Zlatá oštěpařka nejvíce touží po klidu

Po příletu z Pekingu do Prahy toužila zlatá oštěpařka Barbora Špotáková nejvíce po klidu. A také, aby si dala pořádnou domácí polévku, poctivý vývar se zeleninou. Ty čínské jí už nevoněly.

Do Pekingu před pár týdny přepravovala kufr s číslem 70. Že by symbolická náhoda? „Asi jo. Na letišti mi přidělili číslo z pěti set možných,“ rozesmála se Špotáková.

Nakonec stejně musela hodit víc než 70 metrů. Přesně - 71,42 m. Díky evropskému rekordu si pak mohla hrát se zlatou medailí.

„Je moc krásná, zajímavě jednoduchá. A ten bílý nefrit uprostřed...,“ zkoumá ji spokojeně. „Čekala jsem však, že nám nabídnou ještě nějakou krabičku s polštářkem uvnitř. A ne, že nám ji dají do ruky a řeknou: strč si ji do kapsy, jako na pražském přeboru.“

Snad poprvé v životě se Špotáková těšila do letadla. Program po úspěchu měla velice našlapaný, konečně seděla sama. „Spala jsem jak zabitá,“ přiznala se.

O oslavách v Českém domě v Pekingu řekla, že ani nebyly divoké. „Jen jsme s Honzou Železným nebo diskařkou Věrkou Cechlovou kroutili hlavou a pořád dokola říkali, to je neuvěřitelné, neuvěřitelné,“ popsala Špotáková.

Bouřlivější slavení nastane až teď. V Praze v hospodě U Pinkasů, v Ústí nad Labem u bratra a také v Sýkořici u přítele Lukáše.

„O tom, jak to bude probíhat, nemám představu. Přeju si, aby to bylo spontánní, tak je to nejlepší,“ říká úřadující mistryně světa a olympijská vítězka.

Pak se Špotáková pochlubila, co si v Číně koupila. „Musím říct, že vše vyšlo neskutečně levně. Koupila jsem třeba legrační trička s čínským prezidentem a konvičky na čaj. Naštěstí jsem nedopadla jako někteří moji kolegové. Aby všechny nakoupené věci pobrali, museli si pořídit nové kufry.“

Moc času na lenošení Barbara Špotáková mít nebude. Už 2. září ji čeká mítink Super Grand Prix v Lausanne, pak Jablonecký oštěp a Světové atletické finále ve Stuttgartu.

„Na podzim se mi hází vždycky nejlíp. Měla bych ještě nějaký velký hod předvést,“ plánuje.