Brusle či kopačky, je to jedno. Proč se tým musí vždycky semknout?!
Nechci (si) kazit nadšení z postupu do čtvrtfinále hokejového mistrovství světa, to by mě ani nenapadlo. Dokonce rád věřím tomu, že probuzený tým to teď může dotáhnout až do finále a přeju mu to. Jen jedna věc mi radost kalí. To když někteří hráči dávají najevo, že se „semkli kritikou zvenčí“.
Nehledě na to, že jsem žádné kritické orgie nezaznamenal, tohle tvrzení by přece svědčilo o vnitřní slabosti a nejistotě týmu. Doteď jsem si při tom myslel, že je to jen „výsada“ kolegů v kopačkách…
Když se musíte semknout, zpravidla to smrdí průšvihem. V případě mužstva nemilovaného kouče Michala Bílka je to vcelku obvyklý pracovní postup, který pak přinese nějaký ten úspěch.
Upřímně řečeno už mě to však nějakou dobu nebaví, protože chci držet palce týmu, který se nepotřebuje nutně dostat do srabu, aby se pak vzepjal, a který k tomu navíc nevyžaduje často imaginárního „vnějšího nepřítele“. Ať jde o fotbal, hokej nebo třeba basketbal.
Vytouženou skvělou jízdou turnajem ve Švédsku a Finsku, která nás teď snad všechny čeká, se na vše špatné zapomene, ale některá fakta není od věci si připomenout. A ne proto, aby se hledaly kaňky, nýbrž z toho důvodu, aby se – pokud možno – neopakovala. A aby někteří lidé procitli.
Předně: pokud už nějaká kritika padla, byla hodně, hodně decentní a trpělivě přející. Naprosto nesrovnatelná s tou, která se objevuje právě ve fotbale. Až na poslední zápasy to přitom na ledě evidentně neklapalo, neustále se míchalo sestavou, takže z utkání na utkání se třeba z člena elitní formace pro přesilovky stane náhradník.
Mužstvu chyběl skutečný vůdce, trenér Alois Hadamczik těžko skrýval nervozitu, až sklouzl k neopodstatněnému a zoufalému výlevu vůči novináři. Ač jedny z nejtvrdších výroků vůči vlastnímu mužstvu pronesl on sám…
A nakonec: už v neděli mohlo být po nadějích na postup a nevím, co by se dělo, kdyby stylem last minute nepřijeli ostřílení borci Židlický s Plekancem. Promiňte, ale do té doby to byl od mnohých spíš jen samý plkanec…
Není nic horšího, než žít ve falešných iluzích. Nejlepší je podívat se naopak pravdě do očí, i když je to pořádně ostrý záblesk. Buďme sebevědomí a neohlížejme se při tom na nic „tam venku“.
Nečekejme, až nám poteče do bruslí či kopaček. Borci, kterým přejeme a fandíme, nepotřebují do rukou místo pořádné hole pochybnou berličku.
