Škrobáková: To bylo v tajných snech
Stříbrná medaile nespadla překážkářce Lucie Škrobákové z nebe. Do včerejšího finále na mistrovství Evropy dala veškeré své schopnosti a odvahu a bohatě se jí to vyplatilo.
„Všechno jsem si nechala na finále. Řekla jsem si kdo s koho. Ať mě klidně vylejou, musím riskovat.“
Jaké byly první chvíle po závodě?
„Řvala jsem na tribunu: Yes! Brečela jsem a nevěřila vlastním očím. Ten černý kůň bude fungovat.“
Jaký černý kůň?
„Místo bílé jsem si na nehty dala černou, podívejte. Doufám, že trenérka žije. Co chcete slyšet? Čas 7,95? Famózní! Ale já to věděla! Všichni jeli opačně než já. Byl to třetí běh, říkala jsem si, že teď už nikdo nebude moct a ve mně to je.“
Napadlo vás někdy, že v kariéře získáte medaili?
„To bylo v tajných snech. Říkala jsem si, že opravdu natrénováno je. Kašlu na čas. Druhé místo mi nikdy v životě nikdo nevezeme. I když je super, že je to ještě kořeněný národním rekordem.“
Kdy jste byla od medaile nejvíc daleko?
„Dva roky zpátky. Byla jsem zraněná, nešlo mi to. I rodiče říkali: Vykašli se na to, nemá to cenu, vrať se zpátky do Čejkovic, vykašli se na Prahu a věnuj se něčemu... To bylo nejtěžší. Když to člověkovi nejde, tak mu nevěří nikdo. Každej ho odepíše. Taky se mi doneslo ze všech stran, že jsem odepsaná.“
Čím jste se přesvědčila, že máte naději?
„Nějaká chuť tam zůstávala vždycky. Říkala jsem si, že to zkusím. Loňská hala byla dobrá, léto bylo super. Mohla jsem natrénovat na sto procent, teď jsem prodala sto deset.“
Co se teď děje u vás doma v Čejkovicích, kde má váš otec sklípek?
„Doufám, že se všichni radujou a jsou z toho takhle vyvedení z míry jako já. Doufám, že mají taky slzy štěstí a že si řekli, že stálo za to sport dělat. Asi bych řekla, že zraju jako to víno. Čím starší, tím lepší. Oslavy necháme na doma, v pátek je Čejkovická laťka.“
Máte víno s sebou?
„Jó, jasný! Dali jsme si s výškařkou Ivou Strakovou včera před startem. Decinka proběhla.“
Musela jste zvládnout tři běhy v jednom dni. Co jste dělala mezi nimi?
„Nespala jsem. Lehla jsem si a srdce mi tlouklo tak, že mi bylo jasné, že stejně neusnu. Iva mi pustila moji oblíbenou muziku, Pink, staré album. Zapomněla jsem si empétrojku, tak jsem ji musela zneužít.“
