Ladili jsme na finále, ne na kvalifikaci, říká Bába. A chce medaili

„Už druhý jsem shodil lehce, už jsem to skočil. Ale ladili jsme na finále, ne na kvalifikaci,“ říkal olympijský medailista z Atén 2004.

Vypadalo to, že se vám skákalo dobře. Seděl vám sektor?
„Ale jo, povrch je dobrý, dobře se běhá, až byl problém to u těch 231 centimetrů ukočírovat. Byl jsem do toho až moc hrrr. Třetí pokus se mi povedl. Aspoň jsem si to osahal na finále.“

Před odjezdem jste říkal, že touhle dobou už budete tušit, jak vysoko v něm budete schopný skočit. Jak tedy?
(Usmívá se.) „Letošňák bych určitě měl skočit. Chci útočit na medaile a na ty bude třeba 234 nebo 235 centimetrů. Bude to hodně zajímavé a dost otevřené finále. Překvapilo mě, kolik lidí skočilo těch 231. Hodně klukům to dost lítalo.“

Jak budete do čtvrtka ještě dolaďovat formu?
„Na dnešek jsem se moc nevyspal, co chvíli mě něco vzbudilo, takže se potřebuju dobře vyspat. Hlavně tohle bylo poslední vstávání. Na kvalifikaci jsem vstával v 6.10, na to zrovna nejsem. Na finále budu odpočinutý.“

Spal jste špatně z nervozity?
„Možná trochu jo, podvědomí neovlivníte. Usnul jsem asi ve tři čtvrtě na jednu, pět hodin spánku není nic moc.“

I když zpočátku vašeho pobytu v Tegu dost pršelo, teď naopak přišla vedra, pálí sluníčko. Jak to snášíte?
„Bylo to hrozné, připadal jsem si jako v pekle, ale na ploše byly sudy s ledem a studenou vodou, tak jsem si vždycky namočil ručník. Vynechal jsem kvůli horku první základní výšku 216 centimetrů, snažil jsem se odpočívat a zůstávat ve stínu a šetřit síly. To se vyplatilo.“

Však jste letos závodil spíš ve slotě.
„Ale mně teplo vyhovuje. Jen mám rád, když je pod mrakem, ne sluníčko. Jak jsem tam vylezl, to už bylo opravdu peklo. Na finále se těším, bude večer, zregeneruju.“

Ale překážkářka Zuzana Hejnová v předpovědi vyčetla, že ve čtvrtek večer v době vašeho finále mají „padat trakaře“.
„Neee! To už nechci. To je třetí rok za sebou...“