Tohle nebyl začátek mistrovství světa, jaký si Barbora Špotáková představovala. Ve včerejší kvalifi kaci se necítila dobře, pobolíval ji loket a úvodní pokus technicky pokazila.
Přesto hodem 63,27 metru překonala kvalifi kační limit a postoupila do úterního finále. „Cítila jsem se jako mrtvá holka,“ řekla Špotáková.
Ruska Maria Abakumovová oproti tomu kvalifi kaci ovládla nejlepším světovým výkonem 68,92 metru.
Jak svůj kvalifikační výkon hodnotíte?
„Spokojenost je, že jsem to hodila prvním hodem, ale jinak žádná sláva. Takhle bych se ve finále cítit nechtěla. Tohle jsem dneska vůbec nebyla já. Už od rána jsem se nemohla probrat a na rozcvičováku jsem si připadala jako na nějakém špatném tréninku. Myslela jsem si, že kvalifi kační hod bude nějakých padesát devět metrů. Délka mě překvapila.“
Bylo vidět, že nejste spokojená. Trochu jste si verbálně ulevila...
„Ulétlo tam slovíčko, které bylo pěkně vidět. Dalo se to odezřít, je takové znělé. Trochu mě to mrzí, to by se stát nemělo. Ale cítila jsem se opravdu příšerně. Nečekala jsem, že takovou zkaženou technikou hodím šedesát tři metrů.“
Barbora Špotáková • Foto Michal Beránek Sport
Často jste si masírovala loket, co se děje?
„Jak je ruka pomalá, spadne mi dolů, trochu si ji přitáhnu a pak mě z toho bolí loket. Když budu odpočatá, nebude to problém. Nejhorší je, když je člověk utahaný a nehází dobře. To ho pak ze špatné techniky všechno bolí.“
Z čeho jste unavená?
„Musím víc odpočívat, pořád někde trajdám. Přijel přítel Lukáš. Musela jsme pro něj sehnat hotel, protože do našeho se nedostane. Nebyla to úplně sranda, patnáct hotelů jsem obešla určitě. To jsem já, jsem taková.“
Dorazil už autobus vašich fanoušků, pro které jste pomáhala zařizovat zájezd?
„Ne, přijedou až v pondělí odpoledne. Asi se s nimi nesetkám. Trochu to ubere síly. Myslela jsem, že se s nimi půjdu aspoň přivítat, ale teď už bych se měla soustředit spíš na závody, sama na sebe. Věřím, že za dva dny na finále může být všechno jinak, že na stadion přijde Bára Špotáková, a ne její stín.“
Jak jste s nepříjemnými pocity bojovala?
„Snažila jsem se všemožně pozitivně myslet. Nešlo to, ruka bolí, loket je špatnej. Člověk si pořád říká: Bude to dobrý. Ale tělo mu říká úplnej opak. Ale když to i v takhle špatným stavu spadne za šedesát tři metrů, tak to je pohoda.“
Kvalifikaci suverénně vyhrála Ruska Maria Abakumovová a vy jdete do finále až jako třetí žena světových tabulek...
„Je to trochu lepší než útočit z první pozice. Ale myslím si, že se mnou soupeřky rozhodně počítají. Rozhodně si neřekly, že Špotáková hodí za dva dny taky šedesát tři. Já věřím tomu, že jsem závodník. Ale musím se cítit líp. Dneska by závodní duch nezmohl nic. Musím víc ležet, míň chodit a začít ladit loket na úterý. Protože takhle to nepůjde.“
Barbora Špotáková • Foto Michal Beránek Sport
Spala jste aspoň před takovým zvláštním dnem dobře?
„Právě, že jo. Vstávala jsem v půl sedmý, dala jsem si jeden krajíček celozrnného chleba s čerstvým cottage sýrem. Ale ještě pořád se necítím. Ale věřím, že budu v pohodě a bude to naráz o pět metrů dál. Jako nic.“
Po pokusu jste si v sektoru sedla na lavičku a dlouho tam zůstala. Co se vám honilo hlavou?
„Relaxovala jsem, skoro usínala.“
Můžete se ve snaze dostat se zpátky do formy v něčem vrátit k režimu z olympijského Pekingu?
„Moc ne. Tady je to jiné. Už jen, že jsme přijeli později. Je to tu takové moc evropské. Berlín, to je skoro jako doma... Nejde to udělat stejně.“
Barbora Špotáková • Foto ČTK
Loni jste před závodem spolu s chilskou kamarádkou Mercedes Chillaovou studovaly videosmyčku vydařených oštěpařských pokusů Jana Železného. Dodržela jste aspoň tohle?
„Podíváme se až před finále, zatím jsem to nezvládla. Budou tam různé pokusy. Je lepší to vidět z různých pohledů. Je třeba tam vidět společné věci. Ale Honza je samozřejmě Honza.“
Promluvíte si s ním před finále?
„Jo. Jsem zvědavá, co mi na to řekne. Snad mě nějak namotivuje.“
