ROZHOVOR - Byla to taková bolest, že bylo Barboře Špotákové chvílemi na zvracení. Oštěpařka ve velkém boji s vlastním tělem i silnými soupeřkami na mistrovství Evropy přišla o zlato, ale získala bronz. „Oslava bude, žádná lítost,“ řekla těsně po závodě.
Berete tuhle svoji první bronzovou medaili?
„Bronzová je krásná, super! Hlavně to cinká. Spokojenost s medailí je veliká, protože mě klidně mohly přehodit další.“
Je to nejvydřenější medaile?
„Ona je každá vydřená. Já jsem neměla žádnou lehkou soutěž, že bych si tam hodila 69 prvním pokusem a stačilo mi to. Třeba jednou dočkám, že se budu místo šklebů a držení se za loket na všechny smát.“
Přes bolest jste házela všechny pokusy, bylo to v plánu?
„Když já jsem taková. Když můžu bojovat, tak bojuju. Škoda, že se mi první hod nepovedl líp. Pak mi ubývaly síly a loket mě začal bolet víc. Ani jsem se nemohla radovat. Ne, že bych nebyla ráda. Musím říct, že si asi budu muset vzít tlumič bolesti.“
Jak moc to bolelo?
„Poslední tři pokusy se mi dělalo úplně zle. Jako když si zvrtnete kotník a udělá se vám nanic, na blití.“
Nebylo to příliš velké riziko?
„To je každý závod. V Čechách půjdu určitě na nějaké vyšetření, abych si byla jistá, že tam není ruptura vazu. Ale myslím, že za čtrnáct dní bych měla být schopná zase házet.“
