Hejnová se léčí po zranění: Měla jsem pocit, že mám díru v noze!
Rekonvalescence atletické světové šampionky Zuzany Hejnové po operaci zlomené kůstky na levé noze jde podle plánu. Překážkářka dva týdny po operaci necítí bolest, trénuje v bazénu a v posilovně a doufá, že se do letní sezony zapojí v červenci. V srpnu ji pak čeká mistrovství Evropy v Curychu.
Jak je na tom vaše noha?
„Nebolí. Já jsem se ptala pana doktora (Hejnovou operoval Vojtěch Havlas – pozn. red.), jak je možné, že mě to vůbec nebolí. Bolelo mě to jen po operaci, na noc jsem si dala něco na bolest a druhý den už nic. Pan doktor samozřejmě říkal, že má zlaté ruce. Já s tím souhlasím. Je strašně šikovný. Fakt mě ni nebolí.“
Chodit ale ještě nesmíte, že?
„Nesmím. Já bych neměla ani poskakovat. Musím chodit o berlích. Občas si doma poskočím, ale snažím se co nejméně, abych druhou nohu nepřetěžovala.“
Jak se udržujete v kondici?
„V posilovně můžu všechno, kde nepotřebuju tu nohu. Jak jsem zjistila, to není moc cviků… Na nohu se všude aspoň trochu dává váha. Když na to myslím, tak to jde. Plavat jsem byla poprvé a byla jsem překvapená, že mně to šlo a nebolelo mě to. Od moderních pětibojařů jsem si půjčila destičku, kterou jsem si dala mezi nohy a plavala jsem rukama. Ani jsem nebyla moc zadýchaná. Fyzičku ještě mám.“
Jak jste se se zraněním srovnala psychicky?
„Myslím, že docela dobře. Beru to tak, že jsem si deset let takhle neodpočinula. Budu se věnovat jiným aktivitám a tělo pak bude lépe připravené na větší zátěž. Když se mi to stalo, hned jsem věděla, že je průšvih. Vůbec mě to nebolelo, ale měla jsem pocit, že mám díru v noze.“
Nepřehnali jste to s tréninkem?
„Určitě to bylo náročnější, to bezesporu. Bylo toho na mě hodně, i co se týče povinností okolo. Bylo to z celkového přetížení, z únavy.“
Nelekl se trochu váš trenér Dalibor Kupka?
„Já myslím, že se toho určitě trochu zalekl a teď bude opatrnější. Pavel Kolář řekl několikrát, že je na nás vidět, že jsme hodně unavení, že bychom měli trochu zvolnit. Myslím, že se z toho poučil. Trochu zvolnili a do závodů to nebude tolik. Zatím všichni běhají. Jestli to zvládnou, budou na tom dobře.“
Nebojíte se, že pro vás může skončit celá sezona?
„Já si myslím, že neskončí. Na to se nepřipravuju. Naopak myslím pozitivně. Říkám si, že není důvod, abych nebyla v srpnu připravená. I kdybych začala v dubnu, v srpnu být připravená můžu. Myslím si, že závodit budu.“
Jaká je optimistická verze prvního závodu?
„Ještě jsem nad tím vůbec nepřemýšlela, ale myslím, že třeba někdy v červenci. Podle toho, jak se do toho rychle dostanu. Pokud všechno půjde dobře, tak kolem dvacátého března odjedu se skupinou do Afriky. Tam budu prvních čtrnáct dní chodit plavat, na rotoped a posilovat. Na začátku dubna bych mohla začít klusat.“
Jak vidíte vaši budoucnost na osmistovce, kterou jste si v halové sezoně měla vyzkoušet?
„Já myslím, že jsem unikla jenom pro letošek. Nebyl to tedy záměr… (smích) V létě to asi nevidím. Necháme to asi zase na halu.“
