Nahlas pověděl, co roky rezonuje v hokejovém prostředí, a z čeho se na oko dělalo veřejné tabu. Že CHL fanoušky zrovna moc neláká. Pokud má nastat kýžená změna, potřebuje nový impuls.
Mimo záznamník už jsem několik podobných vyjádření směrem k „neatraktivní a nefungující Lize mistrů“ slyšel. Jakmile se ovšem spustilo nahrávací zařízení, najeli hráči i funkcionáři na jednotnou notu. Projekt hodnotili jako přínosný a zajímavý. Věty, že nedisponuje dostatečnou vahou ani pozorností, se kamsi vytrácely.
Opatrnost má jasné zdůvodnění. Akcie ligy drží z 65 % samy kluby, mezi nimi i Sparta, Pardubice, Vítkovice nebo Liberec. Dalších 25 % jde za domácími soutěžemi. Proto se Champions Hockey League tiše tolerovala. Zkrátka vznikla a bez výrazné oponentury fungovala vlastním životem.
Kdyby ji týmy natíraly, střílí v podstatě do vlastních řad. Vlivných osob, co by vyvolaly zamyšlení nad hlubším smyslem samotné značky, bylo jen pomálu. Před sedmi lety vystoupil majitel Komety Libor Zábranský, jehož klub ovšem ve strukturách soutěže nebyl tolik zaháčkovaný. „Považuji ji pouze za nákladovou záležitost. Neekonomické, nerozumné,“ tepal do CHL.
Aby se ovšem ozval zástupce akcionářů? Prakticky nevídaný jev. A Gross zaslouží poděkování za odvahu. Umím si představit, že v holešovických kancelářích to nenesli s velkým nadšením. Chápu, že se kvůli tomu pozornost přesunula od famózního obratu Pražanů k jinému tématu. Kdyby ovšem obdobný názor přišel po pádu, dal by se snadno svalit na zapšklost trenéra při vyřazení.
Nejlepší možný dopad by byl ten, kdyby vedení CHL upřímnou zpětnou vazbu sparťanského kouče reflektovalo a šlo více na ruku klubům. Pokusilo se najít cestu z bludiště. Po deseti letech od založení nastal ideální čas. Mnohem pravděpodobnější scénář ale vypadá jinak. Očekávám, že Grossův pohled se stane spíš odstrašujícím příkladem a potrvá, než se objeví stejně otevřený postoj.
Nechci pražského trenéra stavět do role spasitele. Jen zkrátka do světa plného přetvářky a falešných iluzí aspoň na chvíli vnesl obraz tvrdé reality. Argument, že CHL pouze potřebuje čas na rozvoj, dost kulhá, podíváte-li se na prohlášení otců zakladatelů. Podle něho měl projekt už dávno dorovnat prestiž domácích lig a navazovat úzkou vazbu s NHL.
