Je to hráč, který se málokdy nechá vyvést z míry. Bronzová medaile z loňského evropského šampionátu v Curychu byla pro tyčkaře JANA KUDLIČKU odměnou za dlouhou sérii finálových účastí na vrcholných akcích. Na světovém šampionátu v Pekingu se vrátí na místo, kde před sedmi lety na olympiádě začínal dospělou kariéru. I tam byl ve finále.
Jak se těšíte zpět do Ptačího hnízda?
„Já na Peking nemůžu vzpomínat ve zlém, protože to byla první velká seniorská akce. Pamatuju si, že jsme se šli rozcvičovat a trenér se mě ptal, jak se těším na kvalifikaci. A já byl nervózní z toho, že nejsem nervózní. Podařilo se mi postoupit do finále a pak jsem až na výpadek v roce 2009 postoupil vždycky. Vzpomínám jenom v dobrém.“
Čím to je, že si v náročných podmínkách kvalifikací, které často trvají dlouhé hodiny a o postupu rozhodují maličkosti, umíte poradit?
„Já si myslím, že jsem čistě závodní typ. Ještě kór, když je reprezentační akce jednou za sezonu a člověk na sebe vezme reprezentační dres... Není to stejné jako závody předtím. Dodává mi to trošku sílu. Kvalifikace jsem v minulosti zvládl, i když v některých byly těžké momenty. Věřím si, nějaké zkušenosti už mám. Postoupil jsem letos na mistrovství Evropy v Praze, i když to byla moje nejhorší hala, protože mě bolela pata a neměl jsem vůbec naskákáno. Velké závody umím.“
Jak jste na tom v okamžiku odletu do Číny?
„Musím říct, že to momentálně vypadá asi nejlíp. Mám za sebou nejlepší skokanský trénink. Minulý týden v Německu jsem měl na závodech zapsaných 563, ale byly to dobré skoky. Zopakoval jsem je i na tréninku. Do Pekingu odjíždím v dobrém rozpoložení.“
Pětkrát jste letos přeskočil 570 centimetrů, dává vám to klid?
„V Paříži jsem byl sice sedmý, ale tam to byla otázka jednoho křížku na základní výšce a jednoho na pěti sedmdesáti, jinak by to bylo čtvrté místo. Já jedu do Pekingu bojovat s těmi nejlepšími, pokud se podaří dostat se do finále.“
Motivuje vás, že máte v tréninkové skupině v dobré formě parťáka Michala Balnera, který letos překonal národní rekord?
„Není to o tom, že by museli být dva ve skupině. Jsme konečně v České republice dva, na menších závodech člověk neskáče sám. Je to samozřejmě super. Ten rekord byl pro mě podnět. Většina veřejnosti čekala, že rekord bych měl skočit já, skočil ho Michal. Beru to pozitivně, že mám ještě co zlepšovat. Snažím se jít tou svojí cestou. Bylo by asi špatně, kdybych tady narychlo honil závody a snažil se skočit rekord co nejrychleji. Výsledky se počítají z mistrovství světa.“
Kam by podle vás ve finále stačil nový český rekord? Podle zvyšování by zřejmě první šance byla na úrovni 585 centimetrů..
„Vzhledem k tomu, že na předchozích mistrovstvích se skákalo hodně rychle, těžko říct. Ale myslím, že 585 s čistým zápisem má reálnou šanci na medaili. Ale taky se může stát, že to bude čtvrté až sedmé místo.“
Co říkáte na letošní výkony světové špičky?
„Letos je chlapská tyčka mimořádně vysoko. Nepamatuju, že by pět kluků mělo skočeno přes pět devadesát. Ale jede se na mistrovství světa, a co bylo před ním, se maže. Je to o tom, co kdo předvede v daný moment. Bude záležet na každém křížku, na každé opravě.“
Související články
